Pomeranč - spolupráce mezi mimozemšťany (6. část)
Tento článek byl dočasně přeložen pomocí online překladače. Původní článek je v italštině. Pokud nám chcete pomoci vylepšit překlad do vašeho jazyka, kontaktujte nás prosím e-mailem: info@accademiadicoscienzadimensionale.it nebo prostřednictvím chatu na ACD. Děkujeme vám.
Strana 1 z 6
Oranžští jsou poměrně nezávislou rasou, tj. nenechají se ovládat ani řídit jinými cizími rasami, ale jak už bylo řečeno, všichni jsou podřízeni královně, a co hůř, jsou ve všech ohledech prostitutkami Temnoty. Oranžoví, na rozdíl od ostatních mimozemských ras, i když by se mohli "osvobodit" od nadvlády Pánů, nereagují, protože svým způsobem cítí potřebu být vedeni a mít silného Pána, takže ačkoli by se mohli vzepřít a bojovat proti svým Pánům, neudělají to, protože raději poslouchají, než aby převzali odpovědnost za své lidi. Paradoxně u některých národů vědomí, že je ovládají Mistři, kteří vládnou mnoha jiným světům než jejich vlastnímu, vyvolává pocit bezpečí, protože si myslí, že díky tomu, že patří těmto Mistrům, nebudou napadeni jinými mimozemskými rasami. To je myšlenka, kterou mají Oranžoví o Královně, totiž že by ji raději měli za svého Pána, než aby se podřídili Reptiliánům nebo jiným Pánům, o nichž si myslí, že jsou horší než současná Královna. Ale možnost, že by se mohli Královny zbavit a nebyli by už podřízeni nikomu jinému, jim nepřijde na mysl. Tuto druhou myšlenku je velmi těžké udržet v mysli, a proto mnoho lidí raději zůstává podřízeno Mistrovi, který jim velí, aby se cítili bezpečně, jako by si mysleli, že svého Mistra znají, a proto si na něj zvykli. Na druhou stranu si to některé národy myslí od chvíle, kdy například planeta, kterou ovládají reptiliánští Mistři, pravděpodobně nebude napadena a dobyta jinými rasami, takže si tyto národy absurdně myslí, že je v pořádku být reptiliánům podřízený, protože jiné rasy na ně nezaútočí. Toto myšlení jim však brání uvědomit si, že oni sami by naopak mohli být svobodní, kdyby se jen rozhodli obrátit proti Reptiliánům. Svoboda je myšlenka, která jim není dopřána, a tak uvažují pouze o tom, který pán je lepší než ten druhý, ale myšlenku Svobody si vůbec neuvědomují. Na druhé straně my lidé máme málo co kritizovat, každý den se dohadujeme, který politik je lepší než ten druhý, ale neuvědomujeme si, že Svoboda je pojem, který v našem politickém jazyce neexistuje. Můžeme si myslet, že si vybíráme, pod kým se nám bude dařit lépe, ale nemůžeme si vybrat, že budeme žít bez pánů. Když provedeme srovnání různých mimozemských ras, které vládnou naší planetě, mnoho lidí na světě se domnívá, že nejmocnější rasou na této planetě jsou Reptiliáni, což je svým způsobem pravda, protože jsou nejstarší z mimozemšťanů, kteří jsou v současnosti na naší planetě, ale musíme bezpodmínečně vzít v úvahu, že se oranžových bojí natolik, že je na mnoha frontách poslouchají a vůbec s námi nechtějí válčit. Kdyby Oranžoví padli do cizích rukou a zahynuli, Reptiliáni by z toho byli více než šťastní a naopak; ve skutečnosti nejsou spojenci v přátelském smyslu, ale jsou spojenci z pohodlnosti. Takže právě teď nejsou navenek nepřátelé, i když by nehnuli ani prstem, kdyby viděli druhou rasu v nesnázích nebo v úplné zkáze; naopak, nechali by je napospas osudu, a to se skutečně stalo. Reptiliáni neradi uzavírají spojenectví, s výjimkou spojenectví s jinými formami Reptiliánů z pohodlnosti, ale raději nemají příliš mnoho spojenců, protože z vlastní zkušenosti vědí, že spojenci se mohou stát naopak jejich nejhoršími nepřáteli. Oranžoví naproti tomu mnohem více využívají spojenectví z pohodlnosti a proto, aby je využili, a dostali se tak k technologiím (které také mnohokrát ukradli), které jsou mnohem vyspělejší, než by si teoreticky mohli dovolit, ale v praxi jich dosáhli za kratší dobu než Reptiliáni. Proto Oranžoví sice přišli na tuto planetu dlouho po Reptiliánech, přesto však okamžitě získali velkou moc, protože Reptiliáni nemohli konkurovat oranžové technologii. Oranžoví však jednoduše nechtěli jít do války s Reptiliány také proto, že se obávali, že by mohli prohrát díky esům ukrytým v rukávu Reptiliánů, i když ti to nikdy nedali najevo a vždy se projevovali jako velmi sebevědomí; ti naopak nechtěli válčit, protože věděli, že by proti technologiím Oranžových mohli prohrát.
Stránka 2 z 6
Tato nejistota na obou stranách vyústila ve spolupráci, jejímž cílem bylo, aby obě strany měly moc nad planetou Zemí a různými dalšími územími ve vesmíru vzdálenými od toho našeho. Země není středem pozornosti, je jednou z mnoha, nicméně ani ona není k zahození, jinak by se nedal vysvětlit všechen ten zájem mimozemšťanů o naši planetu, když by ji mohli jednoduše zlikvidovat z ničeho nic. Zřejmě je důležitější, než se nám zdá. To nás však nevrací do druhého extrému tím, že nás tlačí do přesvědčení, že je nejdůležitější planetou ve vesmíru, protože tomu tak není, a stejně jako mimozemšťané dobývají tu naši a nutí lidskou rasu trpět nejrůznějšími útrapami, činí tak i na mnoha jiných planetách a u národů na nich. Oranžští, Reptiliáni a Plejáďané se ukázali jako spolupracující trojice s nejvyspělejšími technologiemi, což neznamená, že jsou jedinými temnými mimozemskými rasami působícími na této planetě, ale spíše to, že jsou třemi nadřazenými rasami, které pak vládnou i všem ostatním mimozemským rasám, jež budeme rozebírat v následujících kapitolách a svazcích. Jejich Moc se odvíjí od toho, jak mocné jsou jejich technologie: jelikož vlastní vyspělejší technologické zbraně, jsou ve srovnání s ostatními rasami respektovanější. Srovnání je snadné pochopit: jedna rasa má nože, jiná střelné zbraně, další rasa má střední bomby a jiná rasa má atomové bomby. Kdo je nejmocnější? Kdo vládne ostatním? To nic neubírá na skutečnosti, že i rasa vybavená noži je stále mnohem vyspělejší než lidé, kteří nevlastní ani tu nejmenší technologickou zbraň. Řečeno na rovinu, my lidé si myslíme, že jsme mocní, protože máme atomové bomby? Ale my, obyčejní lidé, atomové bomby nemáme. Naše vláda je sice má a může je použít proti nám, jak už to udělala, když je vrhla na Japonce, kteří za politická rozhodnutí svého pána nemohli; ale my občané nemáme v rukou nic. Zde ti, kdo drží zbraně, drží také Moc, zatímco ti, kdo nemají zbraně, jsou podřízeni Pánově moci. Technologické zbraně mimozemšťanů jsou nesmírně vyspělejší než jakákoli atomová bomba existující na naší planetě, a to i proto, že, objektivně vzato, vláda nemá atomové bomby pod kontrolou. Tyto bomby jsou zbraně, které po výbuchu zničí vše, celá území, národy, přírodu daného místa a celou planetu budou následovat vážné katastrofy. Jen si vzpomeňte na škody, které po celém světě způsobila atomová bomba svržená v roce 1945 Spojenými státy americkými na Japonsko, Hirošimu a Nagasaki, která kromě toho, že zabila více než 140 000 lidí, způsobila rakovinu a leukémii, jež se rozšířila na zbytek populace. Poškození tělesného zdraví se však nezastavilo v Japonsku, ale rozšířilo se do celého světa! Vláda samozřejmě vyrobila mnohem silnější atomové bomby, které mohly napáchat ještě větší škody. Podíváme-li se však na poslední katastrofu v Černobylu v roce 1986 a také na jadernou "nehodu" - zřejmě vládou dobře zamýšlenou "nehodu" -, která způsobila škody celému světu, ukazuje se, že menší vláda nemá žádnou moc nad důsledky silných zbraní, jako jsou atomové bomby; může rozhodnout, kdy je odpálit, ale nemá žádnou kontrolu nad tím, co se stane potom. Vyšší vláda si to však uvědomuje: vláda nade vše tlačí lidstvo k odpalování bomb a způsobuje "nehody", které nejsou nehodami, ale záměrnými událostmi, aby způsobily škodu celému lidstvu. Jen si vzpomeňte, jak se po černobylské havárii příliš rychle rozšířily poruchy postihující štítnou žlázu, nádory po celém těle, a od té doby jimi začalo trpět mnoho lidí, i když k tomu předtím neměli důvod. Od té doby (tj. před necelými 40 lety) se celosvětově exponenciálně zvýšil počet onemocnění postihujících především dýchání a štítnou žlázu, a to zejména u mladé generace. Ale veřejná věda to jako obvykle všechno zakrývá.
Strana 3 z 6
Na rozdíl od lidské vlády disponují Mimozemšťané technologiemi, které umějí ovládat; například mají zbraně, které mohou způsobit stejné škody jako atomová bomba, ale soustředěné na velmi malý cíl, například by je mohli použít, kdyby chtěli, proti jedinému člověku, přičemž by vložili stejnou sílu jako atomová bomba, ale soustředěnou na velmi malé "místo" nebo cíl, kterým by mohlo být fyzické tělo nebo, jak často dělají, na energetickou dimenzi. Může se to zdát obtížné k pochopení, ale jejich technologie jsou skutečně velmi mocné a jejich silnou stránkou je, že je dokážou ovládat. Zatímco lidské zbraně se vymykají kontrole a vedlejší účinky, které se šíří široko daleko, mohou uniknout z lidských rukou i těm, kteří ovládají lidstvo, mimozemšťané mají své zbraně a účinky, kterých dosahují, pod kontrolou. Můžeme si tedy uvědomit, proč se Reptiliáni bojí Oranžských, a následně proč se všechny rasy podřízené Reptiliánům bojí i Oranžských, porovnáním jejich technologií: Reptiliáni mají v rukou velmi silné bomby, ale Oranžští mají v rukou atomové bomby. To nic nemění na tom, že Oranžoví, i když to nedávají najevo, tuší, že Reptiliáni mají skryté "atomové bomby", a proto nejdou při jejich provokaci příliš daleko. Oranžoví tedy spolupracují s Reptiliány na manipulaci s touto planetou, ale ani v nejmenším se o ně nestarají; kdyby je napadly jiné mimozemské rasy, které by je dovedly k smrti, nejenže by se jim nesnažili pomoci, ale i kdyby si byli jisti vítězstvím, udělali by jim převrat, aby se ujistili, že všichni zemřou, a tak si lépe podmanili naši planetu a všechny ostatní planety, nad nimiž měli Reptiliáni moc, a učinili je svým novým majetkem. Mezitím se však navzájem využívají k výměně - ať už chtějí, nebo ne - strategií, technologií a všeho, co z toho vyplývá. Kdyby se Oranžoví dostali na naši planetu dříve než Reptiliáni, pravděpodobně by z této planety nic nezbylo, protože jsou spíše rasou ničitelů než dobyvatelů. Reptiliáni jsou spíše rasou dobývání, to znamená, že si chtějí lidi podřídit svému velení, než aby je zabíjeli, takže si naši planetu podmanili na všech frontách, od politické po ekonomickou moc, aby si nás jako lidský národ podřídili svému velení. Skutečnost, že oranžoví přišli až po nich, znamená, že vložili ruku do něčeho, co už bylo ovládáno a podrobeno reptiliány, takže sem nemohli jen tak přijít, pobavit se a pak všechno zničit, protože reptiliáni - kteří tu byli před nimi - by to nepřijali. Reptiliáni tedy souhlasili, že budou s nově příchozími spolupracovat, ale nenechají oranžovým úplnou kontrolu, což by jim zhatilo plány. Reptiliáni ničí náš svět a naše lidi, ale dělají to s vlastním záměrem, dělají to proto, aby nás přeměnili v poslušné otroky svých plánů, a to vše nás nevyhnutelně zraňuje a poškozuje, protože s námi nevědomky zacházejí jako s pracovním a chovným dobytkem podle svých záměrů. My lidé produkujeme pro reptiliány bohatství a lidské maso. Oranžoví, kdyby přišli dříve než Reptiliáni, by si s lidmi poradili a pak, jakmile by jich měli plné zuby, by všechno zničili a zlikvidovali by lidi i Zemi, tečka. Jako poslušní otroci našich mimozemských pánů bychom tedy mohli říci, že pokud máme na výběr mezi tím, zda zůstaneme otroky Reptiliánů, nebo se staneme zcela zotročenými Oranžskými, bude lepší zůstat poslušnými Reptiliánů. To je však myšlenka, která nezahrnuje Svobodu, o kterou bychom my, lidé, měli ze všech sil usilovat. Ačkoli jsem již předeslal, které tři mimozemské rasy mají na této planetě největší Moc, pod nimi nebo ve spolupráci s nimi jsou další mimozemské rasy, s nimiž je tento pracovní vztah úzký. Například, jakkoli se to může zdát neobvyklé, Oranžoví skutečně uskutečnili několik misí společně s rasou známou jako Kudlanka, rasou jedinců velmi podobných kudlance nábožné, od níž je odvozeno její jméno.
Stránka 4 z 6
Mantideané, převážně mužská skupina mimozemšťanů (ne proto, že by mimozemská rasa jako národ byla složena převážně z mužských exemplářů, ale spíše proto, že skupina vybraná k působení na této planetě je složena převážně z mužských "naverbovaných" nebo naklonovaných lidí), byli také mnohokrát spatřeni během zážitků s únosy lidí, přičemž Mantideané také pracovali na experimentech s lidmi jak sami, v přítomnosti Reptiliánů, tak v přítomnosti Oranžových ale také v přítomnosti Plejáďanů, s nimiž byli několikrát spatřeni společně. Ukazuje se tedy, jak tyto rasy spolupracují na různých rovinách a jsou samozřejmě všechny temné. Kudlanky neboli Mantidy, které jsou technologicky méně vyspělé než obě výše zmíněné rasy, ale přesto jsou užitečné pro dobývání planet, zejména proto, že jsou na rozdíl od Oranžských a Reptiliánů méně teritoriální, jsou považovány za vhodné spojence, protože se méně hádají o vlastnictví dobytého území, ale ochotněji přijímají rozkazy nadřízených. Řekněme, že Kudlanky na této planetě jsou méně ambiciózní ohledně dobývání území a spokojí se s podílem na moci, ale netouží po totální kontrole moci; na rozdíl od ostatních tří ras, které by chtěly veškerou moc pro sebe a usilují o totalitu. Již jsme si uvědomili, že Oranžští jsou velmi proradní, zrádní a ziskuchtiví; ale také manipulativní. Ve skutečnosti, když se rozhodnou, že to poslouží jejich strategii, uměle nabíjejí jiné jedince (nebo početné skupiny určitých temných mimozemských ras), aby je učinili silnějšími proti jejich (oranžovým) nepřátelům, aby mohli vrhnout uměle posílené jedince oranžových proti těm, které chtějí zničit. Například Oranžoví chtějí zlikvidovat konkrétního nepřítele, a tak na něj kromě přímého útoku vrhají i další nepřátele (jiných mimozemských ras), aby byl počet útočníků větší. Kromě toho Oranžoví uměle vylepšují členy, s nimiž spolupracují, aby je díky svým technologiím na chvíli posílili. Vůči lidem se chovají úplně stejně. Oranžoví útočí na lidi, ale zároveň vylepšují reptiliány, aby při útoku na lidi byli silnější. Toto umělé vylepšení je pod kontrolou Oranžských, takže kdykoli mohou tuto technologii "vypnout" a toto vylepšení zrušit. Nejedná se o skutečnou pomoc, protože Oranžoví ji mohou kdykoli odebrat, takže se nejedná o něco, co by Reptiliánům zůstalo jako dar nebo co by Reptiliáni mohli sami využít proti Oranžovým. Není to totiž konkrétní pomůcka, ale spíše momentální umělé vylepšení, které může Oranžový kdykoli vypnout, a tedy odebrat. Stejný mechanismus vidíme znovu a znovu u Plejáďanů, o nichž budeme hovořit později; to znamená umělé vylepšení vůči nepřátelům téhož společného nepřítele. Pak se může stát pravdivým rčení "nepřátelé mého nepřítele jsou mými přáteli", ale nemusí se nutně znát a vědomě spolupracovat. Ve skutečnosti jsou oranžoví velmi chytří, protože posilují nepřátele svého nepřítele bez ohledu na to, zda vědomě spolupracují, nebo ne. To, o čem nyní hovořím, je skutečně velmi důležité téma. Oranžoví byli první, kdo uměle posílil postavení ostatních, a používají tyto technologie k tomu, aby ostatní vypadali mnohem mocnější, než ve skutečnosti jsou, a využívají tohoto umělého "zdání" na milionech front. Využívání těchto technologií je pro ně na denním pořádku a baví je uměle posilovat kohokoli, koho mohou využít k tomu, aby je vrhli na své nepřátele, dokonce i na lidi, aby oběť uvěřila, že stojí proti mnoha mocným nepřátelům, i když jsou ve skutečnosti uměle posilováni stejnou technologií: Oranžovými. Cílem není pomáhat ostatním mimozemským rasám, ale zničit toho svého konkrétního nepřítele, a za tímto účelem jsou ochotni vylepšovat psy a prasata, aby je vrhali na svého vybraného nepřítele, kterého hodlají zničit. Využívají myšlenku "čím více, tím lépe" a daří se jim to. Tak dlouho, dokud to budou potřebovat, budou oranžoví posilovat kohokoli, opravdu kohokoli, aby svrhli svého nepřítele. Můžeme tedy také vidět, jak Oranžoví uměle posilují lidské Antény, aby svrhli jediného člověka, na kterého útočí. Toto umělé posílení je pro ty, kteří ho obdrží, velmi užitečné, protože na okamžik budou mnohem silnější, a pokud jsou to mimozemšťané, bude to znamenat, že jejich technologie budou mít mnohem silnější obsazení; v praxi to bude, jako byste najednou používali mnohem výkonnější počítač, přestože jste byli zvyklí na běžný počítač. Když se pak Oranžoví rozhodnou upgrade zastavit, ať už je to kdokoli, o tuto výhodu přijdou. To je velmi užitečné vědět.
Strana 5 z 6
Oranžoví vylepšují nepřátele svého nepřítele tak, že nepřítel, posléze oběť, vlastně nechápe, odkud útoky přicházejí, protože je tam příliš mnoho nepřehledných frekvencí, zatímco u Oranžových je to velmi skryté. Nejprve slyšíte frekvence nepřátel, kteří útočí, ale zjistit, že za nimi stojí také Oranžoví, je velmi, velmi obtížné. Proto to dělají: Oranžoví se schovávají za frekvence cizinců, které sami tlačí dopředu, takže se starají o to, aby je nikdo neodhalil a nepoznal, že za všemi těmi událostmi stojí Oranžoví a že se vším manévrují. To je pro ně velmi užitečné, protože v případě, že tito nepřátelé zaútočí na oběť, která se náhle ukáže jako schopná se bránit a podniknout protiútok, oběť útočníkovi z první linie oplatí útok, takže mezitím budou mít Orané spoustu času na útěk a přeruší spojení mezi nimi a touto skupinou útočníků, takže zcela zmizí z radaru. Přitom oběť protiútoku nepřátel bude působit na tu skupinu, jejíž frekvence jsou nejblíže, nejčerstvější, ale sotva zjistí přítomnost Oranžových, kteří za nimi všemi stáli, takže proti nim nebude reagovat. Dokud "spojenci" Oranžových vítězí, zůstávají tam, aby je posilovali a brali si, co jim patří, ale pokud se věci zvrtnou a oběť zaútočí protiúderem, utečou a úplně přeruší spojení, takže zanechají své bývalé spojence na stopě a nikdy je nikdo nevypátrá. A podaří se jim to! Ukázalo se, že jsou velmi chytří, protože jejich plány ve skutečnosti fungují, a právě díky této chytrosti vyhráli nespočet bitev a válek proti jiným mimozemšťanům, dokonce mnohem technologicky vyspělejším, než jsou oni sami, od nichž pak převzali technologie a znalosti, které mají v současnosti. Oranžští jsou také velmi vytrvalí, pokud chtějí něčeho dosáhnout, a právě to je činí velmi silnými, protože kromě organizace jsou schopni neztratit ze zřetele svůj skutečný cíl a vytrvat, dokud se jim nepodaří získat to, co chtějí. Zní to jako samozřejmost, ale naprosto to tak není; vidíme to i my lidé, protože i když máme šance a podmínky k tomu, abychom něčeho dosáhli, pokud se v našem životě vyskytne rozptýlení (nějaký problém nebo zajímavá/zajímavá událost, jako je například zamilovanost do někoho nového, kdo se objeví v našem životě), zcela ztratíme cíl ze zřetele a také propásneme mnoho příležitostí. Oranžoví jsou velmi odhodlaní a nenechají se snadno rozptýlit, zůstávají pevně zaměřeni na svůj cíl, a aby ho dosáhli, vkládají do něj umělé myšlenky o svých nepřátelích, aby je rozptýlili (past, kterou oranžoví často používají proti svým nepřátelům!) a demotivovali je, aby se vzdali a oranžoví rychleji zvítězili. Měli bychom si vzít příklad a naučit se od oranžových jednat stejným způsobem, používat jejich zbraně proti nim samotným, protože čím více se nás snaží demotivovat, donutit nás ztratit ze zřetele naše cíle, dát nám zapomenout, proč jsme tady a co máme dělat, tím organizovanější bychom měli být, nezastavovat se před žádnou překážkou ani rozptýlením (ani zdánlivě pozitivním) a jít rovně a silně jako vlaky, tak jako oni. Naléhavost nás může učinit velmi silnými. Oranžoví mohou být velmi silní, protože se nepohybují jen z pudu sebezáchovy, ale nesou s sebou svou inteligenci, kterou využívají k tomu, aby ubližovali ostatním; to se jim vymstí. Do té doby bychom se však měli z těchto strategií hodně učit, už jen proto, že jsou vítězné, což se prokázalo v mnoha bitvách a válkách, které oranžoví vyhráli. Fakta mluví sama za sebe a o tom není pochyb. Oranžoví jsou také chytří, protože vědí, kdy se zastavit a ustoupit, aby se před návratem do útoku vylepšili a posílili. Když si uvědomí, že nepřítel je pro ně velmi silný, místo aby pokračovali v boji na život a na smrt jen proto, aby následovali svou hrdost, využívají strategii předstírání kapitulace, náhlého zmizení a vyvolání zdání útěku. To jim slouží k tomu, aby své nepřátele politovali a přesvědčili je, že se vzdali a že není třeba je pronásledovat, aby je všechny zlikvidovali, protože se vzdali a ze strachu utekli.
Stránka 6 z 6
Ve skutečnosti se plán opakuje vždy stejným způsobem: posílí se a pak se vrátí. Jsou přesně tím typem nepřítele, který se posílí a vrátí se. Můžeme se dohadovat, že kromě toho, že jsou lstiví, aby oklamali své nepřátele (aby se domnívali, že se vzdali a už nikdy nechtějí bojovat), jsou také schopni rozpoznat vlastní úroveň boje, tj. nepřeceňují se - obvykle - a neriskují smrt jen z pýchy, ale uvědomí si, kdy to nezvládnou, a raději než aby všichni zemřeli, rozhodnou se simulovat kapitulaci a na chvíli zmizet; pak se vrátí aktuální, silnější než předtím, připraveni znovu zaútočit na rozhodující okamžik. To nám umožňuje pochopit, že jejich záměrem není jen automaticky vyhrát každou bitvu, ale že se stahují, aby se aktualizovali - učili se od nepřítele - a případně napravili škody, také proto, že se bojí smrti. Můžeme pochopit, že je pravda, že byli tolikrát klonováni a hybridizováni, že jejich těla a mysli se nyní staly umělými; nicméně stále cítí bolest, cítí fyzickou bolest, pokud by byli mučeni a zabiti, a toho se skutečně bojí. Proto je jejich tělo polobiologické, to znamená, že není celé z počítačů, ale stále obsahuje biologické části převzaté ze starého oranžového těla/genetiky. Ve skutečnosti si musíme uvědomit, že se nenarodili jako stroje, ale Oranžoví měli přirozený původ, pak se postupně stále více hybridizovali (nebo byli násilně hybridizováni), až se z nich staly převážně stroje řízené umělým vědomím/daty, které už neměly s přirozeným, živým vědomím nic společného. Zcela jinak je tomu v případě strojů, které vznikly zcela technologicky/mechanicky, jako jsou některé skupiny mimozemských služebníků poháněných umělou inteligencí, ať už jde o Oranžské, Šedé nebo jiné mimozemské rasy. Základní Oranžoví tedy používají biologickou genetickou hybridizaci (i když pod nimi existují i plně strojově klonovaní Oranžoví), a to není samozřejmé, protože mezitím existuje mnoho dalších jedinců, které všichni esteticky mylně považují za "mimozemšťany", i když ve skutečnosti jsou to dálkově pilotované stroje a nejsou z masa a kostí. Oranžoví jsou z masa, ale biologického/umělého, jsou biochemickým komplexem, do něhož některým z nich uměle vložili digitalizované "vědomí", zatímco většina z nich nemá ani to. Jiní slouží Oranžovým pod nimi jsou zcela naklonovaní jako stroje bez biologické podoby uvnitř. Obecně tedy platí, že těla většiny Oranžských nejsou natolik biologická, aby se narodila přirozenou cestou, ale natolik, aby v případě zranění jejich těla a orgánů pociťovala fyzickou bolest. To je velmi zajímavé vědět, abychom pochopili, o jaké úrovni vědecké a chirurgické technologie mluvíme. Oranžoví jsou jednou z nejtemnějších a nejkrutějších ras, které na této planetě známe, a můžeme to odvodit i z toho, co si o nich myslí a co k nim cítí ostatní mimozemské rasy (s nimiž Oranžoví spolupracují). Je důležité, abychom jim nevěřili, i když se nám zdá, že Oranžoví utekli a vzdali se války na znamení kapitulace, protože to bude strategie, jak nás přimět k odpočinku, zatímco oni si dají na čas, aby aktualizovali své strategie a technologie proti nám, a pak se vrátí silnější než předtím: bude to trvat měsíce nebo roky, ne dva dny, jinak to není kapitulace, ale žert. Nikdy bychom je však neměli podceňovat, i když máme pocit, že jsme je zcela porazili. Řešením je zabránit jim, aby znovu nabyli sílu a měli čas je dohnat. Proto chápeme, že nikdy nesmíme otálet s protiútokem a doufat v jejich skutečnou kapitulaci. Musíme jednat tak dlouho, dokud skutečně nezvítězíme, a to nadobro.
Konec stránky 6 z 6. Pokud se vám článek líbil, napište prosím níže komentář, ve kterém popíšete své pocity při čtení nebo procvičování navrhované techniky.