Pomeranč - schopnost programovat sny (12. část)

Tento článek byl dočasně přeložen pomocí online překladače. Původní článek je v italštině. Pokud nám chcete pomoci vylepšit překlad do vašeho jazyka, kontaktujte nás prosím e-mailem: info@accademiadicoscienzadimensionale.it nebo prostřednictvím chatu na ACD. Děkujeme vám.

Strana 1 z 12

Docházíme tedy k jejich programování našich snů, které jsou pak zrcadlem mentálního přeprogramování, jež uměle provádějí v našem nevědomí. Když se nám něco zdá, je to proto, že to už je v našem nevědomí, bez ohledu na to, zda to rozpoznáme, a ne naopak, tj. od okamžiku, kdy se nám to zdá, to vstoupí do našeho nevědomí. Mnoha lidem se zdálo o existenci mimozemšťanů ještě předtím, než zjistili jejich existenci, například se jim zdálo o určité mimozemské rase, aniž by je kdy předtím někde viděli (aspekt mimozemšťanů, který nikdy neuvidíte ve filmech, kreslených filmech, komiksech...), a přesto později díky mým knihám na téma mimozemšťanů zjistili, že tyto rasy skutečně existují. Pokud si vzpomeneme na Šedé, jsou rasou, která je velmi "propagována" ve filmech, v kreslených filmech , ve videohrách, je to proto, že vláda využívá metodu, která se dá shrnout jako "protože už to všichni vědí, čím víc vám to ukážu, tím víc to podceňujete", a přesně tak to funguje. Protože si lidé ve velkém počtu stěžovali na to, že vidí Šedé ve svých domovech, a už se tato skutečnost nedala skrývat, vláda ji už nemohla popírat, a tak ji začala vystavovat jako výsměch tím, že obraz Šedých vkládala do směšných kreslených filmů, komiksů a podobně, takže se lidé jednak s postavou Šedých seznámili a podvědomě ji přijali jako "zábavnou, příjemnou", a zároveň očerňovali ty, kteří tvrdili, že mají se Šedými skutečné zkušenosti. "O Šedém, kterého jste viděli v kreslených filmech, se vám nanejvýš zdálo." A tak se vláda jako obvykle postarala o to, aby pravdu umlčela ironií. Na druhou stranu to dnes můžeme vidět na všech frontách, jak herci definovaní jako "komici" slouží k propagaci vlády a zesměšňují některá vážná a závažná témata, aby se jim lidé smáli a neuvědomovali si vážnost situace. Jen si vzpomeňte, jak se dnes všichni komici musí "smát" pedofilii, jak všichni musí dělat slizké vtipy o pedofilech a znásilňovaných dětech, jako by to bylo zábavné téma, o kterém mohou žertovat, jako by neexistovalo, jako by se nedělo každý den. Tímto způsobem se vláda stará o to, aby se tomu lidé smáli a nehnuli ani prstem v boji proti pedofilii, kterou, jak víme, vedou stejní politici a stejná vláda. Když se pak setkáme s pedofilem, místo aby ho zbili, budou se tomu lidé smát a bránit ho, jako by byl obětí, protože to vláda chce. Prostřednictvím těchto "komiků", kteří lidi nerozesmějí a kteří jsou placeni za to, aby předstírali, že se baví podlézavými vtipy pečlivě vytvořenými k manipulaci s lidmi, vláda zajišťuje, aby se do myslí lidí, do kolektivu, dostalo podvědomé poselství a aby lidé nereagovali ani tváří v tvář těm nejzávažnějším nespravedlnostem. Koneckonců dnešní komici jsou vládní prostitutky. Jistě však úloha komiků zdaleka nestačí k tomu, aby se přijetí pedofilie a mnoha dalších závažných témat dostalo do myslí lidí, ve skutečnosti většinu práce odvádí technologie; zbytek práce pak odvádí mediální propaganda - také prostřednictvím "komiků" -, která má v každém případě svůj vliv na společnost. Nejprve nám tedy do hlavy vyšlou vlny, umělé frekvence, které naprogramují naše myšlení tak, aby bylo lineární s tím, co chce vláda; pak se přidá Propaganda, kterou vidíme během dne v podobě tolika vstupů (vložených do reklam, filmů, rozhovorů, videí, kreslených filmů, způsobu oblékání, hudby, kterou posloucháme, módy ohledně toho, co jíme, čehokoli), které jen posilují program, který jsme již přijali v podvědomí. Takže nám ho nejprve nainstalují do hlavy a pak ho prostřednictvím Propagandy posilují, aby se ujistili, že zapadá do plánu, který chtějí, a neztratí se v meandrech mysli. Protože k tomu by samozřejmě nedošlo, kdyby nám jen posílali vlny, ale neposkytovali nám vizuální a sluchovou mentální manipulaci prostřednictvím Propagandy, kterou denně podstupujeme.

Strana 2 z 12

Proto musí jít obě fronty ruku v ruce: mentální manipulace prostřednictvím vln a mentální manipulace prostřednictvím Propagandy. Jinak by k potlačení naší mysli a zaškatulkování do škatulek, abychom byli přesně takoví, jaké nás vláda chce mít, nestačila jen jedna z nich. Vládu nezajímá, že nemyslíte jako "ona" nebo že nesouhlasíte s bezprávím; vládu zajímá, že nemáte odvahu a sílu něco proti ní udělat a osvobodit sebe i ostatní od jejích plánů. Mnoho lidí si o sobě myslí, že jsou "svobodní", protože smýšlejí opačně, než chce vláda, což by stejně nestačilo, ale pak vidíte, že tito lidé tvrdí, že s politikou nesouhlasí, že se chtějí od vlády osvobodit, a pak kouří jointy a nemine večer, aby si nedali alespoň jednu láhev alkoholu. V tom všem je velmi málo svobody od vládní klece u lidí, kteří dělají přesně to, co vláda chce. Protože si uvědomme, že je to vláda, kdo tlačí lidi k užívání drog, je to vláda, kdo umožňuje rozvoj drog a tlačí na jejich šíření po celém světě. Na druhou stranu si jen vzpomeňte, jak to byla americká vláda, která tlačila armádu a pak americké občany k užívání kokainu a heroinu; takže pokud chcete jít proti vládě, první věc, kterou musíte udělat, je nedrogovat se. Na druhou stranu se ostatní lidé opravdu snaží přemýšlet o tom, co chtějí a co vláda vnucuje celé populaci, a snaží se nespadnout do stejných pastí. To je velmi důležitý krok, i když k osvobození ostatních ani k pocitu úplné svobody nestačí. Vyloučení sebe sama nestačí k tomu, abyste se osvobodili od pravidel vlády, protože když bude chtít, může vás vzít zpět pod svou kontrolu. Abyste byli svobodní, musíte jednat mnohem bezprostředněji, zejména psychicky, čehož se vláda na světě obává nejvíce: že ji lidé psychicky napadnou, protože neví, jak jim čelit. Pokud při tom všem my občané mluvíme o tom, že se chceme osvobodit od vládní manipulace a zneužívání, jsme darebáci a anarchisté, ale vláda mezitím může dál používat své psychotronické zbraně k přeprogramování naší mysli, a to jak ve spánku, tak i v bdělém stavu, a nikdo nic neříká, a my to dokonce musíme pasivně přijímat, protože to jistě dělá pro naše vlastní dobro. Škoda jen, že toto dobro nás vede k mentální, psychické a psychické destrukci, stejně jako ke vzniku tolika rakovin, které v lidstvu existují teprve od chvíle, kdy nás zasáhly rádiové frekvence vládní technologie. A kromě toho je tu ještě něco horšího. Prostřednictvím snů si tedy můžeme uvědomit určité mentální manipulace, které byly naprogramovány do našeho nevědomí a které během noci vyplouvají na povrch, tedy vystupují na "povrch", když spíme a sníme. Uvedu příklad: kolem roku 2013/2014 jsem si uvědomil, že nadnárodní společnosti využívají rozhlasové vlny k tomu, aby nám vkládaly reklamy na své výrobky přímo do mysli, a to ještě předtím, než pak tyto reklamy uvidíme v televizi/ na bannerech na ulici atd. a toto téma podrobně popisuji od 7. dílu. Abych to však předem trochu shrnul, jak potravinářské, tak farmaceutické nadnárodní společnosti vkládají do našeho nevědomí mentální "reklamy", o kterých samozřejmě nevíme, že je v sobě máme, protože se ve vědomí neprojevují. Někdy se vám však může stát, že se vám bude zdát velmi podrobný sen o tom, jak jíte nebo užíváte výrobek, který jste ve skutečnosti nikdy nekoupili, takže nejste ovlivněni vzpomínkami z předchozího dne, ale po tomto snu budete mít velmi silnou touhu si ho koupit. Například nikdy nemusíte pít cocacolu, ale pak se vám jedné noci bude zdát, jak pijete s přáteli spoustu cocacoly, jak se bavíte, jak děláte spoustu věcí, za předpokladu, že se několikrát ve snu uvidíte, jak pijete cocacolu. Jakmile se ráno probudíte, budete mít na tento nápoj chuť, i když jste ho nikdy nepili, takže to není něco, na čem byste byli závislí, přesto dostanete obrovskou chuť a budete si ji muset dopřát: ke konci dne, ať už teď nebo k večeři, budete pít cocacolu, protože jste k tomu naprogramováni.

Stránka 3 z 12

To se stane po absolvování mentální reklamy prostřednictvím rádiových vln. Na to by se někdo mohl zeptat: "ale když piju cocacolu každý den, protože mi chutná, znamená to, že nepodléhám žádné mentální reklamě?" Abyste si na tuto otázku odpověděli, stačí se zamyslet nad jinou otázkou, která vám poskytne odpověď na obě: myslíte si, že nadnárodní společnosti dávají přednost tomu, aby vám do mysli vložily reklamu, která trvá výhradně jeden den, nebo dávají přednost tomu, aby vám do mysli instalovaly reklamu, která trvá po zbytek vašeho života? Jejich cílem je přesvědčit vás, abyste pili cocacolu navždy; pokud se jim to nepodaří, budete ji pít jen jednou, což stále znamená, že do vás ta reklama, i když jen jednou, vstoupila. Ale pokud pijete cocacolu každý den, znamená to, že každý den ve vás ta reklama působí, aby vás donutila přijmout tuto látku do svého těla; a nezáleží na tom, že se vám to nezdálo (nebo si to možná ani nepamatujete, protože se to stalo před desítkami let!), ale ta reklama se vám stejně dostane do hlavy a jako důkaz vás přesvědčí, abyste každý den pili stejný toxický nápoj. Obsahuje obrovské množství chemických látek, které slouží k rozkladu mozku, vědomí, schopnosti soustředit se, paměti, schopnosti uvažovat a spojovat si myšlenky; samozřejmě způsobuje silné bolesti hlavy (ti, kdo tento nápoj pijí, trpí silnými migrénami ve dne i v noci), zvyšuje krevní tlak, způsobuje bolesti srdce, poškozuje žaludek, střeva, vážně zvyšuje riziko rakoviny tlustého střeva a močových cest, stejně jako rakoviny ve zbytku těla (střeva, játra, slinivka břišní) je plná sedativ, která slouží k tomu, abychom necítili bolest, kterou nám stejný nápoj způsobuje, když ho pijeme, takže si ničeho nevšimneme, dokud není pozdě a neřekneme si, že nádory, které máme, byly způsobeny stejným nápojem; a jako by to všechno nestačilo, je naplněn nanotechnologií, která se dostává přímo do mozku a ostatních orgánů, aby přeprogramovala jejich synapse a tkáně: tím přeprogramuje naše myšlenky. To jsou jen některé z důvodů, proč byste tyto nápoje rozhodně neměli pít, a to ani jednou. Pokud tyto škodlivé nápoje přestanete pít hned, po několika měsících - které tělo nutně potřebuje, aby se začalo čistit - si všimnete, že se zdravotní stav vašeho těla zlepší, že budete soustředěnější a méně apatičtí, sníží se poruchy spánku, přestanou vás bolet na hrudi a vaše myšlenky a uvažování budou jiné než před několika měsíci. Jestliže se Nadnárodní korporace naučily vysílat reklamu prostřednictvím rádiových vln přímo do našich mozků (a jak to dělají a jaké to má účinky na naši mysl a zdraví, se dočtete ze 7. dílu této série knih o mimozemšťanech), můžeme a měli bychom si zkusit představit, čeho jsou schopni mimozemšťané s mnohem vyspělejšími technologiemi, protože právě mimozemšťané tyto technologie nabídli vládě, která je pak využívá na různých frontách, včetně zvyšování moci potravinářských a farmaceutických Nadnárodních korporací prostřednictvím reklamy přímo do našich hlav. Sny nám někdy odhalují, jakému mentálnímu programování podléháme, přesto není snadné to pochopit, protože ve snech podléháte "reklamám" a neprožíváte je lucidně, takže podléhat snu znamená žít umělý projekt v domnění, že je správný a pozitivní; právě po probuzení se musíte zamyslet nad tím, co se vám zdálo, a pozorovat, co je skutečné, rozumné, pozitivní, a co je místo toho snu čistě manipulativní; nebude to však snadné, protože i po probuzení si budete nadále myslet, že ten sen byl pozitivní, protože jste byli naprogramováni si to myslet.

Stránka 4 z 12

Pro nás lidi je snění samozřejmostí a povinností, a to do té míry, že pouze v případě, že máte poškozený mozek, přestanete snít, například pokud jste měli vážnou autonehodu, která vám poškodila mozek, nebo pokud jste brali drogy, které vám mozek poškodily, nebo pokud jste měli nádor či jiné onemocnění, kvůli kterému jste podstoupili operaci mozku, můžete přestat snít až do konce života. Pokud však člověk nic takového nezažil, je nesnění velmi důležitým varováním před poškozením mozku, které by se nemělo podceňovat. Na druhou stranu díky meditaci mnoho lidí, kteří po mnoho let nesnili, opět začalo snít; to nám umožňuje pochopit, že meditace může napravit poškození mozku a umožnit postiženým oblastem, aby se opravily a obnovily. Jestliže lidé, kteří nesnili více než 20 let, začali znovu snít poté, co začali meditovat, ukazuje to, jak má Meditace schopnost opravovat mozek. To v žádném případě nelze ignorovat. Stačí říci, co vědí ti, kteří meditují, že pokud se rozhodnete meditovat ráno, jakmile se probudíte, začnete si pamatovat všechny sny, které se vám v noci zdály, zatímco pokud ráno nemeditujete, můžete jít do večera, aniž byste si vzpomněli na sny, které se vám zdály předchozí noc. Což nám umožňuje pochopit, že kromě opravy oblasti mozku, která se zabývá schopností snít, meditace také zvyšuje paměť, díky níž jsme schopni si pamatovat, co se nám zdálo v noci a předešlé noci; bez meditace si člověk jen stěží pamatuje všechny sny, které se mu během noci zdály, a to hned od okamžiku, kdy se probudí, a dokud si na ně nevzpomene, nemůže vědět, že je zapomněl. Snění nám umožňuje vzpomenout si na určité události, které se nám staly v minulosti, protože během snění mozek znovu zpracovává vzpomínky na prožitý den a předchozí dny/měsíce/roky. Snění je funkce, kterou mozek během spánku využívá k překonání traumat z minulosti, k rozpuštění určitých psychických bloků a jejich emocionálnímu zvládnutí a k pozitivní projekci do budoucnosti. Není to jen snění, ale je to schopnost, kterou mozek používá k nápravě, k vyrovnání se s traumaty a jejich rozpuštění a opět k projekci do budoucnosti a k uspořádání sebe sama tak, abychom během dne přicházeli na dobré nápady, které nás budou motivovat k uskutečnění naší budoucnosti. Akt snění je pro náš mozek velmi důležitou fází. I proto je snění užitečné, a rozhodně pokud se vám zdají jen negativní události nebo noční můry, je třeba zlepšit své každodenní návyky a držet se dál od technologií, které jsou pak těmi, které do našeho podvědomí zasouvají negativní programy, jež pak vyústí v noční můry a negativní scény. Snění pouze o nočních můrách je důkazem, že s naším myšlením a způsobem uvažování není něco v pořádku: pokud se vám zdají pouze násilné scény a noční můry, znamená to, že vaše myšlenky jsou přes den nadměrně negativní a v noci vyúsťují v negativní a násilné fantazijní scénáře. Musíte proto pozorovat své myšlení během dne a soustředit se na pozitivnější myšlení, abyste očistili svou mysl a zlepšili své podvědomí; mít věčně negativní myšlenky není pro vaše duševní zdraví dobré a musíte na tom pracovat. I když však v noci nemáme noční můry, stále jsme obětí manipulace vlnami, což znamená, že jsme manipulováni jak ve spánku, tak i v bdělém stavu. Vlny ovlivňují naše nevědomí a činí tak jak během spánku, tak během bdění, protože být "vzhůru" neznamená být "psychicky při vědomí". Vlny působí na nevědomí, což znamená, že nás přeprogramovávají zevnitř a rozhodují o tom, jací máme být a co si máme myslet, že jsme, z nejhlubšího místa v nás. Ve vědomí si tedy myslíme, že jsme, ale myslíme si to podle toho, čím jsme byli naprogramováni v nevědomí. Pracovat na svém nevědomí je velmi obtížné, ale meditací se to daří, protože tato technika umožňuje projektům instalovaným v našem nevědomí vystoupit na povrch.

Stránka 5 z 12

Mimozemšťanům se nelíbí, že se my lidé dokážeme "vypořádat" se svými problémy pouze prostřednictvím snění, zatímco spíme, a že dokážeme překonat traumata a dokonce můžeme čerpat odvahu a motivaci ze snů, které si přineseme zpět do reality; proto vytvořili technologie schopné "zablokovat" užitečné sny lidí, respektive zablokovat oblast mozku, která se zabývá sněním za užitečným účelem, aby se mozek vyčistil a opravil, a nahradit naše sny videi, projekcemi, které musíme během noci prožít, ale které neumožňují mozku, aby se opravil, jak by měl. V praxi to vypadá tak, že během spánku nás místo normálního snění rozptylují mimozemšťané projekcemi, videi promítanými do našich hlav, které nahrazují naše přirozené sny. Mimozemšťané společně s vládou "blokují" naši schopnost přirozeně snít, protože jinak by nám tyto sny pomáhaly a opravovaly nás. Mezi sny, které by nám pomohly, patří také sny předtuchové. Začněme předpokladem, že premonitorní sny existují, a to je schopnost předvídat budoucnost, zatímco člověk spí. Premonitorní sny umožňují člověku snít o událostech v budoucnosti, které se naplní, a to dokonce s mimořádnou přesností a podrobnostmi, a toto snění s dostatečným předstihem umožňuje člověku, který je prožívá, změnit určité události a faktory, aby zlepšil svou budoucnost dříve, než se stane. Předtuchové sny patří do šestého smyslu a jsou zcela normální Psychickou fakultou, tj. je přirozené snít a je přirozené snít o budoucnosti. Snění o budoucnosti nám však umožňuje uvědomit si, že to vše je skutečné a že Psychické Fakulty skutečně existují, a stejně jako existuje snění o budoucnosti, existují i všechny ostatní Fakulty, což nám umožňuje otevřít mysl a rozhodnout se studovat a rozvíjet i v ostatních. Právě v tom nám chce vláda a nad ní stojící mimozemšťané zabránit, a proto blokují naši Psychickou fakultu, aby měla předtuchy, tím, že chemicky a technologicky působí na oblast našeho mozku, která se zabývá sny, takže nemáme užitečné sny, natož předtuchy. Mozek využívá čas spánku a snění k tomu, aby se opravil. Mozek potřebuje snít, aby se ventiloval, aby se očistil od negativních vzpomínek a znovu je zpracoval, potřebuje tuto fázi, aby se očistil od toho, co škodí jeho zdraví, a tedy i našemu zdraví. Přesto, jak si uvědomuje stále více lidí, máme dnes pocit, že spíme zbytečně, protože po spánku se probouzíme unavenější než předtím, jako bychom nespali vůbec, nebo jako bychom spánkem všechno zhoršovali. To vše se děje proto, že mozek, místo aby se během spánku opravoval (jak by měl, aby se řídil svým přirozeným uspořádáním), je ještě více manipulován a přeprogramováván umělými prostředky, což ho ještě více stresuje a unavuje. Takže místo toho, abychom se probudili odpočatí a svěží, máme pocit, že jsme spali zbytečně, nebo se cítíme ještě hůř, než když jsme šli spát. Když mimozemšťané zjistili, že odpočinek je pro nás lidi důležitý a snění je stejně důležité pro obnovu naší psychiky, zapojili se a začali přeprogramovávat lidský mozek i během fáze spánku. V této kapitole vám vysvětlím, jak to funguje. Později se k nim přidali i Pomerančovníci, kteří si uvědomili nejen to, že lidé sní, aby se opravili, ale také zjistili, že mohou zasahovat do našich snů a že nám mohou do mysli vkládat "podivné myšlenky", pokud nás donutí je prožívat i během snu, které pak přijmeme za své a stanou se součástí našeho myšlení a osobnosti. To znamená, že zjistili, že když nás přimějí snít o nějaké události, a to i velmi výmluvné, po probuzení budeme mít sklon tuto událost opakovat i v životě. Nemělo by tomu tak být, protože to, co se nám zdá, je, jak všichni víme, imaginární, takže by se to nemělo opakovat ve skutečnosti. Přesto se oranžovým podařilo vytvořit technologii, která nám do mozku instaluje tak hluboce manipulativní sny, že je po probuzení přijímáme jako realitu. Už jsem vám vysvětloval příklad, kdy vypijete škodlivý nápoj jen proto, že se vám o něm v noci zdálo, a ve skutečnosti pak cítíte nutkání chtít ho vypít doopravdy; ale můžeme si vzpomenout i na klasický příklad, kdy se vám zdá, že vás váš přítel podvádí, a po probuzení se cítíte neklidní a otrávení, jako by ten sen byl skutečný, i když nebyl! Byl to jen sen! Přesto se ale probudíte otrávení, jako byste tomu snu stále chtěli věřit, a nakonec se možná rozhodnete svého partnera opustit s jistotou, že vás podváděl.

Stránka 6 z 12

Koncept je podobný, ale rozlitý do mnoha dalších oblastí, na kterých se nebudete ani tak probouzet neklidní, ale po probuzení budete cítit potřebu opakovat onu vysněnou událost poháněni také podivnou euforií, štěstím, které není skutečné, ale umělé. Abychom následovali negativní příklad, budete se cítit motivováni hádat se s partnerem, a dokonce uvažovat o tom, že ho opustíte, jen abyste si vyslechli onen sen, který byl jen snem, ale pro vás se stává náhražkou reality. Toho jsou oranžoví schopni tím, že přeprogramují naši mysl. Dokážou to ale také tím, že vám do mysli vnutí falešný pozitivní pocit, který vás přiměje k vážným chybám hnaným podivnou euforií a pocitem spokojenosti, které jsou rovněž falešné. Začněme předpokladem, který jsem zažil v celém svém dětství, kdy jsem měl předtuchy, které mi umožňovaly vidět mou budoucnost, a to neustále, dokonce každý den. Stále více jsem si uvědomoval, že mám schopnost mít předtuchové sny od chvíle, kdy se i ty nejabsurdnější situace vyplnily přesně tak, jak jsem si je vysnil, a to i do nejmenších detailů. Bylo to tak samozřejmé, že se mě matka každý den ptala, co se mi zdálo, protože věděla - a také poznala -, kdy jsou mé sny skutečně předtuchou. Na druhou stranu, ona i moje sestra měly také předtuchy, i když méně početné a podrobné než já, a proto mi věřily a každý den se mě ptaly, co se mi zdálo. Je dobré si uvědomit, že sny lidí jsou z velké části smyšlené, jiné je třeba interpretovat, mnohdy jsou to výlevy mozku, kterými se čistí od umělého smetí, které na něj během dne (a noci) dopadá, takže nemůžeme brát všechno za pravdivé, naopak, premonitorní sny poznáme až v okamžiku, kdy se splní. Premonitorní sny nelze vykládat, ale ukáže se, že jsou ve skutečnosti totožné s tím, co se nám zdálo. Už jako dítě jsem se naučil rozlišovat fantazijní sny od jasných snů a premonitorních snů, a to dokonale, protože zkušenosti z celého dětství mi umožnily pochopit rozdíly mezi těmito třemi typy snů, a tak jsem je dokázal okamžitě rozpoznat. Proto jsem se díky zkušenostem naučil rozpoznávat, které sny se uskuteční dlouho předtím, než k nim dojde, a přejmenovávat je právě na premonitorní sny, od těch, které byly sny jiného typu, a proto jsem někdy díky tomu, že jsem věnoval pozornost tomu, co mi sen sděloval, věděl, jak se uskuteční. Pokud však člověk nemedituje a neumí plně využívat své Psychické schopnosti, je jasné, že schopnost vidět budoucnost nestačí, dokud si neosvojí techniky, které mu umožní ji upravovat a měnit; když jsem byl dítě, ještě jsem neuměl meditovat, takže jsem si ani nemohl osvojit schopnost měnit budoucnost podle své vůle (tu jsem začal rozvíjet až po patnáctém roce, kdy jsem začal meditovat a praktikovat). A tak jsem své dětství prožil s existencí těchto tří typů snů: snů fantazijních, které se daly vykládat a staly se i tak užitečnými, těch, které jsem mohl učinit lucidními, což mi pomohlo prožít astrální out (prostřednictvím oob), a premonitorních, které mi umožnily znát svou budoucnost s velkým předstihem. Nemyslel jsem si, že by pro mě premonitorní sny byly přítěží (jak mnozí lidé popisují "své dary", jako by byly přítěží), i když většinou předpovídaly negativní události; na druhou stranu mi vadilo, že znám budoucnost, ale nevím, jak ji změnit, protože se to stalo a většinou jsem se z toho projektu, který už byl rozhodnut, nemohl dostat. Vidět budoucnost neznamená, že člověk také ví, jak ji změnit, a to se realizuje tak, jak si vysnil. Na druhou stranu je pro dítě ještě složitější pochopit, jak budoucnost změnit, a to se prostě stane. Opakuji, že bez praxe se nemůžeme dostat z umělého programu, který je nám šitý na míru, takže předpovídání budoucnosti bylo užitečné i pro mě, ale ne dostatečné. Moje zkušenost s předvídavými sny trvala mnoho let až do puberty, pak náhle zmizely, jako by byly zablokovány. Do té doby jsem uměla rozlišit čistě fantazijní sny od těch, které se měly vykládat, protože ačkoli se zdály být jen mozkovými výplody, měly symboliku, kterou mi mé nevědomí něco sdělovalo.

Strana 7 z 12

Například si vzpomínám, že když se mi zdálo o ztrátě zubů, v mém konkrétním případě to znamenalo, že končí negativní životní období a začíná zcela jiné, jako rozhodující zlom. Takže ačkoli jsem věděl, že podle obecných výkladů ostatních by se ztráta zubu měla vykládat jako příchod negativní události nebo dokonce úmrtí blízkého člena rodiny či přítele, já jsem naopak věděl, že v mém případě to znamená konec určitého období mého života, ukončení, celkovou změnu, takže to nebylo založeno na ztrátě fyzické osoby, ale spíše na období mého života, které se mění, k lepšímu nebo horšímu; Tento poslední faktor, tj. zda následující období bude dobré, nebo špatné, jsem měl pochopit z dalších detailů uvnitř snu, které bylo třeba správně interpretovat. A tak se to skutečně stalo: po snu o ztrátě zubů se v mém životě něco náhle převrátilo a ukázalo začátek jiné etapy mého života, jako by jedno období skončilo, aby začalo jiné. A tak jsem si po nějaké době uvědomil, že existují nejen lucidní sny, předtuchy a fantazijní sny, ale také ty, které jsou "fiktivní", ale mají symboly, které je třeba osobně interpretovat. Symboly nemyslím nakreslené symboly, ale spíše prvky, které symbolizovaly události; například když se mi zdálo o psech, znamenalo to jednu věc, když se mi zdálo o dveřích, které se měly otevřít, znamenalo to něco jiného, když se mi zdálo o topícím se zvířeti, mělo to jiný význam než sen o topícím se člověku atd. Naučil jsem se vykládat sny a díky zkušenostem jsem byl stále více schopen vykládat do detailu i sny jiných lidí. Nikdy jsem se nepřiblížil ke knihám o výkladu snů, protože těch několikrát, co jsem četl, se výklady nikdy neshodovaly s mými vlastními sny; naopak, naučil jsem se vykládat sny podle vlastních zkušeností, a proto jsem se později naučil vykládat velmi podrobně i sny jiných lidí, a to natolik, že se výklad snů jiných lidí stal mou velmi silnou dovedností a mnoho lidí mě požádalo o pomoc s pochopením svých nevědomých poselství. Zkušenost mi však ukázala, že kromě těchto tří, či spíše čtyř typů snů existují také sny manipulované a programované, které se staly pátým typem snů. Vedle premonitorních snů, lucidních snů (sny, ve kterých si uvědomíte, že jste ve snu a můžete se zbláznit, můžete dělat, co chcete, protože víte, že nic neriskujete, například víte, že můžete létat, protože neexistují žádná pravidla, a víte, že když spadnete, nezemřete, protože je to jen sen a vy jste si toho vědomi) a fantazijních snů (ve kterých se mísí různé prvky včetně vzpomínek, přání, věci viděné v televizi nebo v hudebních videoklipech a podobně), byly i ty, které se dají vykládat (sny, v nichž se, ač zdánlivě fiktivní, objevují prvky, které symbolizují vysvětlení a odpovědi na určité problémy a otázky v životě člověka), v nichž lze dokonce pochopit určité body v budoucnosti, i když se nejedná o předtuchy, a to díky prvkům přítomným ve snu, které při dobré interpretaci předpovídají určité budoucí události. Tak jsem ve své vlastní zkušenosti již jako mladá dívka rozpoznala existenci těchto čtyř typů snů, na kterých jsem každou noc dobrovolně experimentovala a aniž bych si to uvědomovala, trénovala jsem se. Každou noc před usnutím jsem předstírala, že se během spánku stanu lucidní, a zkoušela jsem to a zkoušela, a mnohokrát se mi to podařilo, začaly se mi zdát lucidní sny, jindy se z nich staly sny předtuchové, a tak, aniž bych si to uvědomovala, to, co pro mě bylo hrou, mě ve skutečnosti cvičilo v těchto Psychických schopnostech. Bez přímé zkušenosti není vůbec snadné pochopit rozdíl mezi těmito typy snů, protože by bylo velmi snadné některé z nich špatně pochopit: například kdyby se vám zdálo, že vás kluk, který se vám líbí, pozval na rande, mohli byste si namlouvat, že je to předtucha, i když ve skutečnosti jde jen o fantazii, nebo se dokonce přesvědčit, že je to sen, který se má vykládat a že to znamená, že k vám také cítí lásku, i když ve skutečnosti má v hlavě jinou představu.

Stránka 8 z 12

Ale klamání sebe sama fantazií by vás vedlo k tomu, že byste trpěli, nebo dokonce udělali špatné kroky, a to do té míry, že byste dotyčného pronásledovali, protože byste sami sebe přesvědčili, že vás miluje, i když vám to neříká; což by se stalo velkým problémem. Proto je těžké rozpoznat typ snu na první pohled, pokud ho nejprve nezažijete, a zkušenost se získává tím, že své sny studujete, zapisujete si je do deníku, podrobně je analyzujete, chápete, které z nich je třeba brát v úvahu a které podle "poselství" v nich obsažených odložit stranou, a tak dále, a to celé roky a ne jen dva dny v domnění, že se rychle stanete odborníkem na něco, v čem vůbec nejste. Neměl jsem problém se zmatením, protože jsem se začal, aniž bych si to uvědomoval, ale ve skutečnosti jsem to dělal, trénovat v rozpoznávání snů, které jsem zažíval každou noc, už od útlého věku, takže se mé sny zlepšovaly a zlepšovaly natolik, že rozdíly byly tak přesné a předtuchy tak dokonalé, že bylo téměř nemožné je nepoznat nebo si je splést. Fantazijní sny byly příliš fantazijní, sny, které se měly vykládat, vypadaly téměř jako dobrodružné situace, které se později ukázaly jako velmi smysluplné; lucidní sny byly samozřejmé, vždycky jsem létal, a konečně premonitorní sny, ach, mé drahé premonitorní sny; cítil jsem se díky nim neporazitelný. Neměla jsem žádné problémy, protože mi sny všechno prozradily, řekly mi, kdo mě zradí, kdo mě bude milovat, který učitel mě bude vyslýchat a z jakého předmětu, jakou známku mi dá ve škole. Byla to opravdu hračka, všechno bylo velmi snadné, ale předpovídat budoucnost neznamenalo umět ji změnit, proto jsem si této schopnosti zpočátku příliš nevážil, protože obecně častěji předpovídala negativní události, které se pak vyplnily, aniž bych věděl, jak je změnit. Někdy se dokonce mohlo stát, že jsem sny téměř obviňoval, pokud se nepříjemné události staly ve skutečnosti, jako by schopnost předcházet budoucnosti byla spíše odsouzením než požehnáním, ale samozřejmě jsem pak okamžitě změnil názor, protože jsem si jen pomyslel: "Jak bych se cítil, kdybych už nikdy nezažil předtuchy?" Že bych se hned cítil velmi šťastný. Nevědět, jak změnit budoucnost, mě však rozhořčovalo. Nechápala jsem, že předtuchy slouží k tomu, abych mohla změnit budoucnost, a že samy o sobě nejsou známkou změny; sny slouží k předvídání, zbytek pak musím udělat já, ale pomocí jiných technik, rozvojem dalších Psychických schopností, o kterých jsem ještě nevěděla, že je mám, a že budu muset rozvíjet prostřednictvím Psychických praktik, které jsem samozřejmě neznala, protože jsem byla příliš mladá a ještě jsem nemeditovala. Takže poté, co se mi zdál sen, jsem někdy opravdu nevěděla, jak bych mohla změnit svůj osud, a prostě jsem seděla s rukama v klíně a čekala, až se to splní, protože jsem vůbec nevěděla, jak bych to mohla změnit; cítila jsem se slabá. Lidé kolem mě, se kterými jsem o tom mluvila, například kamarádky, kterým jsem se svěřovala, i když jsme byly děti, mi říkaly: "Co s těmi předtuchami děláš, když svou budoucnost stejně nemůžeš změnit?" A to mě hořce rozčilovalo, a poté, co jsem od nich slyšela, jak o tom takhle mluví, se pro mě předtuchové sny staly téměř něčím, čeho jsem se chtěla zbavit, i když jsem dobře věděla, že v hloubi duše bych se bez nich cítila prázdná, ale někdy jsem chtěla být "normální", jako všichni ostatní, tedy bez schopností, vypadat jako oni. Kromě chvil, kdy jsem se nechala ovlivnit názory ostatních dívek, jsem však byla většinou šťastná, protože mé předtuchy se nikdy nemýlily, takže jsem mohla svým snům slepě důvěřovat, protože jsem věděla, že se z žádného důvodu nemýlí. V určitém okamžiku se však vše zastavilo a já jsem hned nechápala důvody, ale najednou jsem už nemohla mít předtuchové sny. A ejhle, shodovalo se to přesně s počátkem, kdy přišly přednastavené sny: 5. typ snů, které jsem dosud nikdy nepoznal. Od té chvíle se zdálo, že se všechno rozpadá. Těsně předtím, než mé přednastavené sny náhle ustaly, se v mém životě začaly dít velmi negativní události, v mé rodině začaly probíhat závažné změny (včetně náhlého, nemotivovaného a velmi nebezpečného fyzického násilí vůči mně) a vše kolem mě jako by se zbláznilo.

Strana 9 z 12

Dále je třeba říci, že jsem od útlého věku žil v domě, kde bylo několik entit, většinou negativních, které jsem mohl vidět a cítit. Děti jsou zřejmě mnohem psychicky aktivnější a mohou vidět entity, i když je dospělí nevidí; jistě to, že mě rodiče přestali od útlého věku očkovat, pomohlo tomu, aby se mé Fakulty rozvíjely bez vážných přestávek, což je přesně účel posilovacích očkování (ve skutečnosti mi poslední posilovací očkování dali, když mi bylo asi 5-6 let; od toho roku mě už nikdy očkovat nenechali) a rozhodně mi pomohla udržet si aktivní psychiku navzdory tomu, že jsem vyrůstal, zatímco moji vrstevníci byli očkováni a vlastně ztratili všechny Schopnosti, které do té doby projevovali. Na druhou stranu jsem i nadále viděl a cítil Entity, přestože jsem dospíval, a tak když mi bylo 15 let a začal jsem meditovat a praktikovat, rozhodl jsem se trénovat, abych se dále zdokonaloval, a naučil se tak žonglovat s psychickými technikami. Vrátím-li se k onomu období, v němž jsem z nějakého důvodu již nebyl schopen mít předsmrtné sny, přítomnosti, které jsem dříve vídal, začaly být vůči mně mnohem agresivnější, i když byly agresivní vždy (ve skutečnosti jsem kvůli těmto "entitám" musel v dětství snášet velmi těžké a velmi negativní zážitky), ale v té době se vůči mně staly ještě nebezpečnějšími a fyzicky násilnějšími. Teprve později jsem zjistil, že mezi všemi těmi "entitami", které jsem vídal každý den a každou noc, se skrývali také mazaní Vetřelci, kteří se vydávali za "energetické přítomnosti", tedy entity, ale ve skutečnosti se prezentovali i fyzicky, a to do té míry, že mě unesli. Několikrát jsem na vlastní oči viděl, že ve zdi mého pokoje otevřeli fyzické portály, z nichž mě unesli a donutili mě přejít zeď, ležícího a znehybněného na lůžku, což mi pak umožnilo přístup na jejich základnu, protože spojovala můj pokoj s jejich základnou. Tyto zážitky jsem však lépe pochopil až později, takže do té doby jsem se těchto "entit" jako takových bál, i když jsem věděl, že mě mohou unést a fyzicky odvést, ale do té doby jsem věřil, že jsou to "jen" negativní entity poněkud odlišné od ostatních. Jako by pak tento termín měnil to, co se skutečně dělo; nicméně díky tomu, že jsem je nazval Entitami, jsem cítil menší závažnost toho, co se skutečně dělo, než kdybych je nazval 'Mimozemšťany'. Tato představa byla zřejmě mimozemskou manipulací, abych si neuvědomoval, že jsem obětí jejich únosu, takže když jsem řekl , že jsou to "Entity", cítil jsem se lépe, i když mě fyzicky unášely. Rodiče a sourozenci se ke mně chovali velmi násilnicky a často mě bili, zavírali mě v pokoji a bránili mi chodit do školy, a to tak, že jsem v těch chvílích absurdně chtěla jít do školy, abych s nimi nemusela být doma, a došlo k okamžitým změnám, které narušily rodinu i můj život. Ve všem tom zmatku jsem si uvědomil, že jsem neměl předtuchy už několik dní, z nichž se pak staly týdny a pak měsíce. Nezmizely nadobro, ale z minimálně jednoho předtuchového snu denně jsem přešla na jeden... zřídka, jednou za 4-6 měsíců. Bylo to pro mě dlouhé, velmi stresující období a myslel jsem si, že stres, který jsem prožíval, ovlivňuje mé schopnosti; což byla zřejmě pravda, ale sám o sobě by nestačil. Nevěděla jsem, že pokud byly mé předtuchy v tomto období zablokované, bylo to kvůli mimozemšťanům, kteří na mě právě v té době útočili a neustále mě unášeli s cílem zlomit mé Psychické schopnosti a zabránit mi ve Vývoji. Tehdy jsem to ještě nevěděl, ani jsem se před mimozemšťany nechránil, protože jsem byl ještě velmi mladý a s Meditací jsem se ještě nesetkal. Každý den, opakuji každý den, se přede mnou objevovali. Myslel jsem si, že jsou to Entity, a každý den mě mučily.

Stránka 10 z 12

Byla to pro ně hra, protože jsem byl stejně jen dítě a nemohl jsem dělat nic jiného než se bát, a i kdybych o tom někomu řekl, nikdo by mi nevěřil, toho jsem si byl dobře vědom. Způsobili mi tolik fyzických škrábanců, modřin a kousanců i v těch částech těla, kde bych si je sama nezpůsobila, ani kdybych se o to tisíckrát snažila, že důkazy byly víc než zřejmé, ale byla jsem si jistá, že by mi stejně nikdo nevěřil, a tak jsem si celý ten příběh nechala pro sebe. Stále se to opakovalo a já jsem ty modřiny a kousance skrýval, takže neexistoval žádný vědecký důvod, proč mi je způsobili: nebyla to součást experimentu, kousání nebo bití nebylo součástí vědeckých pokusů, které na mně mimozemšťané museli provádět, dělali to jen pro zábavu, dělali to, protože je to bavilo. Byli mezi nimi i lidé, o kterých jsem později zjistil, že jsou to vědci, které baví mučit děti, včetně mě. Samozřejmě jsem nebyl jediné dítě, které bylo mučeno. Jednou jsem se jako dítě probudil ve svém pokoji, kde bylo dítě ve stejném věku jako já, ponechané napospas smrti, nahé na podlaze, krčící se a trpící bolestí, s obličejem v bolestech, špinavým a plným modřin a šrámů; bylo to tak skutečné, že jsem ho cítil, cítil jsem vůni jeho těla. O několik minut později všechno zmizelo, byla jsem si naprosto jistá, že jsem ho fyzicky viděla, ale všechno zmizelo. Ta scéna, kterou si dodnes pamatuji jako skutečnou událost, mě tak vyděsila, že jsem po celá léta cítila hluboký strach a zároveň vinu, protože vzpomínka na to dítě, které zůstalo umírat na zemi vedle mě, mě děsila, když jsem zavřela oči, a zároveň mi lámala srdce, protože jsem chtěla to dítě přikrýt a zvednout, abych se podívala, jestli ještě žije, ale neměla jsem odvahu, protože jsem byla příliš vyděšená, bylo mi asi šest nebo sedm let. Celé roky mě ta vzpomínka pronásledovala, protože jsem věděla, že je skutečná. Ti lidé rádi mučili děti, ti lékaři a vědci, které jsem viděl během únosů, které jsem prožil, stejně jako vojáci různých národností, neměli důvod nás mučit, ale dělali to, protože se jim to líbilo, bavilo je to. Stejně jako já bylo uneseno a mučeno stejným nebo ještě horším způsobem mnoho dalších dětí po celém světě. Dokud jsem neznal termíny - které jsem jim později dal -, v mých dětských očích byli všichni považováni za duchy: někteří vypadali ošklivě, zrůdně, jiní vypadali jako lidé, předpokládal jsem, že jsou to všechno zemřelé bytosti, které ale mohly komunikovat a komunikovaly s naším světem a tuto schopnost využívaly k mučení lidí jako já. Později jsem si však dokázal k jejich tvářím přiřadit jména a kromě Entit, které jsem mohl vidět a které skutečně existovaly (tj. vědomí zemřelých lidí, což mě jako dítě děsilo, protože některé z nich se vůči mně také prezentovaly agresivně), bylo mnoho dalších mimozemšťanů a ještě další byli lidé, ale živí, lidé, kteří spolupracovali s mimozemšťany nebo jejich jménem a kteří se přede mnou fyzicky prezentovali, aby mě unášeli a mučili. Zejména si dobře vzpomínám na některé vědkyně, ale i muže, všechny poměrně mladé (přibližně mezi 25 a 35 lety), kteří mi s oblibou působili fyzickou bolest a jejichž škrábance, kousance a modřiny byly velmi viditelné. Nemluvě o modřinách na krku, které byly tak silné, že to vypadalo, jako by mě někdo svázal tkaničkami, nebo o řezných ranách za zády, které vypadaly jako biče. Schovávala jsem ty stopy, protože jsem věděla, že jediný, kdo bude obviněn a nepochopen, budu já. Na druhou stranu se o mě matka nestarala a já jsem se od malička učila mýt se sama, nechtěla jsem, aby mě členové mé rodiny, kteří bohužel nebyli dobří lidé, viděli nahou, a tak jsem se od malička myla a oblékala sama, čímž jsem zabránila ostatním, aby viděli, čemu jsem byla v noci vystavena ze strany mimozemských a lidských únosců, kteří mě rádi mučili. Mimozemšťané si to užívají a vědci také, protože vědí, že dětem se nevěří, a když se jim něco stane, odpověď "vědy" je snadná: "vezmeme dítě a napumpujeme ho psychotropními léky, protože má být považováno za blázna".

Strana 11 z 12

To je řešení veřejné vědy, zatímco soukromá věda děti unáší a experimentuje s nimi a mimo jiné je ráda ponižuje, zesměšňuje a způsobuje jim fyzickou a psychickou nepohodu, z níž se těžko dostanou, a většina z nich brzy začne užívat drogy, aby si vyprázdnila mysl od těch opakujících se nočních můr... které jsou skutečnými zážitky. Není náhodou, že děti brzy začnou kouřit a ve věku 10-12 let objeví jointy a další drogy, které začnou okamžitě užívat. "Drogy jsou nelegální", ale kdyby skutečně byly, děti by je tak snadno nenašly a neužívaly, což snadno dělají; je to proto, že vláda chce mít všude dealery drog, jen tak může přesvědčit ostatní - včetně dětí - aby drogy užívali. Vláda potřebuje, aby lidé drogy užívali, a tím spíše, když s tím začnou jako děti. Měl jsem to štěstí, že jsem od malička viděl, jak přímo před mýma očima umírají muži pod vlivem drog a jak se jiní zabíjejí navzájem tím, že dělají strašné věci - rozbitými skleněnými lahvemi, kterými se prali a vážně se zranili až k smrti -, což se dělo před domem a za bílého dne, a to všechno před mýma očima, což mi umožnilo si od malička uvědomit jednu jistotu: že k drogám nikdy, nikdy nepřistoupím. Moje dětství bylo hrozné a moje rodina byla tím úplně prvním důvodem. Jako dítě jsem netušil, že schopnost předvídavých snů mi tehdy uměle zablokovali mimozemšťané, a to právě proto, že si všímali, že aniž bych si to uvědomoval, každý den jsem trénoval rozvoj této schopnosti. To se jim nelíbilo, protože aniž bych si to uvědomoval, každodenním tréninkem této oblasti mozku jsem rozvíjel i jiné. Zejména jsem později zjistil, že je pro ně mnohem těžší programovat sny než pro člověka, který trénuje rozvoj schopností souvisejících se sny, takže dávají přednost nepraktikujícím lidem, u nichž je mnohem snazší programovat celý svůj život i mysl a sny. Mimozemšťané (a lidé, kteří pro ně pracují) se snaží vytvářet v životě lidí každodenní závazky a nepředvídatelné události, aby se odevzdali událostem a neměli čas na cvičení. Pokud lidé necvičí, ukáže se, že necvičí, takže je pro mimozemšťany mnohem snazší s nimi manipulovat. Proto dělají vše pro to, abychom necvičili; a proto bychom měli dělat vše pro to, abychom cvičili každý den. To období, kdy byly předtuchové sny zablokovány, pro mě bylo velmi inspirativní, protože jsem si uvědomil, že jsem je celou tu dobu bral jako samozřejmost a někdy jsem si jich nevážil tak, jak bych měl, a to mi umožnilo rozhodnout se, že už nechci trpět předtuchovými sny, ale chci je ovládat, chci se naučit mít nad nimi moc. Kdyby se někdo mohl rozhodnout, že mi je vezme, já bych se mohla rozhodnout, že si je vezmu zpátky. A tak se stalo, že jsem se začal vážněji cvičit a experimentováním a dalším experimentováním jsem se dostal až k tomu, že jsem začal hledat odpovědi, zejména o "entitách", které mi dokázaly tolik ublížit, protože mým cílem bylo umět se jim bránit a být schopen opět žít normální život bez jejich přítomnosti. Právě na příčinu všeho zla, které mi tyto Přítomnosti způsobily, mě přimělo hledat odpovědi, a tak jsem nakonec v dospívání začal meditovat. Od té chvíle to pro mě bylo všechno do kopce v tom smyslu, že to bylo lepší a lepší, protože čím víc jsem praktikoval, tím víc jsem získával zkušeností, výsledků, důkazů, zlepšení, a čím víc jsem jich získával, tím víc jsem měl motivaci praktikovat. Meditací jsem tedy znovu získal schopnost Předtuchových snů, ale tentokrát jsem se už nenechal těmi "Přítomnostmi" unést. Bylo však zřejmé, jak Přítomností přibývá, jako by se ke mně nastěhovaly jiné skupiny "bytostí" než dříve a ty byly invazivnější. Od doby, kdy jsem začal meditovat, jsem se také naučil chránit se před "Bytostmi", o nichž jsem až později zjistil, že mnohé z nich jsou ve skutečnosti mimozemšťané, ale tehdy jsem si myslel, že jsou to všechno duchové, jen vypadají jinak, a tak jsem je všechny nazýval.

Stránka 12 z 12

Od té doby, co jsem se začal chránit, se mi dařilo držet si mimozemšťany od těla. Bylo pro ně mnohem těžší mě unášet a experimentovat na mně, a to natolik, že jsem viděl důkaz ve faktech: už mi nemohli fyzicky ublížit jako dříve, už mi nezpůsobovali všechny ty modřiny, škrábance a kousance, ve srovnání s minulostí, kdy jsem je měl na těle každou noc. Někdy samozřejmě ještě ano, ale nebylo to zdaleka tak hrozné, jako když člověk prožíval určité negativní zážitky každý den, aby je zažíval jen občas, a také si uvědomil, že když už k nim dojde, je to proto, že málo cvičil nebo se dostatečně nechránil. Dokud jsem se Chránil, měly tyto přítomnosti problém vstoupit do mého pokoje, aby mě unesly, takže na mě mohly stále méně přímo působit. Proto manipulovaly s ostatními lidmi v mém okolí, zejména s členy mé rodiny, aby mi velmi ublížili, takže nakonec mohly vstoupit i do mě. Tehdy jsem to ale ještě nevěděla a divila jsem se, proč jsou členové mé rodiny vůči mně tak agresivní a násilničtí, a kupodivu všichni proti mně; obecně platí, že nejmladší dcera je ta, která je nejvíc rozmazlována, a ne ta, která je nejvíc bita, ignorována, opovrhována, odkládána a vzpomíná se na ni, jen když je bití. Žít v tom domě bylo peklo, ale uvnitř svého pokoje jsem mohla zažít trochu úlevy, protože od té doby, co jsem začala meditovat a chránit se, jsem mohla v noci alespoň spát, a když jsem se probudila, nebyla jsem plná modřin, škrábanců a kousanců. Bylo zřejmé, že od té doby, co jsem začal cvičit, se něco mění k lepšímu, také proto, že jsem mezitím také začal znovu zažívat předtuchy. Rozdíl spočíval v tom, že zatímco předtím jsem snil o budoucnosti, aniž bych mohl cokoli udělat pro změnu svého současného života, od té doby, co jsem začal cvičit, jsem mohl začít jednat i o své budoucnosti. Předtuchové sny mě varovaly před tím, co se stane, a díky Cvičení jsem mohl začít experimentovat, abych věci změnil dříve, než se stanou. To jsem také zažil a praktikoval jsem tolik, že mi stačilo jen několik měsíců, abych už měl první velké zkušenosti, velké změny ve svém životě. Následující roky pro mě znamenaly hluboký vývoj, protože čím víc jsem cvičil, tím víc jsem chtěl cvičit díky výsledkům, kterých jsem dosahoval. Tak jsem pochopil, že existuje pátý typ snů: programované sny.

Konec strany 12 z 12. Pokud se vám článek líbil, napište prosím níže komentář, ve kterém popíšete své pocity při čtení nebo procvičování navrhované techniky.