arrow-up-circle
Vyberte část textu, kterou chcete objasnit (max. 80 slov).
Step 1 - N° 20

Existuje Bůh? (1. část)

Tento článek byl dočasně přeložen pomocí online překladače. Původní článek je v italštině. Pokud nám chcete pomoci vylepšit překlad do vašeho jazyka, kontaktujte nás prosím e-mailem: info@accademiadicoscienzadimensionale.it nebo prostřednictvím chatu na ACD. Děkujeme vám.

 

Strana 1 z 4

Než se vydáme na další cestu, považuji za důležité věnovat několik minut zamyšlení nad pojmem Bůh. Než vám začnu vysvětlovat svou definici toho, co je Bůh, požádám vás, abyste odložili stranou vše, co jste o něm věděli nebo jste si mysleli, že víte, alespoň na minutu, abyste pochopili, co mám na mysli, když zmiňuji slovo Bůh. Nezáleží na tom, jaké je vaše náboženství, víra nebo kultura; všichni jsme od dětství indoktrinováni, abychom si slovo "Bůh" spojovali s významem, který mu ve skutečnosti nepřísluší. Díky tomuto programu už nejsme schopni přemýšlet o pojmu "Bůh", aniž bychom s ním spojovali přesvědčení, které jsme byli nuceni studovat, takže nemáme žádnou svobodu myšlení ani osobní zkušenosti. Jsme mentálně nuceni spojovat Boha s vírou, která nám nepatří. Být věrný trestajícímu bohu, bohu, který bohatne tím, že šlape lidem po hlavách, bohu, který nám přikazuje zabíjet druhé, to není naše přirozenost. Ve skutečnosti máme k Bohu mnohem blíž, než by se nám zdálo, jen s ním neumíme komunikovat, proto ho neslyšíme. 

Odložte stranou to, co jste se celý život učili o pojmu Bůh, a poslouchejte, co se ve vás ozve, když na něj myslíte. Pokud se soustředíte na přemýšlení o významech, které jste si celý život spojovali s pojmem Bůh, vynoří se ve vás mnoho protichůdných - a někdy i negativních - pocitů, které vás téměř přivedou k myšlence, že v Boha nevěříte, a že kdyby skutečně existoval, byl by určitě zlou, trestající, sobeckou entitou. To není Bůh, to je církev. Bůh má velmi daleko k definici, které jsme byli po celá ta léta nuceni věřit. Nesoustřeďte se tedy na teoretický význam, který vás o Bohu učili; soustřeďte se na to, co cítíte, když na něj myslíte. Jediný způsob, jak se na chvíli odpoutat od toho negativního významu, který nám o pojmu Bůh vtloukli do mysli jako hřebík, je přestat tento pojem na chvíli používat a pochopit, co to skutečně je. Tolik duchovních lidí po určitou dobu své cesty v sobě cítilo, že už tento pojem nechtějí pojmenovávat, aby jej mohli očistit a přeprogramovat na mnohem pozitivnější pocity. Tolik duchovních lidí se rozhodlo nazývat ho Vesmír, Univerzální energie, Síla nebo dokonce Prána, aby zapomněli na ty negativní pocity, které jim životní zkušenosti nebo náboženská studia s tímto pojmem spojily. Mluvme tedy o tom, čím je, o té pozitivní přítomnosti, aniž bychom pojmenovávali tento termín, který byl pošpiněn samotnými náboženskými věřícími. 

Existuje? Vycházejme z principu, že: Vesmír existuje, a není to muž ani žena, není to stařec s plnovousem, který nás soudí a odsuzuje, ale je to Vesmír: nemá pohlaví, protože je to Všechno. Vesmír má tělo a mysl, má tedy hmotný aspekt a velmi rozsáhlé Vědomí. Fyzické tělo Vesmíru už víceméně známe: je to vše, co nás obklopuje, všechny planety, galaxie; naše planeta je jeho součástí, my sami jsme součástí Vesmíru, protože ho tvoříme a jsme jeho součástí. Vesmír má kromě fyzického těla také velmi velké a vznešené Vědomí, nesmírně silné a pozitivní. Zkuste si představit nejčistší a nejpozitivnější vibraci, která ve Vesmíru existuje, nejlaskavější, nejpozitivnější, život milující a chránící přítomnost vůči němu: to je Vědomí Vesmíru. Prána, kterou dýcháme a která nám umožňuje žít, je energií Vesmíru, tou nejzářivější a nejčistší energií, která nám umožňuje přiblížit se k pochopení toho, co je to Vesmírné Vědomí, které se nám dává pocítit už miliony let. V posledních několika tisíciletích ovládlo lidi náboženství, které nás nutí věřit verzi Boha, jež se zcela liší od toho, co o něm učila skutečná božstva, včetně Ježíše. Náboženští lidé nedokážou pochopit, co je Bůh zač, a tak ho polidšťují a spojují Boha s lidskými city a podobami, které ve skutečnosti nemá. A tak nás přivedli k přesvědčení, že Bůh je víceméně jen trochu odrostlejší člověk, který nás shora z nebes pozoruje, celý den nás špehuje, a to nikoli proto, aby nám pomáhal, ale aby nás soudil. Když uděláme chybu, je tam proto, aby nás potrestal; když máme dobrý den, je tam proto, aby nás odsoudil, aby nám dal pocítit vinu za to, že jsme šťastní, zatímco na světě jsou trpící lidé. To všechno Bůh není, není ani vzdáleně podobný lidskému člověku, ani nechová tak nízké city jako my. Pokud si tedy pojem Bůh spojíte se všemi těmito nesprávnými definicemi, je normální, že nakonec uvěříte, že "Bůh neexistuje, je to jen lidský výmysl", protože ve skutečnosti máte pravdu: polidštěný Bůh neexistuje, to je jen výmysl, který má ve jménu "víry" udržet slabomyslné v područí. To, co skutečně existuje, je vesmír, který má fyzické tělo a Vědomí, jež si je vědomo naší existence.  

Strana 2 z 4 
 
Vesmír existuje, o tom není pochyb, ale to, co se největší Psychičtí mistři snaží lidem vysvětlit již po tisíciletí, je, že Vesmír má Vědomí, že si je vědom naší existence. Nezkušený člověk se pak snaží tento pojem teoretizovat a vkládá do něj všechny své obsese a duševní onanie. Ale ti, kdo mají zkušenost, ti, kdo mají s touto Přítomností skutečnou osobní zkušenost, vědí, že se velmi liší od jakékoli lidské struktury a představy, kterou můžeme mít. Žijeme ve vesmíru, jsme jeho součástí, tvoříme ho, a i když nejsme jeho jedinou nebo nejdůležitější složkou, jsme stejně zásadní jako každá jiná planeta a živá bytost v něm. V očích vesmíru jsme velmi důležití; ne nejdůležitější, ani ne nejméně důležití. Vesmír je trochu jako naše fyzické tělo: skládáme se z miliard buněk a každá z nich je pro nás velmi důležitá, protože nás tvoří; kdyby jich nebylo, neexistovali bychom. Naše buňky tvoří naše orgány a části těla, které jsou pro nás velmi důležité. Neexistuje žádná část našeho těla, která by byla důležitější nebo méně důležitá, protože všechny jsou v našich očích zásadní: je jasné, že byste mohli žít bez ledviny, ale pokud vaše ledviny nyní fungují bezchybně, proč byste se kdy rozhodli jednu z nich odstranit? To by bylo nemyslitelné, protože ačkoli teoreticky víme, že bez ledviny můžete žít, vůbec se nám nechce ji odstraňovat, abychom zjistili, zda žijete dobře, nebo ne. Víme tedy, že kdyby ledvina onemocněla a my byli nuceni ji odstranit, mohli bychom bez ní žít; ale bylo by mít jednu ledvinu opravdu úplně stejné jako mít dvě? Samozřejmě že ne, a proto bychom se nikdy nevzdali části svého těla, pokud by to nebylo skutečně nezbytné pro záchranu našeho života. Kdybychom se měli rozhodnout, zda odstranit nemocnou část těla, abychom si zachránili život, pak bychom se rozhodli pro odstranění této části těla; ale pokud není nemocná a funguje naprosto dobře, proč bychom se tohoto orgánu vůbec vzdávali? Odpověď je stejná, jako proč se vesmír nikdy nevzdal planety Země a následně pozemšťanů, protože my lidé jsme pro jeho tělo stejně zásadní, jako jsou pro nás ledviny, nohy, ruce, jakákoli část těla. Kdyby život Země skončil, vesmír by stále přežil, ale nebylo by to totéž, stejně jako bychom mohli přežít bez ruky nebo bez sleziny, ale nebylo by to totéž. Z toho vyplývá, že vesmíru na planetě Zemi a na Nás velmi záleží, a to kvůli němu samotnému, protože ačkoli může bez Nás v pohodě přežít, dává přednost tomu, abychom žili a měli se dobře. Na druhou stranu by planeta Země bez nás nebyla stejná, protože by jí chyběla základní část její existence. Nejsme jen mravenci chodící po zemské půdě, jsme Vědomí, které se vyvíjí a díky nám se vyvíjí Vědomí Země. Jsme mnohem důležitější, než by si ostatní, ti, kteří se nás snaží ovládat a znevažovat, mysleli. 

To si nelze vykládat jako sobecké myšlení, jako by se o nás Vesmír staral "jen proto, že jsme jeho součástí"; mnohem sobečtější by bylo myslet si, že v celém Vesmíru myslí jen a pouze na nás a kašle na všechny ostatní živé bytosti, které existují. Zajímá se o všechny, nejen o nás, ale ani nás nevylučuje ze své mysli. Když vás bolí nějaká část těla, například důležitý orgán, nezlobíte se na něj a neobviňujete ho z bolesti, kterou cítíte, ale děláte si o něj starosti, snažíte se zlepšit svůj životní styl a návyky (např. stravovací), abyste tomuto orgánu pomohli, aby se zotavil a zlepšil své zdraví. Neobviňujete tedy orgán za to, že vás trápí, netrestáte ho ani neodsuzujete, ale děláte vše pro to, aby se zlepšil, a děláte si starosti o tu bolest, která byla varováním, protože by mohla být začátkem horšího problému. Nezlobíte se tedy na orgán, ale soustředíte se na to, abyste zlepšili svůj životní styl, aby se jeho vlastní zdraví mohlo obnovit. Orgán se pak jistě neurazí, když to všechno děláte pro sebe, abyste přestali cítit tu bolest, protože orgánu je jedno, proč to děláte, jemu jde o to, aby byl zdravý a neonemocněl. To je to, co s námi, velmi stručně řečeno, dělá vesmír. Netrestá nás ani neodsuzuje, když jsme nemocní nebo děláme chyby, ale snaží se nám pomoci vyřešit tento problém tak, abychom se cítili dobře. To je však jen velmi stručný popis toho, co vůči nám vesmír skutečně dělá, protože je mnohem víc. Je onou pozitivní přítomností , kterou jsme někdy ve svém životě pocítili, ale pravděpodobně jsme ji jako takovou nepoznali, protože nám byl pojem "Bůh" vysvětlen jinak, než jaký ve skutečnosti je. Vytvořili jsme si tak představu o Bohu, který neexistuje, abychom vynechali přítomnost, která existuje a kterou jsme někdy pociťovali kolem sebe. 

Strana 3 z 4 
 
Byly ve vašem životě velmi bolestné chvíle, kdy jste Ho "vzývali" a "modlili se k Němu", lidsky i nábožensky, a přesto jste cítili, že k vám skutečně přichází něco, co by vaše modlitby "přijalo". Jindy se to však nestalo a při těchto příležitostech jste si raději mysleli, že Bůh neexistuje nebo že není dobrý, místo abyste si uvědomili, že chyba je ve vás, nebo spíše ve vašem způsobu komunikace s Ním, protože vám nikdy nebyl vysvětlen pravý správný způsob, který máte používat. Náboženství nás komunikaci s Bohem neučí a ani nás jí učit nemůže, protože to není v jejich zájmu: náboženství bylo vmanipulováno do přesvědčení, že bez prostředníka (v případě katolického náboženství kněze) se k Bohu nedostaneme. Jinými slovy, náboženství nás nutí věřit, že nejsme nikdo, kdo by byl schopen komunikovat s Bohem, že jediný způsob, jak se k němu dostat, je požádat o svolení prostřednictvím kostela v našem městě - kterému dáváme své peníze -, který nám "otevře" jeho milosti. Tak se nám vnucuje přesvědčení, že pokud nechodíme do kostela, nemůžeme s Bohem komunikovat přímo z domova, že pokud nejsme pokřtěni knězem, Bůh by si nás ani nevšiml, a mnoho dalších nepravd, o které pravý Bůh vůbec nestojí. Tyto představy nám vnutili jednotlivci, kteří využili našich slabostí, aby se na našich zádech obohatili: Bůh to nechce! 

Pravý Bůh, ten, který nám nikdy nebyl vysvětlen ve školních učebnicích nebo náboženských knihách, je přítomností, která je přirozeně přítomná v nás a kolem nás. My ho tvoříme a zároveň on tvoří nás. Je však jasné, že věta "Bůh je v nás, abychom ho našli, musíme ho hledat v sobě" nám zanechává více otázek než odpovědí, což není dobře. Skutečným způsobem, jak Ho najít a komunikovat s Ním, tedy není modlitba ani mluvení, protože vesmír lidské řeči nerozumí. Metodou, jak komunikovat s Bohem, je používat přesné techniky, jako je především Meditace, která je základem univerzálního jazyka; pak můžeme hovořit o tom, jak se krok za krokem naučit zbytek univerzálního "jazyka", abychom s Ním mohli komunikovat. Kdyby bylo snadné vysvětlit, co je Bůh, na dvou stránkách, nebylo by nutné napsat celou knihu, v níž jsem vylíčil všechny své zkušenosti, které mi umožnily pochopit především Jeho existenci, Jeho moc a to, jak je k nám skutečně milující, pokud se jen rozhodneme Ho vzývat. Bůh je vlastně jako prána, nebo spíše prána je součástí Boha: existuje odjakživa, ale dokud se nerozhodnete meditovat o pránickém dýchání, nepřiblíží se k vám a nenaplní vás uvnitř. Stejně jako je třeba pránu vyvolat, a to prostřednictvím praxe, je třeba vyvolat i Boha, aby se stal součástí vašeho života a pomohl vám čelit těžkým chvílím, ale nejen jim; může nám totiž pomoci nejen ve chvílích strachu a těžkostí, ale i ve šťastných okamžicích, aby nám je pomohl učinit lepšími a také trvalejšími. Proto Bůh není člověk, který nás soudí nebo trestá; to jsou představy, které jsme si o něm vytvořili. Je něčím mnohem větším a inteligentnějším, než je lidská mysl schopna pochopit pomocí logiky, protože vesmír a život se neřídí lidskou logikou, a už vůbec ne logikou těch, kteří o něm nemají žádné znalosti a zkušenosti. Vesmír se řídí svým instinktem, tvoří a dává život tomu, co chce, a teprve potom se my lidé snažíme tyto události vysvětlit pomocí racionality; ale ať je nám jasné, že opak se nikdy neděje! Měli bychom pochopit, jak se Bůh neřídí našimi představami, ale svými instinktivními a pozitivními rozhodnutími, která se můžeme pokusit pochopit na základě zkušenosti a přímé komunikace s ním. Při absenci přímé komunikace bychom pouze donekonečna vymýšleli další teorie, aniž bychom se kdy dopracovali k pravdě. 

On je tím, co je v tomto vesmíru nejpozitivnější, neboť je Vědomím tohoto vesmíru. Zná nás už dlouho, protože pro mnohé z nás to není první život. I když si nepamatujeme, kdo jsme, a nevíme, proč jsme tady, On nás zná a poznává nás znovu a znovu, protože je nesmírně inteligentní a vyvinuté Vědomí. Nezáleží na tom, jestli mu chcete říkat Vesmír, Kosmická energie, Síla nebo jakýmkoli jiným termínem, který raději používáte, abyste se vyhnuli termínu Bůh. Záleží jen na tom, abyste se s Ním spojili a pochopili, jak důležité je poznat Pravdu o Něm, která byla zamlžena a zcela převrácena, aby nám zabránila v Probuzení. Poznání Boha nám umožňuje Probudit se a vystoupit z této obrovské iluze, která nás dusí. Vesmír není rutina, není to chaos a není to každodenní utrpení. Vesmír je nejpozitivnější esence, která existuje, nejvyšší vibrace, nejlaskavější přítomnost, která, pokud jí dáte svolení vstoupit do vašeho života, vám umožní pochopit, jak je vším, co jste kdy hledali. 
 
Stránka 4 z 4 
 
Je to proto, že to, co jste vždy hledali, je ta pozitivní přítomnost ve vašem životě, která vás naplňuje silou, když se cítíte slabí; která vám dává pocit pohody, i když čelíte těm nejtěžším a neznámějším zkouškám. To, co hledáte, je ta esence, díky níž si uvědomíte, kdo jste, proč jste tady a co musíte udělat, abyste se cítili skutečně užiteční, naplnění, realizovaní. Pokud mu dovolíte, aby tu pro vás byl, může vám dát pocit, že jste pro tento svět důležití, i když se všichni kolem vás snaží, abyste se cítili jako přítěž. Ví, kdo jste, a proto vám může pomoci vzpomenout si na pravdu o sobě samých. Možná jste mu odmítli dát jméno kvůli negativním asociacím, na které jste možná byli zvyklí, a to je v pořádku, protože není důležité, jak mu říkáte, důležité je, že jste ho našli. Jeho dobrota charakterizuje jeho přítomnost, protože když poznáte jeho pravou identitu, uvědomíte si, že ji nikdy nedoprovází jiné negativní pocity a činy, jako je trestání nebo odsuzování, protože není tím, čím ho nazývají fanatici. Vesmír nechce nic jiného než žít a rozšiřovat se, a aby tak mohl činit, dává život a nadále chrání ten, který již existuje. Pokud je však Vesmír tak zaneprázdněn ochranou života, znamená to, že se mu něco neustále snaží postavit do cesty, a to je Temnota. Samozřejmě nemluvíme o "ďáblu", který není ničím jiným než představou démona, ale ne skutečnou temnotou, která se také velmi liší od toho, co nás učí náboženství. 

To, co páchá zlo, co způsobuje bolest nebo nám způsobuje události, rozhodně není Bůh: je to Temnota, zcela jiná a oddělená přítomnost od toho, co je Bůh. Lidé si nejvíce mylně spojují Boha s Temnotou, jako by to byly dvě strany téže mince, ale není teorie, která by byla vzdálenější pravdě. Bůh je jedna přítomnost, Temnota je jiná. Když trpíte, když se cítíte opuštěni, není to Bůh, kdo vás trestá: je to Temnota, která vás zasahuje. Vinit Boha z našeho utrpení je špatné, protože to není On, kdo nám je posílá: je to Temnota, jediný viník našich špatných zkušeností a smutných okamžiků. Bůh bojuje proti Temnotě, aby ji od nás odehnal, ale není to tak snadné, jak se nám zdá: ve skutečnosti nás Temnota zasáhne během našeho života mnohokrát, což dokazuje, že probíhá mnohem větší psychická válka, než si představujeme. Aby toho nebylo málo, my lidé stále jdeme proti Bohu, a dokonce ho obviňujeme ze svého utrpení, jako by už tak neměl dost těžkostí, s nimiž se musí během svých bojů s Temnotou vypořádat. Ale i tato naše přesvědčení, která nás nutí věřit, že Bůh nemá celý den nic jiného na práci, než nás sledovat z nebe a posuzovat každý náš čin nebo vyřčené slovo, pramení z náboženské indoktrinace. Tak či onak jsme byli nuceni věřit, že Bůh nemá nic jiného na práci, než nás neustále trestat a pozorovat, soudit. Pravda o Bohu je na hony vzdálená jakémukoli náboženství: žádné o něm neřeklo absolutní pravdu, a to není náhoda! O náboženstvích rozhodovali lidé, kteří zneužívali víru lidí, aby si je podřídili své moci; čteme-li pozorně dějiny, uvědomíme si, kolik lidí už před staletími a věky odhalilo, jak jsou náboženství zkažená a vytvořená k tomu, aby nás držela spoutané. Boha peníze nezajímají, někteří lidé jsou jimi naopak zaslepeni do té míry, že se rozhodli lidi od pravdy a evoluce zcela odvrátit. Moc nad lidskou myslí je něco velmi temného, co jsme celý život naivně podceňovali a ignorovali tak mříže nevědomosti. Jinými slovy, raději jsme věřili náboženské verzi o Bohu, místo abychom naslouchali svým skutečným instinktům, které by nám umožnily poznat pravdu, nebo ještě hůře, věřili jsme, že Bůh neexistuje, protože nám ho náboženství představilo. Nyní máme možnost naslouchat svým instinktům prostřednictvím Meditace a vnímat skutečnou přítomnost Boha, bez ohledu na to, jaký termín chceme použít k jeho identifikaci. Pokud vám termín Bůh stále ještě příliš připomíná polidštěného Boha, pak mu říkejte Vesmír nebo jakkoli chcete: ale naslouchejte své srdeční čakře a spojte se s ním prostřednictvím Meditace, protože jen tak o něm můžete objevit pravdu. 

Toto je jen stručný úvod, který nestačí k vysvětlení toho, co Bůh skutečně je, ale pomůže vám pochopit, že Jeho svět je mnohem širší, než jste se dosud domnívali. Z tohoto důvodu se budeme tímto pojmem zabývat znovu a znovu, a to nejen teoreticky, ale i prostřednictvím řízených technik, které vám umožní, budete-li chtít, cvičit se ve spojení s Bohem, abyste ho mohli sami pocítit a vnímat jeho přítomnost. Cesta, kterou vás prostřednictvím této Akademie učím, není zaměřena na Boha, takže i když se rozhodnete, že o něm nechcete nic vědět, není to žádný problém: stále můžete pokračovat ve své cestě v ACD s vynecháním tohoto tématu, jak dlouho budete chtít. Pokud se naopak chcete do tohoto tématu ponořit hlouběji a cvičit se v technikách, abyste sami objevili jeho existenci, vaše touha po poznání bude uspokojena. Samozřejmě, pokud se vám nechce čekat a spěcháte na poznání, najdete spoustu odpovědí v knize Existuje Bůh? Ano, a ví, kdo jste vy, ale vy nevíte, kdo je on. 

Nyní, když jste se seznámili - byť stručně - s mou definicí Boha, můžeme pokračovat v hlavních tématech tohoto 1. kroku, protože každé z nich je nesmírně propojeno s druhým, a to natolik, že se navzájem umocňují. V příštích článcích se budeme hlouběji zabývat čakrami, myšlením a meditací a poté objevíme nová témata, která jsme dosud neprobírali a která vám pomohou odpovědět na vaše širší otázky. Čtěte dál a nezapomeňte nám níže zanechat komentář, abyste nám sdělili své uznání. 
 
Konec stránky 4 ze 4. Pokud se vám článek líbil, napište pod něj komentář popisující vaše pocity při čtení nebo praktikování navrhované techniky.

1948 komentáře
  • annalisa
    warning-solid

    Sei sicuro?

    Il commento verrà eliminato

    Conferma
    12:07 13/03/25

    Ho sempre ritenuto che la rappresentazione di Dio, offerta dalla religione cristiana (e dalle altre religioni), non fosse del tutto soddisfacente e completa. Ogni religione, seppur in parte, ha mostrato un frammento della verità, come l'importanza di fare del bene e che l'amore è la cosa più fondamentale. Tuttavia, su molti altri aspetti, spesso hanno finito per confondere le menti. In momenti di difficoltà, mi sono rivolta a Dio, ma spesso mi sentivo in colpa, pensando che nel mondo ci fossero persone con problemi ben più gravi e che la mia richiesta di aiuto fosse ridicola, come se Dio avesse cose più importanti a cui pensare. Ma in realtà, Dio è una presenza onnipresente, sempre disponibile, e possiamo chiamarlo ogni volta che desideriamo connetterci con Lui. Spero attraverso le meditazioni di avvicinarmici sempre di più. Avrei una domanda: anche le preghiere (non per forza quelle insegnate dalle religioni, ma quelle che si sente di fare con il proprio cuore) sono mezzi utili per connettersi a Dio? Grazie per questo articolo illuminante.

  • niko77
    warning-solid

    Sei sicuro?

    Il commento verrà eliminato

    Conferma
    00:17 11/03/25

    La percezione di Dio come figura autoritaria che punisce i suoi figli non mi ha mai convinto molto, eppure, in alcuni periodi della mia vita è apparso proprio così... Periodi difficili che si intervallavano a momenti di pace interiore in cui invece sentivo che Dio era con me e mi confortava. La presenza dell'oscurità cerca di rendere appannata la presenza di Dio, del nostro Universo con la sua coscienza, ma questo richiede un dispendio di energie non indifferente da parte dell'oscurità. E' come se facesse una scommessa contro di noi...vince nel momento in cui noi reagiamo in maniera negativa e ci annientiamo. Così facendo acquisisce altra energia e cresce... perde quando invece riusciamo a sollevarci malgrado le avversità. Questi momenti, se visti e percepiti nella guista maniera, sono delle vere miniere d'oro per la nostra coscienza e il nostro percorso evolutivo. Ci mettono in connessione col Tutto...

  • elwy
    warning-solid

    Sei sicuro?

    Il commento verrà eliminato

    Conferma
    22:43 09/03/25

    Non sono mai riuscita ad associare Dio ad un vecchio con la barba che ci osserva dall alto, che trova il modo di punirci all occorrenza ed aiutarci quando lo desidera! Non sono mai andata d’accordo con le credenze della chiesa, ma ho sempre immaginato Dio come un concetto astratto, come una grande energia positiva immersa nell’ universo! Devo dire che questa spiegazione mi soddisfa e la trovo molto più realistica di tutte quelle scritte e inventate dalla religione

  • Erika.
    Medaglia per aver completato lo Step 1
    warning-solid

    Sei sicuro?

    Il commento verrà eliminato

    Conferma
    20:47 09/03/25

    Come hanno già scritto in molti, anche io ho avuto molte difficoltà a trovare affine a me la religione cristiana, la sentivo una forzatura e non ho mai creduto alla loro versione. Proprio per questo mi sono sempre avvicinata ad altri tipi di credenze, trovando in qualche modo la mia personale visione del tutto. Mi è piaciuto molto il paragone dell'Universo con il corpo umano e devo dire che ha reso davvero l'idea. Grazie per questi preziosi spunti.

  • nikolay
    warning-solid

    Sei sicuro?

    Il commento verrà eliminato

    Conferma
    10:09 08/03/25

    Sono sempre stato molto religioso, per educazione familiare, tuttavia questo articolo mi è piaciuto molto: è evidente che Dio è uno soltanto e di conseguenza è chiaro che le varie religioni hanno cercato di "interpretarlo" a modo loro. Non ci vedo necessariamente qualcosa di male in questo, preferisco pensare alla buona fede delle persone. Infatti occorre distinguere tra potere temporale della chiesa e le comunione dei santi (che pur ci sono stati e ci sono). Del resto gli insegnamenti delle religioni tendono ad esaltare la bontà e la solidarietà, valori che mi sembra condividiamo anche all'interno dell'Accademia. Però sì, pensare ad un Dio universale, con il quale possiamo metterci in contatto attraverso la meditazione è un concetto che mi piace.

  • rosarte59
    warning-solid

    Sei sicuro?

    Il commento verrà eliminato

    Conferma
    01:17 07/03/25

    Io sono arrivata ad una età molto adulta prima di allontanarmi dalla chiesa, ma in realtà ho sempre avuto difficoltà a pregare così come ci hanno insegnato. In realtà a me veniva più naturale pregare dialogando, chiedendo aiuto e cercando risposte che non trovavo negli insegnamenti della dottrina Cristiana. Poi ho cominciato un percorso spirituale con l'aiuto di varie discipline, e ho quindi realizzato che Dio, così come mi si presentava attualmente, era molto più in linea con il mio sentire. Ed è molto in linea con quello che mi si presenta in questo articolo. Mi sento perciò sulla buona strada per intraprendere un buon percorso di accrescimento spirituale. Grazie🙏

  • saraap
    Medaglia per aver completato lo Step 1
    warning-solid

    Sei sicuro?

    Il commento verrà eliminato

    Conferma
    14:02 04/03/25

    Il Dio in cui mi dicevano di credere fin da piccola, quello che la religione cristiana cattolica ci fa conoscere, l'ho sempre sentito troppo distante. Per altro hanno combinato un casino con la Trinità lo spirito santo per cui per un ragazzino già di per sé si demoralizza al solo pensare di comunicare con qualcosa che neanche la chiesa sa spiegare bene. Nel mio cuore ho ben capito cos'è Dio dopo anni di indipendenza di pensiero, so che ognuno di noi a sua volta lo è nel piccolo. Siamo a sua stessa immagine e somiglianza. Il problema è come dice Angel, identificarlo in una persona...Dio non può essere visto come una persona, è troppo limitante.

  • emanuele.
    warning-solid

    Sei sicuro?

    Il commento verrà eliminato

    Conferma
    11:37 04/03/25

    Sin da bambini cercano di avvicinarci alla religione e alla chiesa, ma con me non è mai scattata la scintilla, ho sempre sentito esse come un peso, come azioni che ci vengono imposte, che se non fai vieni punito. Da qui la mia accezione negativa del termine Dio, per questo, nel frattempo riesco a ripulire la parola dai concetti che ci sono stati imposti, preferisco utilizzare altre parole come "Presenza" o "Universo". Importante anche la differenza descritta tra Dio e Oscurità, in quanto associamo il bene e il male ad un unico termine, mentre invece sono distinti, e quindi non dobbiamo incolpare gli eventi negativi a Dio ma alla sua controparte. Il linguaggio per entrare in contatto con Dio non è il linguaggio delle parole, ma il linguaggio "universale" della meditazione.

  • giogi
    warning-solid

    Sei sicuro?

    Il commento verrà eliminato

    Conferma
    18:06 28/02/25

    Il concetto di Dio è sempre stato controverso e devo dire la verità io mi ritenevo ateo , perché secondo me Dio non poteva essere colui che appunto ci osserva 24h su 24h per poi giudicarci e non ho mai creduto alla chiesa e a ciò che professano , semrando artificiose ed elaborate che appunto hanno l'obiettivo di guadagnare e non farci scoprire verità a nostro discapito . Il concetto che ha data Angel è bellissimo , Dio è l'universo, il tutto , e ci conosce davvero e predica solo bontà e positività, mentre poi abbiamo il versante opposto l'oscurità , che non è il diavolo ,ma è l'energia negativa che fa accadere cose spiacevoli . Io molte volte nei momenti tristi e difficili ho sempre giudicato Dio del perché facesse accadere derte cose e non mi ascoltasse mai , ma forse ho sempre sbagliato linguaggio e a chi riferivo il messaggio , non vedo l'ora di scoprire altro , grazie .

  • georgia236
    warning-solid

    Sei sicuro?

    Il commento verrà eliminato

    Conferma
    00:02 27/02/25

    Il mio primo approccio a Dio è stato attraverso la religione cristiana come la maggior parte degli italiani. Ma non mi ha mai convinto anche se da piccola non capivo che il problema risiedeva nella chiesa e non con la parola di Dio. Recentemente ho studiato con i miei bambini le varie religioni del mondo scoprendo che i principi base sono tutti belli e puri oltre che praticamente uguali nelle varie religioni. Il problema sta nelle interpretazioni che ne fanno gli intermediari. Ognuno dovrebbe avvicinarsi a Dio in completa autonomia perché solo così avrà un rapporto esclusivo e soprattutto la verità.

  • tadolce
    warning-solid

    Sei sicuro?

    Il commento verrà eliminato

    Conferma
    21:53 21/02/25

    È da un po' di anni che non vedo più Dio come un essere malvagio giudicante e che mi fa fare quello che vuole come un burattino. Anzi so che è sempre vicino a me, sostenendo ogni mio passo, devo solo ricordarmi di chiamarlo. Grazie

  • tiziana317
    Medaglia per aver completato lo Step 1
    warning-solid

    Sei sicuro?

    Il commento verrà eliminato

    Conferma
    14:30 17/02/25

    Ovviamente il mio primo approccio con Dio è stato attraverso una delle religioni monoteiste più diffuse. Ho subito considerato il dio onnisciente, onnipresente e onnipotente dissonante col personaggio geloso, vendicativo e vizioso che vi veniva descritto. Mi sono rivolta con serenità verso le altre religioni, quelle antiche politeiste, sono stata attirata dal Kemetismo e con lo studio ho scoperto che è una religione monista, cioè i vari Dei sono in realtà le emanazioni o personificazioni di un'entità cosmica primordiale. Questo mi ha fatto capire che queste diverse divinità sono in realtà degli archetipi che rendono più semplice l'approccio umano al divino, infatti ad un certo punto anche nelle religioni monoteiste sono state introdotte delle figure "specializzate" che sono i santi ecc. Ho quindi familiarità con il concetto di un Dio che è cosmico e che concepisce tutto ciò che esiste e da cui viene emanato il prana. Sono curiosa di imparare di più. Grazie.

  • bio
    warning-solid

    Sei sicuro?

    Il commento verrà eliminato

    Conferma
    11:46 14/02/25

    Il concetto di Dio offerto e quello più logico più bello e interessante e sicuramente il migliore che abbia sentito, non mi è mai piaciuto pensare a Dio come ad un omone che ci guarda e ci giudica per punirci dei nostri peccati, lo trovo molto degradante nei suoi confronti. Grazie per questa prospettiva

  • Alloro
    warning-solid

    Sei sicuro?

    Il commento verrà eliminato

    Conferma
    21:34 13/02/25

    Questo articolo mi ha fatto scendere una lacrima... sono in momento difficile e mi rendo conto di quanto mi senta persa e sola. Quella versione di dio che mi hanno raccontato non è mai stata di conforto... dentro di me sentivo che quella favola raccontata era una menzogna. L'Universo o Prana è energia... coscienza consapevole. Sapere che faccio parte di questo mi consola terribilmente e mi fa sentire meglio. Sono stanca, sapere che non mi giudica o punisce ... è un sollievo. Adesso vado a meditare e a richiamarlo. Non lo incolperó più al posto dell'oscurità... grazie per questo articolo

  • taty
    warning-solid

    Sei sicuro?

    Il commento verrà eliminato

    Conferma
    14:42 10/02/25

    Sono totalmente d’accordo con te. Un giorno ho avuto modo di sentire il cuore aprirsi a una pace davvero intensa, ma all’epoca non ho compreso che quello era il momento giusto per comunicare, ho perso quasi subito la concentrazione ma quello stato di pace è durato per quasi tutta la giornata Sentendo una bellissima sensazione di calore sul petto. Ho avuto un piccolo assaggio e giorno dopo giorno mi impegno affinché questo ritorni, naturalmente senza aspettative ma praticando il lasciarsi andare :-) ho terminato di leggere il tuo libro e lo trovo davvero interessante e molte cose le ho pensate Anche io, come per esempio la situazione in autobus, il fatto che non ci si saluta o non ci chiede come stai, solo per paura di una relazione un po’ troppo aggressiva, quando ho finito di leggere il libro, mi sono detta: fammi tornare subito sul sito a leggere altro! Consiglio a tutti di leggerlo!❤️