arrow-up-circle
Vyberte část textu, kterou chcete objasnit (max. 80 slov).
Step 2 - N° 3

Myšlení - Být Pozitivní během dne (část 4)

Tento článek byl dočasně přeložen pomocí online překladače. Původní článek je v italštině. Pokud nám chcete pomoci vylepšit překlad do vašeho jazyka, kontaktujte nás prosím e-mailem: info@accademiadicoscienzadimensionale.it nebo prostřednictvím chatu na ACD. Děkujeme vám.

Strana 1 ze 7

Být pozitivní během dne: je to opravdu možné? 

Dříve jsem vás učil techniku meditace, která je základem pro naši duševní i fyzickou pohodu. Mnoho lidí přistupuje k meditační praxi jen proto, aby se zbavili problémů a svým způsobem se také na chvíli izolovali od všeho kolem sebe; soustavné praktikování skutečné meditace vás však vede k objevování nových úrovní vědomí, díky nimž chcete o světě zjistit mnohem více, poznat ho takový, jaký skutečně je, prožít ho, a proč ne, dokonce ho i zlepšit. V dnešní době termín změnit svět používá příliš mnoho lidí s nejrůznějšími cíli, takže je dnes zmatený a zesměšňovaný, což nám brání pochopit hodnotu a především pravý význam tohoto slovního spojení. Především proto, že nás výraz změna děsí, vyvolává v nás představu negativní, únavné nebo riskantní události, a pokud se pak spojí s výrazem svět, vede nás k přesvědčení, že jde o něco příliš velkého a mocného, než abychom s tím mohli něco udělat, takže se už předem vzdáváme. 

Ve skutečnosti si myslím, že není nic špatného na tom chtít změnit svět a není to ego , pokud se rozhodneme to zkusit. Ve skutečnosti nemluvíme o superhrdinech, kteří přes noc obrátí planetu opačným směrem; prostě jen analyzujeme důvody, proč se lidé, kteří žijí ve stejném světě, chovají určitým způsobem, uvažují podle určitého kritéria a ne podle jiného a reagují určitými postoji na situace, kterým čelí, abychom nakonec pochopili, co je tím správným impulsem ke změně negativních programů a k jejich pozitivní proměně, a tím i k úspěšné změně způsobu života ve světě. Koneckonců si uvědomme, že když mluvíme o světě, máme na mysli právě lidi, jako jste vy a já, zcela normální lidi, kteří ráno vstanou, umyjí si obličej, podívají se sami sobě do zrcadla přímo do očí a rozhodnou se, vezmou věci do svých rukou a uspořádají si svůj den a svůj život. Pokud tedy dokážeme změnit něco ve své rutině, například způsob, jakým přemýšlíme a bereme svůj život do svých rukou, budeme ve velké výhodě, protože když to uděláme my, mohlo by to udělat i mnoho dalších lidí. Když se řekne změnit svět, okamžitě se obáváme, že všem ostatním lidem vnucujeme nějakou vůli a nutíme je jednat určitým způsobem proti jejich vůli; myslíme tedy na bolestivé, negativní změny. Okamžitě myslíme na to nejhorší. Ve skutečnosti můžete změnit svět, aniž byste komukoli cokoli vnucovali, umožníte mu, aby věděl, jak se změnit sám, a nabídnete mu tak možnost volby; volby, kterou nyní nemá. Teprve pak ho můžeme změnit doopravdy. 

Chceme-li, aby změna byla účinná, měli bychom lidem umožnit, aby pochopili, jaký je správný způsob, jak ji provést, protože jen tak ji učiníme skutečně účinnou, trvalou, nepřetržitou a neochvějnou. Kdybychom dokázali změnit sami sebe, změnili bychom svět ještě dříve, než bychom si to uvědomili. I když si myslíte, že jste příliš malí na to, abyste dokázali něco důležitého, že jste jen hmyz ve srovnání s celým lidstvem, musíte si uvědomit, že lidstvo se skládá z mnoha lidí, kteří jsou stejní jako vy a já, stejní, ani nadřazení, ani podřízení. To znamená, že vy i já jsme součástí stejného národa, a pokud se nám nejprve podaří změnit sebe a stát se pozitivnějšími, ostatní lidé nás budou následovat. Nejedná se tedy o tvrdou, vynucenou změnu, protože se rozhodujeme změnit sami v sobě z dobrého důvodu, abychom se stali lepšími lidmi.  

Strana 2 z 7

Tato změna myšlení v nás vyvolá neuvěřitelný vývoj, protože v našem životě se budou dít události jedna za druhou, díky nimž bude náš život přesně takový, jaký jsme si přáli: život, který nás bude uspokojovat a díky němuž se ráno probudíme s myšlenkou: "Ach ano, dnes udělám tolik věcí! Už se nemůžu dočkat, až začnu!", na rozdíl od toho, jak bychom reagovali předtím, než bychom v sobě změnu zahájili. Ostatní lidé si všimnou vaší velké spokojenosti s prožíváním života a budou chtít vědět, jak jste změnu provedli. Budou zvědaví, protože zatímco oni si žijí svůj život způsobem, kterému dnes říkáme "normální", uprostřed práce, stresu a trápení, vy budete žít šťastný život, přestože podle nich vykonáváte stejné každodenní činnosti jako všichni ostatní. Budete jiní, protože si uvědomíte, že žijete. Proto budete žít svůj život s velkým štěstím, na rozdíl od ostatních, kteří procházejí životem v přesvědčení, že dělají druhým laskavost. Pokud se lidé jako vy a já začnou vnitřně měnit, pak je budou následovat i mnozí další, protože si všimnou - při pohledu na skutečná fakta -, že naše činy přinášejí lepší prospěch než jejich vlastní. 

Existují lidé, kteří se domnívají, že na světě je jen několik málo lidí, kteří jsou připraveni na změnu, a že ostatní k ní nikdy nedospějí. Já se však domnívám, že je jen málo těch, kteří na změnu připraveni nejsou, zatímco ostatní prostě musí najít správnou motivaci, aby se rozhodli změnit svůj způsob života. Všichni nejsme stejní, a proto nemůžeme očekávat, že všichni lidé začnou ve stejnou dobu a že se rozhodnou ze stejného důvodu. Všichni máme různé myšlenky a příběhy, které nás odlišují, takže někteří lidé se rozhodnou vydat na tuto cestu, aby našli řešení osobního problému, jiní proto, aby zlepšili své vztahy, další proto, aby se naučili více sebeovládání, zejména v době nadměrného stresu, jiní prostě nenašli dobrý důvod, proč začít, nebo jim možná nikdo neměl trpělivost vysvětlit, jaké jsou dobré důvody pro to, aby to udělali... jak jim tedy můžeme vyčítat, že nejsou připraveni na změnu, když ani nevědí, co to je? Pro mě je změna něco velmi jednoduchého. 

Nepotřebujeme, aby to za nás udělal někdo jiný, takže nepotřebujeme, aby nám na pomoc přilétaly mimozemské lodě a učily nás, jak se stát lepšími; jsme velmi inteligentní a dokážeme sami přijít na to, jaká je správná metoda, kdyby nám ji alespoň někdo pořádně vysvětlil. Nejsme všichni géniové do té míry, abychom vše pochopili sami, když se nacházíme v okolnostech, které nás tlačí k negativnímu postoji, ale jsme dost chytří na to, abychom pochopili, kdy je čas opustit něco, co nám působí bolest, abychom se otevřeli něčemu, co nám dává pocit klidu a pohody, na to, abychom se měli dobře. Změna je pro mě pocit touhy, který chce, abychom se cítili v klidu po celou dobu, po celý den. Pocit klidu můžeme mít pouze tehdy, pokud se rozhodneme vést život, který nebude škodit našemu emocionálnímu zdraví, které samozřejmě jasně souvisí s naším fyzickým zdravím. Fyzická námaha může být naší myslí dobře přijímána, ale pouze tehdy, je-li podněcována dobrým důvodem. Ve skutečnosti můžeme při stěhování středně těžkého nábytku pracovat třeba jen hodinu a pak se cítit vyčerpaní, jako bychom udělali něco horšího, a to právě proto, že nás práce nemotivovala, natož aby ji provázel pocit klidu; spíše jsme se cítili pod větším psychickým než fyzickým tlakem. Pak bychom mohli dvě hodiny v posilovně zvedat mnohem těžší váhy, ale s motivací vrytou do mysli, která nás přiměje vykonávat tento pohyb s mnohem větším klidem, protože nám nebude působit psychický stres. Navzdory tomu, že budeme zvedat mnohem těžší váhy než dříve, místo abychom se cítili unavenější a vystresovanější, budeme se dokonce cítit energičtější a uvolněnější, protože budeme "ventilovat" dříve nahromaděný stres. V tuto chvíli bychom se měli zamyslet nad tím, že to není váha, která se má zvednout, co stresuje naši mysl, ale motivace, která nás vede k provedení tohoto pohybu a díky níž se rozhodneme - i když nevědomě - spojit tuto činnost se stresující událostí nebo s událostí, která je pro nás prospěšná.  

Strana 3 z 7

Nikdo nevstává rád brzy ráno do práce, ale je to tak: ráno musíme vstát, abychom šli do práce, a ať už to děláme s úsměvem, nebo s funěním, stejně musíme jít, takže funění nám den nezlepší. Rozhodneme-li se však, že se budeme cítit dobře i při práci, změní to náš život natolik, že i když víme, že je to na určitou dobu, musíme tam chodit (někteří dokonce celý život na stejné pracoviště); proto bychom si měli uvědomit, že musíme něco změnit v sobě, tedy v programu, který jsme si pro prožívání svého života nastavili. Stručně řečeno, musíme vzít na vědomí, že po určitou dobu budeme muset vykonávat činnosti, které se nám nelíbí, v důsledku čehož se také rozhodujeme strávit celou tuto dobu ve stavu mysli, který je škodlivý pro naše zdraví. Protože existují činnosti, kterých se během dne nemůžeme vzdát nebo je eliminovat, musíme si uvědomit, že nemůžeme zahodit celý tento čas, abychom byli emocionálně nemocní, proto se musíme rozhodnout čelit těmto nudným okamžikům s pozitivnějším stavem mysli, protože to je jediná šance, která nám zbývá. Pokud nám trucování a stěžování si může prospět, pak to udělejme, ale pokud nám stěžování si a nakonec celodenní špatný pocit neprospěje, pak změňme tento způsob prožívání situací a rozhodněme se je prožívat klidněji. Je normální, že není snadné jít do práce nebo uklízet dům s přihlouplým úsměvem na tváři, jako by to byla ta nejkrásnější věc na světě. Všichni víme, že tyto činnosti jsou únavné a nudné, ale musíme se cítit motivováni k jejich vykonávání, protože nás někam dovedou, nebo prostě proto, že je musíme dělat, protože nikdo jiný by je za nás neudělal. Pokud nás naše práce opravdu nebaví, nenávidíme ji, proklínáme se kvůli ní od rána do večera, pak se přestaňme podřizovat šéfům a seberme odvahu změnit místo a najít si něco, co nás bude méně mrzet nebo, proč ne, uspokojovat. Co se týče toho ostatního, bohužel nás nikdo neplatí za to, abychom spali, takže musíme se svým životem něco dělat a to něco musíme prožít pozitivně, protože to zabere hodně z vašeho života a musíte si dovolit dobře prožít i ty chvíle, kterých je tolik. 

Takže pokud můžete změnit práci a dělat to, co vás nejvíc baví, fajn, ale pokud po určitou dobu víte, že to nejde, tak ten čas neztrácejte špatným pocitem. Změnu, kterou chceme ve světě, musíme nejdříve udělat sami na sobě. Když se zamyslíme nad lidmi, můžeme si myslet, že je v jejich srdcích příliš mnoho zla, že je příliš mnoho negativních lidí, plných zloby, nenávisti... Ale jak je můžeme soudit? Jsme nuceni žít negativní životy, plné obětí, utrpení, slibů, které se neplní, dluhů a finančních problémů, které znemožňují rodinám dobře spolu žít, protože každý jejich člen je od rána do večera obtěžován. Je normální, že po všem tom utrpení se přistihneme, že jsme negativní, a to nejen ti druzí, ale my všichni, protože jsme stejní jako ti druzí, jen si lépe všímáme jejich chyb než svých. Když se rozzlobíme, věříme, že máme pravdu, tečka, zatímco když se rozzlobí druzí, věříme, že to přehánějí, že se tomu mohli vyhnout; ačkoli kdybychom byli na jejich místě, reagovali bychom stejně nebo ještě hůř. Právě proto, že jsme lidé, kteří se zlobí, nenávidí, chovají se k druhým lidem špatně, ačkoli si to neuvědomujeme, měli bychom se začít měnit sami v sobě. Tím si z nás ostatní vezmou příklad. Nerad přemýšlím o přehnaně mírovém a láskyplném scénáři, kdy lidé spolu ruku v ruce skotačí a všem kolemjdoucím říkají Miluji tě, protože si myslím, že to jsou nereálné představy a v tomto světě se neuskuteční. To nic nemění na tom, že jsme blázni, když dovolíme, aby nás naše práce a rutinní problémy ovlivnily natolik, že náš stres a frustrace dopadají na druhé lidi.  

Stránka 4 z 7

Vrháme se na druhé, jako by s tím měli něco společného, a téměř je obviňujeme z našich osobních problémů, jako by jich už tak neměli dost. Není vinou druhých, že máme únavné a zatěžující povinnosti, které musíme denně plnit, protože oni všichni je mají také, i když mohou mít jinou podobu nebo obsah v jiných oblastech. 

Protože všichni máme únavné a zatěžující povinnosti, které musíme denně plnit, uvědomme si, že to není vina těch, kteří vstávají brzy ráno, aby šli do práce jako my, ani těch, kteří se obětují, aby přežili stejně jako my. Chceme-li, aby se svět změnil, rozhodněme se nejprve změnit něco v sobě: pocit, s nímž ráno vstáváme a řešíme své povinnosti. Pokud vám vstávání z postele otrávené a vystresované pouhou myšlenkou na to, že musíte udělat domácí práce, zlepší život, pak to klidně udělejte; pokud si ale uvědomíte, že ho to vůbec nezlepšuje a že naopak večer přijdete domů ještě unavenější a nervóznější než předtím, pak začněte tento systém obracet. Změňte svůj postoj, snažte se žít svůj život pozitivněji, protože jen tak se ve vašem životě něco konkrétního změní. Pokud víte, jak svůj život změnit a zlepšit, pak to udělejte, ale pokud ne, pokud víte jistě, že vaše závazky jsou takové a nemůžete je změnit ani od nich utéct, pak se k nim postavte pozitivněji. Přijměte na chvíli, že můžete být klidní, i když vykonáváte únavné a vyčerpávající činnosti, přijměte, že i tyto hodiny svého života můžete prožít s vnitřním klidem, který vám umožní čelit každé překážce a zajistí, že se emocionálně nezhroutíte. Stres spojený s prací si vyžádá stále více obětí, a to nelze brát na lehkou váhu, protože mnoha lidem způsobuje skutečnou bolest, a to nejen v řeči. Rozhodně za to nemohou lidé, které považujeme za slabé a kteří se snadno zhroutí, ale je to způsobeno obrovskou chybou společnosti, která nás nutí pohřbívat se vlastníma rukama. To však nic neubírá na tom, že bychom i tváří v tvář této překážce měli reagovat, místo abychom se vzdali a podřídili se. 

Je to těžké, je to těžké, ale musíme to udělat sami pro sebe, protože nemůžeme dovolit, aby nám práce nebo domácí práce braly čas, kdy jsme mohli být šťastní, a trpět jimi jako hodinami fyzického a duševního utrpení. Změníme-li způsob, jakým prožíváme určité situace, změníme tím i svůj vztah k druhým lidem, čímž se naše povaha a osobnost stane vyrovnanější se sebou samými, a stejný čistý pocit budeme předávat i druhým. Není nic pravdivějšího než mír, protože ten nelze předstírat, nelze ho hrát. Můžete předstírat úsměv, můžete pronášet krásné fráze, ale když pak přijdete domů a jste sami se sebou, pak už nemůžete nic předstírat: v tu chvíli se ukáže vaše pravé já, to, které se trápí a bolí, nebo to, které je smířené samo se sebou. Ostatní to uvidí a vezmou si z toho příklad. My lidé jsme velcí odborníci na přizpůsobování: přizpůsobíme se každé situaci, a abychom to dokázali, bereme si příklad z těch, o nichž se podvědomě domníváme, že se přizpůsobili lépe než my. Pokud budeme dávat negativní příklady, ostatní lidé si vezmou negativní příklad, ale pokud od nynějška začneme dávat ostatním pozitivní příklady, nakonec si z nich vezmou příklad a budou dělat totéž. Nejde o vnucování, nejde o to, že bychom je žádali, aby se chovali určitým způsobem... Lidská mysl je zvyklá přebírat příklady od svého okolí, napodobovat druhé, aniž by si to uvědomovala, a právě proto lidé kolem vás neustále opakují příklad, který jim dáváte. Aniž byste to vy nebo oni věděli, jejich podvědomí jim říká, aby vás napodobovali. Od okamžiku, kdy se rozhodnete změnit sami sebe a dodržet slib, který si dáváte, budou ostatní následovat své nevědomí, které je žádá, aby následovali váš příklad, aby se chovali pozitivně jako vy, protože si uvědomí, že je to ta nejlepší volba.  

Strana 5 z 7

Jejich nevědomí zjistí, že nejlepší metodou adaptace bude reagovat na situace pozitivním stavem mysli, jak to děláte vy, a proto se lidé kolem vás začnou chovat jako vy. Proto se svět již nyní mění: protože se lidé rozhodují žít svůj život pozitivním způsobem. Je jich málo? Je jich hodně? Na tom nezáleží, dříve či později je budou následovat všichni. 

Stane se tak díky vnitřnímu rozhodnutí, které budete muset činit každý den. Bude to nejdůležitější závazek každé jednotlivé povinnosti, bude to rozhodnutí, které můžete postavit nad všechna ostatní, protože to bude to, které vás povede k vnitřnímu prospěchu, který nemá hranic. Není snadné tento způsob života pochopit, protože kolem sebe pravděpodobně nemáte dostatek příkladů, které byste mohli následovat, protože neexistují lidé, kteří si váží svého života. Buďte tedy příkladem pro lidi ve svém okolí, který by měli následovat; stačí velmi málo, abyste změnili svůj způsob myšlení i způsob myšlení druhých. Byli jsme nuceni žít s negativním duševním stavem, ale nyní můžeme sebrat odvahu a rozhodnout se žít s pozitivním duševním stavem. Není to snadné, ale je to naše volba a je na nás, abychom se rozhodli, zda má být uskutečnitelná, nebo neuskutečnitelná, nikdo jiný to za nás nemůže vybrat; je to náš život. Jedno je jisté, neočekávejme, že nejdříve musíme vidět příklad u druhých, abychom se pro něj mohli rozhodnout sami: už jsme čekali příliš dlouho a zjistili, že to byla ztráta času; nyní je řada na nás, abychom byli dobrým příkladem k následování. Možná to bude znít divně, ale mnoho lidí je připraveno na změnu, jen jsou unaveni z tolika slibů, které se pak neplní, protože jim nebylo vysvětleno, že změna musí přijít zevnitř, a ne zvenčí. Protože i vy máte pravděpodobně stejnou myšlenku jako já, pak zařiďte, aby změna přišla uvnitř vás, a nečekejte, že přijde zvenčí. Pokud si uvědomíte svůj život a uvědomíte si, že jím nemůžete plýtvat, ale že si ho musíte naplno užívat, pak začnete měnit své mentální rozpoložení ohledně svého života, a tak zaznamenáte počátek změny. Pozitivní události se vám, jak už to tak bývá, přiblíží, jako byste si je připomínali. Určitě začnete udržovat klidný stav mysli během běžných situací, což bude velmi užitečné pro vás i pro ostatní. Žít stále s úsměvem není snadné, ale musíme se k tomu motivovat i během nudných nebo stresujících okamžiků, jako je práce nebo domácí práce, která nás nebaví. Pokud se nám podaří přečkat pracovní dobu s klidnějším stavem mysli, budeme moci jít domů klidnější a vztahovat se k ostatním lidem s mnohem něžnějším a chápavějším pocitem. Neustále se necháváme ovládat nevědomím, takže si ničíme vztahové vztahy, protože si nevíme rady s vnějšími vlivy, které nás tlačí k tomu, abychom se před určitými situacemi chovali negativně; později toho pak litujeme. Během práce si ospravedlňujeme své pesimistické nebo impulzivní chování vůči druhým, protože pracujeme a máme pocit, že je správné se takto chovat, protože se cítíme ve stresu. Když se vrátíme z práce, ospravedlňujeme si své chování vůči rodině nebo přátelům, protože se domníváme, že je správné reagovat určitým způsobem, huhňat, stěžovat si na všechno, urážet druhé a to, co udělali, protože jsme se právě vrátili z práce a jsme unavení, takže nám to dává právo chovat se špatně. A tak se večer před spaním ospravedlňujeme za to, že jsme měli stejný den jako ty předchozí, protože to není naše vina, to ostatní se musí změnit, ne my. 

Každý den nacházíme desítky a desítky ospravedlnění, kterými sami sebe podvádíme a věříme, že je v pořádku, když se během dne cítíme špatně, protože k tomu máme dobré důvody, a tak se snažíme sami sebe přesvědčit, že je to v pořádku a že pro změnu nemusíme nic dělat. Proč se snažíme přesvědčit sami sebe? Kdo přesně nás k tomu nutí?  

Strana 6 z 7

Vlastně nás to vůbec neospravedlňuje, protože všichni jsme unavení, všichni děláme věci, které se nám nelíbí, ale to nám nedává právo být věčně unavení a vystresovaní; nemusíme se tak k sobě chovat. Nedává nám to ani právo chovat se špatně k druhým, jako by oni byli příčinou našich problémů. Chceme-li tedy ve světě něco změnit, měli bychom začít analyzovat, co je třeba změnit v našem životním stylu. Nestane se to hned, spíše půjde o proces, který se bude vyvíjet postupně; můžeme se však začít snažit, alespoň se pokusit zlepšit svůj přístup k lidem kolem nás. Prvním krokem je začít hned, nečekat s tím do dalšího rána. Noc nás vede k tomu, že zapomínáme na své dobré úmysly, takže i když dnes máte dobrý úmysl, zítra ráno už ho mít nemusíte, protože jste během spánku zapomněli na ten pocit, který nyní místo toho prožíváte. Motivace se velmi rychle vytrácí, protože jsme denně obtěžováni tisíci skrytých zpráv, které mají za úkol naše dobré úmysly demotivovat a přivést nás opět do deprese a stresu. Něco je ve vzduchu. Pokud s tímto dobrým záměrem začnete nyní, je mnohem pravděpodobnější, že se ho zítra opět chopíte a pokusíte se v něm pokračovat. Nepřepínejte se, ale pomalu se učte novému způsobu reagování na lidi poté, co jste se zamysleli nad tím, jak byste to mohli udělat, aniž byste způsobili jakoukoli urážku nebo nepříjemnost. Příliš jsme si zvykli věřit, že naše slova nikomu neubližují, protože to nemáme v úmyslu, a přesto naše slova ubližují mnoha lidem, protože jsme všichni napjatí jako houslové struny v důsledku nadměrného stresu, takže jsme zkratkovití, nedůtkliví a urážíme se mnohem snadněji a dokonce více, než bychom měli. Proto jsou slova druhých lidí tak štiplavá, a přitom to nedělají schválně, jsou přesvědčeni, že řekli něco, co by nikdy nebylo urážlivé, alespoň v jejich mysli. Stejnou chybu děláme i my. Kdybychom před impulzivní reakcí více uvažovali, mohli bychom být v očích těch, kteří nás pozorují, mnohem lepší, serióznější a důvěryhodnější, protože bychom dokázali reagovat vlastním rozhodnutím, a ne impulzivně, jak jsme zvyklí. Když budeme více přemýšlet o činech, které denně provádíme, a o slovech, která říkáme lidem, postupně zlepšíme svůj přístup k situacím. Musíme přemýšlet o větších a rozsáhlejších faktorech, které zabírají naše dny, abychom si uvědomili, jak jednáme s druhými. Nevzdávejte se hned, nepropadejte sklíčenosti, je toho ještě hodně, co je třeba udělat. 

Během našich dnů se neustále dějí události, které jsme nepředvídali, což může být pouhá ztráta času, stejně jako nepříjemné a velmi nudné situace. Ty nás budou chtít jako první připravit o trpělivost, ale od této chvíle se snažme ji neztratit, snažme se ovládnout své nutkání nechat se unést impulzivitou a ovládnout situaci, aniž by se nám vymkla z rukou. Uvědomme si, že bychom se rádi změnili a stali se pozitivnějšími, a tak si dejme tuto motivaci, abychom se rozhodli neztratit klid, a tím si zachovali klidný stav mysli. Zpočátku to bude těžké cvičení, ale pokud se rozhodnete v něm pokračovat, uvědomíte si, jak vám zachování klidu v mnoha situacích nejen zachrání den před tím, co mělo mít doma katastrofální konec a být plné hádek, ale také vám umožní, abyste v očích ostatních vystupovali jako mnohem rozhodnější a spolehlivější člověk. To vše proto, že budete schopni udržet pod kontrolou i ty nejsložitější situace a oni vás budou obdivovat, protože by to na vašem místě nedokázali; i když vám to bude připadat málo a budete se domnívat, že se nic nezměnilo, protože v hlavě budete mít velké úsilí, abyste se nerozčílili, ve skutečnosti jste se však nerozčílili a zachovali jste chladnou hlavu, takže v očích všech budete vynikat tím, co jste dokázali: byli jste nad překážkami a úspěšně je překonali. Budete příkladem k následování.  

Strana 7 z 7

Proto nezáleží na tom, kolikrát se rozzlobíte a ztratíte nervy, než se vám podaří naučit se sebeovládání nad pozitivním myšlením; stane se to ještě mnohokrát. Pokud se však dnes rozhodnete, že se alespoň pokusíte změnit svůj postoj a učiníte ho pozitivnějším a rozumnějším, místo abyste byli impulzivní a snadno ovlivnitelní vnějšími událostmi, pak se vám podaří na sobě provést změnu, které si ostatní všimnou a budou ji obdivovat. Uvědomíte si, jak díky tomu, že začnete žít pozitivněji a reagovat na lidi, vás lidé začnou mít více rádi, budou si vás vážit a projevovat vám svou náklonnost stále častěji. Pozitivními událostmi se obklopíte, pokud tento proces, kterému se říká pozitivní myšlení, nejprve zahájíte. Dejte si každý den motivaci k tomu, abyste ráno vstávali vyrovnaní a prožili klidný den navzdory všem stresujícím závazkům a povinnostem, které by vás chtěly zlomit jako každý jiný den; dnes je jiný den, protože si uvědomujete, kdo jste a jak můžete změnit sebe i ostatní. Zachovejte si klidnou mysl a rozhodněte se, že domů půjdete klidní, aniž byste byli příliš vystresovaní, jako tomu bylo v minulosti. Před vámi je budoucnost a vy se můžete rozhodnout, že by měla být pozitivní, ale toto rozhodnutí musíte učinit, pokud chcete, aby se uskutečnilo. Převezměte kontrolu, buďte si vědomi a dovolte změnu, po které jste toužili, protože nyní se může stát. Je tedy možné být během dne pozitivní? Ano, můžete to udělat, a tím můžete iniciovat změnu.  

Konec strany 7 na straně 7. Pokud se vám článek líbil, napište níže komentář, ve kterém popíšete své pocity při čtení nebo praktikování navrhované techniky.

1763 komentáře
  • noemy
    warning-solid

    Sei sicuro?

    Il commento verrà eliminato

    Conferma
    18:21 16/07/24

    Ho trovato questo articolo molto profondo e pieno di spunti di riflessione. Io leggendo, cerco sempre di immedesimarmi in ogni situazione e contesto...e devo dire che per quanto io sia da poco qui, posso dire di aver notato già piccoli cambiamenti miei nella normalità della mia vita, in primis per quanto riguarda la motivazione nel fare le cose, come spieghi all'inizio: vedo che la motivazione verso uno scopo più grande, più alto, mi sta innanzitutto facendo tornare energia durante le mie giornate, quindi non procrastino più come prima. Ho meno voglia e probabilmente meno spinta ad arrabbiarmi. Se ripenso a com'ero anni fa mi sembra impossibile vedere anche solo questo piccolo cambiamento in me. Eppure io ho sempre pensato di voler e dover "cambiare il mondo", mi fa sorridere ritrovare il mio pensiero qui, ovvero il fatto che il mondo si cambia con l'esempio, non con l'imposizione o con gli obblighi. Era una bella sensazione che, con il passare degli anni e il sentirmi sempre sminuita su questo versante un po' originale della mia vita, ho forse lasciato in un angolino. Ma credo che sia il momento di riprenderlo in mano e rimboccarmi le maniche, perché da quanto ho visto finora, posso/possiamo avere tutti gli strumenti necessari per cambiare le nostre vite. Sono convinta che il pensiero positivo non sia facile da mantenere, causa ovviamente la società e il mondo in cui siamo cresciuti (o almeno parlo per me); ma sono anche convinta ora più che mai, che ci posso provare e sicuramente posso riuscirci. Quindi GRAZIE davvero, per ogni passo che mi state aiutando a fare!!! GRAZIE!!!

  • KouteiMar
    warning-solid

    Sei sicuro?

    Il commento verrà eliminato

    Conferma
    12:20 10/07/24

    Di solito seguo quasi sempre il pensiero di "gli altri seguono il mio esempio" quando mi trovo fuori casa, e di conseguenza di solito non mi arrabbio, non offendo gli altri, non pettegolo etc... In questo modo mi pare di avere più stima da parte degli altri, soprattutto se più piccoli di me, che molto più difficilmente mi mancano di rispetto. Loro poi si sentiranno molto meno spinti a provare emozioni negative nei miei confronti o in mia presenza, e quindi proveranno meno emozioni negative in generale. Se anche molte altre persone si comportassero positivamente, le rimanenti "negative" si sentirebbero in difetto a pensare male e si adatterebbero all'umore positivo degli altri, e non solo, magari prenderebbero di esempio anche altri atteggiamenti come la fiducia, il coraggio, la motivazione... Purtroppo però vedo che molti adottano come metodo di insegnamento principale il rimprovero e le punizioni, accompagnate sempre da una feroce rabbia e disprezzo nei confronti del povero malcapitato. In questo modo la vittima si ritroverà ad odiare chi gli ha inflitto il rimprovero e non è detto che impari la lezione. Non dico che i rimproveri o le punizioni siano sbagliate, ma se a darle sono persone che non hanno nulla di ammirabile allora perdono tutto il loro valore, e anzi fanno l'effetto contrario. Un po' di tempo fa mi è capitato di dover rimproverare un ragazzino di 14 anni che vedo spesso, per una richiesta molto sconcia e a sfondo sessuale che mi aveva proposto. Quando me la dice io mi giro verso di lui e con sguardo serio e sconcertato (ma non arrabbiato) gli dico "Che cosa?!", lui allora ci ripensa subito e cambia discorso, capendo quanto la cosa che avesse detto fosse sbagliata. Da quel giorno in poi non mi ha più parlato di sesso o perversioni in modo sconcio, cosa che prima faceva sempre... A me è bastato togliermi dal mio stato emotivo calmo e sereno che tengo sempre, per fare funzionare il mio rimprovero, ma se una persona si mostra sempre arrabbiata come fa a fare capire all'altro se questa volta lo sta rimproverando o sta solo sfogando il suo stress come sempre?

  • Galanasoul
    Medaglia per aver completato lo Step 1
    Medaglia per aver completato il libro Il Sigillo delle Vite Passate - Volume 1
    Medaglia per aver completato il libro Il Sigillo delle Vite Passate - Volume 2
    warning-solid

    Sei sicuro?

    Il commento verrà eliminato

    Conferma
    15:06 06/07/24

    Questo articolo è intensamente bello, emozionante ed efficace. Credo avessi bisogno di leggerlo, proprio oggi. Adesso. Mi ha dato una risposta a un quesito che mi stavo ponendo. Dopo un periodo di intenso stress mi sono lasciata andare a un momento di rabbia (forse sotto influenza di un´energia negativa esterna) e sono stata impulsiva verso una persona a cui tengo, troncando in modo netto la comunicazione. Voglio riparare a questo errore, riconoscendo le mie paure e il mio sbaglio. È difficile essere sempre coscienti, ma l´amorevole esortazione di Angel arriva dritta al cuore. Grazie!

  • mirko
    warning-solid

    Sei sicuro?

    Il commento verrà eliminato

    Conferma
    14:09 06/07/24

    Essere positivi e non essere negativi è la stessa cosa? Volendolo paragonare alla salute mi viene in mente un esempio calzante, che è quello di essere in forma e stare bene, con quello di non stare male. Non è esattamente la stessa cosa! Imparare a stare bene, non è lo stesso dall’ imparare a non stare male. Non sono accompagnati dallo stesso livello di serenità!

  • Luna
    Medaglia per aver completato lo Step 1
    Medaglia per aver completato il libro Il Sigillo delle Vite Passate - Volume 1
    warning-solid

    Sei sicuro?

    Il commento verrà eliminato

    Conferma
    21:05 05/07/24

    Wonderful inspiring article ! It takes a bit to realize at how many points we are punishing ourselves with our negative thoughts. Yes situation xy is infact draining and stressfull, but falling into that negative thought hole and dwelling in it makes one more miserable. I've been through some depressing years, after a while I changed what I was able to change and added follow up changes. Seeing things more positvely is something that takes time. I can say that if you are conscious about it, you can handle situations better and more tranquil than before. It's a victim complex for me that I step for step try to change. Beeing the victim doesnt bring me change, I want to take charge and funnily - even tho I am not the most respected in my family, the start to become more tranquil everytime I come along now, so yes - that works too !

  • maddalenad
    Medaglia per aver completato lo Step 1
    warning-solid

    Sei sicuro?

    Il commento verrà eliminato

    Conferma
    18:29 01/07/24

    Il "pensare positivo" era un mood new age che un tempo sentivo dire continuamente da tanti che però non ne carpivano la vera essenza. Qualsiasi cosa non proprio bella che mi capitava, mi sentivo dire: "pensa positivo". Che nervi, non perchè non ci credessi ma per chi pronunciava queste parole come un mantra. Da qualche anno a questa parte è entrata in me una consapevolezza diversa che man mano si è fatta strada interiormente e che ora posso riassumere in "fiducia nel divino". Anche se a volte mi faccio prendere da timori, ansie e preoccupazioni, in fondo mi lascio andare al flusso della vita e penso che le cose andranno nel modo giusto per me e per la mia evoluzione. Non mi sento certo "arrivata", anzi, di strada ne ho da fare tanta, soprattutto devo imparare a prendere in mano la mia vita senza paura del cambiamento e con fiducia in me stessa...ma questo sarà il prossimo step! Grazie Angel per questo articolo che è una botta di vita.

  • Omni
    Medaglia per aver completato lo Step 1
    Medaglia per aver completato il libro Prendiamo Coscienza degli ALIENI - Volume 2 Parte 1 su 2
    Medaglia per aver completato il libro Prendiamo Coscienza degli ALIENI - Volume 9
    warning-solid

    Sei sicuro?

    Il commento verrà eliminato

    Conferma
    15:52 01/07/24

    Documento davvero molto bello ed emozionante, credo sia uno di quei discorsi che ogni buon genitore debba necessariamente ed indispensabilmente fare al proprio figlio per farlo crescere nel modo migliore possibile; anzi penso che vada addirittura stampato ed affisso sui muri delle classi di ogni scuola che abbia per davvero come missione quello di formare ed istruire individui di livello e spessore (cosa che, purtroppo, ai giorni nostri non vediamo). Siamo davvero tanto tanto tanto abituati alla negatività come stato mentale perenne (generalizzo nel commento ma è chiaro che ognuno sia a sé), anzi in certi casi c'è addirittura un'erotizzazione della negatività stessa (visto che sento tante persone che dicono di esserlo perché almeno "mi preparo alle cose che andranno male piuttosto che illudermi" e quindi è davvero interiorizzata a grandi livelli). Ho preso coscienza tempo fa che esserlo è veramente sciocco oltre che infantile, per esempio se il treno ritarda è facilissimo irritarsi ma poi alla fin fine concettualmente l'irritazione che viene provata fa male solo alla propria mente e al proprio corpo visto che non avrà nessun impatto sulla dinamica che l'ha fatta scaturire (perché di certo il treno non velocizzerà la sua corsa); si possono fare altri mille esempi di come una visione negativa abbatta, deprima, intristisca ecc, quindi si può e si deve provare a rimanere positivi e soprattutto lucidi perché di momenti non idilliaci ne capitano ogni giorno davvero tanti e di certo non ci si può innervosire ogni 2x3. Non sarà facile ma non credo minimamente sia impossibile, anche se questo processo necessita chiaramente della Meditazione per durare. Poi è innegabilmente vero che, come effetto collaterale di uno stato mentale negativo, si faccia pagare il prezzo della tanta rabbia interiore alle persone accanto con cui si rischia di essere offensivi, maligni, scontrosi, permalosi, velenosi ecc (con la grandissima possibilità di perderle perché alla fine anche loro vivono i loro stress e di certo non vogliano sobbarcarsi quello altrui). Va anche spezzata questa convinzione che le persone ci debbano voler bene per partito preso (e quindi debbano "sopportare" di avere a che fare con persone particolarmente lamentose, litigiose, polemiche, ecc, dovendo "capire e tollerare" che l'altro sia stressato e doverne dunque giustificare gli scazzi e scleri continui): alla fine l'affetto va guadagnato, meritato e mantenuto e per essere buoni amici/fidanzati/colleghi/ecc bisogna anche essere buoni esseri umani e per essere buoni esseri umani serve l'atteggiamento giusto che chiaramente non può mai essere quello negativo.

  • robertag
    Medaglia per aver completato lo Step 1 per la 2ª volta
    Medaglia per aver completato il libro Il Sigillo delle Vite Passate - Volume 1
    warning-solid

    Sei sicuro?

    Il commento verrà eliminato

    Conferma
    14:30 29/06/24

    Cara Angel, questo articolo è una base importantissima per il percorso che ho intrapreso, già da tempo mi impegno nell'essere ottimista e in quelle occasioni in cui non riesco mi fermo alla neutralità. Ci sono diversi momenti nella vita e l'applicazione non è sempre facile. Ci sono momenti in cui devi superare delle prove e in quei casi non basta essere ottimisti, di devi impegnare con ottimismo! Ci sono momenti in cui accadono eventi che non son graditi, in quei casi vedo con otrimismo se esiste una soluzione, altrimenti, con ottimismo cero il lato positivo dell'evento. Ci sono momenti in cui le persone che ami fanno cose che ti portano a preoccuparti, ma non riguardando direttamente me non so davvero come gestire le mie preoccupazioni. Ecco il pensiero positivo su di me è più gestibile rispetto ai pensieri rivolti alle persone care. Grazie

  • falcon_1691
    Medaglia per aver completato lo Step 1
    warning-solid

    Sei sicuro?

    Il commento verrà eliminato

    Conferma
    19:58 28/06/24

    Una vera lezione di vita! Quant’è vero tutto ciò che hai detto, cara Angel. Io avevo proprio bisogno di questo articolo, sto migliorando molto con le meditazioni, questo è vero, ma mi capita lo stesso di avere dei momenti di negatività e di nervosismo. Me la prendo anche con il cane a volte, poi mi pento, proprio come dici tu. Però ribadisco il concetto che da due mesi a questa parte, periodo in cui ho iniziato a meditare, questi episodi stanno diventando davvero sporadici, per fortuna. Ho avuto prima di entrare in ACD dei periodi bruttissimi, mi svegliavo già con il mal di stomaco, in preda ad un’ansia indescrivibile e stavo malissimo tutto il giorno e soprattutto facevo stare altrettanto male anche chi mi stava vicino. Non si può accogliere i familiari con il broncio ed il lamento continuo, solo ora me ne rendo conto e grazie ad ACD. Io adesso vivo la vita in un modo diverso, pur facendo sempre le stesse cose di prima, anzi non le stesse perché adesso a differenza di prima medito! Il bicchiere da mezzo vuoto lo comincio a vedere mezzo pieno e finalmente ho riscoperto quant’è meraviglioso RIDERE. Cambiare dentro per vedere i cambiamenti fuori, questo è ciò che dobbiamo fare. Grazie Angel per queste perle di saggezza

  • falcon_1691
    Medaglia per aver completato lo Step 1
    warning-solid

    Sei sicuro?

    Il commento verrà eliminato

    Conferma
    19:58 28/06/24

    Una vera lezione di vita! Quant’è vero tutto ciò che hai detto, cara Angel. Io avevo proprio bisogno di questo articolo, sto migliorando molto con le meditazioni, questo è vero, ma mi capita lo stesso di avere dei momenti di negatività e di nervosismo. Me la prendo anche con il cane a volte, poi mi pento, proprio come dici tu. Però ribadisco il concetto che da due mesi a questa parte, periodo in cui ho iniziato a meditare, questi episodi stanno diventando davvero sporadici, per fortuna. Ho avuto prima di entrare in ACD dei periodi bruttissimi, mi svegliavo già con il mal di stomaco, in preda ad un’ansia indescrivibile e stavo malissimo tutto il giorno e soprattutto facevo stare altrettanto male anche chi mi stava vicino. Non si può accogliere i familiari con il broncio ed il lamento continuo, solo ora me ne rendo conto e grazie ad ACD. Io adesso vivo la vita in un modo diverso, pur facendo sempre le stesse cose di prima, anzi non le stesse perché adesso a differenza di prima medito! Il bicchiere da mezzo vuoto lo comincio a vedere mezzo pieno e finalmente ho riscoperto quant’è meraviglioso RIDERE. Cambiare dentro per vedere i cambiamenti fuori, questo è ciò che dobbiamo fare. Grazie Angel per queste perle di saggezza

  • Leonella
    warning-solid

    Sei sicuro?

    Il commento verrà eliminato

    Conferma
    08:33 28/06/24

    Questo articolo mi fa riflettere sul fatto che ci viene inculcato il senso di colpa e di vittimismo. O è colpa nostra se qualcuno sta male o se le cose non vanno bene, o e colpa degli altri di cui siamo vittime. Ora mi vengono in mente queste due dinamiche, perciò ritengo che siano oggettivamente vere ma che probabilmente interessano me in particolare, e su queste dovrò "lavorare". Certo è vero anche che siamo tutti stressati e stanchi e dunque ci sentiamo "autorizzati" a lamentarci e a comportarci male con le altre persone. È vero, noi possiamo cambiare e creare il cambiamento. Grazie!

  • Leonella
    warning-solid

    Sei sicuro?

    Il commento verrà eliminato

    Conferma
    00:07 28/06/24

    Proprio oggi mi sono resa veramente conto di quanto la mia vita sia cambiata seguendo questo percorso. Pensavo che il mio lavoro non mi piacesse più, invece il pensiero positivo mi ha fatto cambiare il modo di affrontare le situazioni che più mi disturbavano, che mi facevano stare male. Le ho prese con più leggerezza e al contempo sicurezza in me stessa , divertendomi quasi ad affrontare situazioni che prima mi facevano venire il mal di pancia solo a pensarci. La realtà esterna cambia perché cambiamo noi dentro.

  • tykest
    warning-solid

    Sei sicuro?

    Il commento verrà eliminato

    Conferma
    13:38 24/06/24

    Purtroppo la vita di questo pianeta tribolato non è facile ....già sotto il profilo della sopravvivenza è dura perché è una veramente una dura lotta giorno per giorno e questo vale per tutti i viventi... dall'umile pianticella a qualsiasi insetto e animale perfino virus e batteri sono in lotta per sopravvivere.... L'uomo, poi tanto per non farsi mancare niente è messo ancora peggio degli altri viventi è costantemente alla ricerca di una pace che non trova, di una felicità che non solo sembra ma e veramente irraggiungibile, qualcuno ha detto "il futuro è uno scrigno pieno di illusioni" manca sempre qualcosa, che arriverà domani, che si realizzerà domani, ma il più delle volte quel domani non arriva, e quanto arriva si scopre che in fondo non era quella cosa che tanto aspettavamo a renderci felici, ci si abitua in fretta alle cose piacevoli che abbiamo scambiato per cose che ci avrebbero portato la felicità, alla fine una cosa è chiara la ricerca della felicità porta solo all'infelicità, e bisogna farsene una ragione, questo è un grande abbraccio inganno e come tale va considerato, sintetizzando è soltanto come consideriamo le cose che queste sono, come dicevano i romani "res extensa...res cogitans" le cose non sono anche le più materiali ma solo per le percezioni fisiche che ci danno e solamente in quanto pensate, le cose in assoluto come oggetti assoluti sono inesistenti, sintetizzando il bicchiere pieno a metà è mezzo vuoto o mezzo pieno? possiamo stabilire che sia mezzo pieno e vivere meno infelici!

  • jedi70
    warning-solid

    Sei sicuro?

    Il commento verrà eliminato

    Conferma
    00:51 24/06/24

    Essere positivi per me significa ricordarsi e ripetersi sempre, come un mantra, che l'energia va dove va l'attenzione, per conseguenza va da sè che se si tiene a mente questo, è ben difficile poi cadere nelle trappole del low frequency che ci vuole fissati in situazioni sgradevoli, che non possiamo risolvere, o di cui non possiamo prevederne l'esito, pertanto rimanendo insabbiati nella paura, nell'ansia e nella frustrazione. Essere positivi è anche accettazione di ciò che ci capita, non sopportazione che sarebbe altamente deleterio, ma è agire con quella proattività che nasce dalla consapevolezza di una situazione in un dato modo e dalla volontà di cambiarla in un altro, chiaramente più gradevole e vantaggioso per noi. Sono d'accordo con tutto quello che viene detto in questo articolo, specie sull'aspetto da figli dei fiori che è sbagliato alla base, dal momento che quello era un modo di voler vedere le cose imponendosi il prosciutto sugli occhi: tutto doveva essere bello, tutti dovevano essere pacifici e amabili, un'idea fallimentare considerando che negare la realtà per ciò che è, porta solo a frustrazioni e nevrosi varie, come imporsi di perdonare e porgere l'altra guancia, quando invece si è stati feriti e ancora ci si soffre al riguardo. Essere positivi è come ho detto, accettare la realtà, accettare se stessi e gli altri per ciò che sono e senza pretese, illusioni e aspettative, agire al meglio delle proprie possibilità per creare situazioni in linea con la propria idea di felicità, anche se questo possa significare vivere da soli, tagliare ogni rapporto con le conoscenze attuali, se queste si rivelano vampirizzanti, aride di contenuto, una perpetua fiera di drammi, critiche e pettegolezzi: non conosco di meglio? Bene, meglio solo che male accompagnato, senza rabbia, senza voler imporre agli altri il proprio modo di vedere le cose, senza giudizio a nostra volta, solo una serena constatazione della reciproca incompatibilità. Chiaramente questo è solo un esempio, ma tanto per dire che essere positivi è agire verso la via della serenità, piuttosto che subire situazioni sgradevoli in un'ottica di peace and love, appunto, dove ci si deve imporre che tutto sia rose e fiori anche quando non lo è. Allontanarsi da persone tossiche è un esempio quindi, un altro può essere il lavorare su se stessi, sulla propria evoluzione, sulla consapevolezza per cui, come dice giustamente Angel, noi per primi dobbiamo essere persone migliori, a tal punto da ispirare gli altri ad esserlo a loro volta e così, in un effetto a catena, motivare tutto il mondo al cambiamento. Essere positivi è quindi meditare, distaccarsi dai pensieri e restare connessi all'universo, resistere al low frequency, elevarsi spiritualmente, coltivare una sana felicità interiore, proteggere la propria enegia, fare della nostra vita qualcosa di bello, qualcosa da poter raccontare un giorno con gioia e soddisfazione. E poter esserne orgogliosi, sempre. Dal lavoro, alle amicizie, a tutto quello con cui avremo a che fare, bisogna sempre ricordarsi del low frequency, della sua influenza, ma anche delle tecniche che possiamo usare per proteggerci, per evolverci e realizzarci pienamente: tenendo a mente questo, la positività non è più un impegno, non è più uno sforzo, ma una semplice e naturale conseguenza.

  • reina
    warning-solid

    Sei sicuro?

    Il commento verrà eliminato

    Conferma
    10:45 18/06/24

    Non è facile, ma non ci sono molte alternative. Affrontare la giornata, concentrandoci e apprezzando ogni singolo impegno e trovando piacere anche nelle attività che ci rendono felici...non è scontato. A volte non ci rendiamo conto di quanto siamo fortunati, ce ne rendiamo conto solo quando non stiamo molto bene e guardiamo il momento in cui, con la saluta e gli affetti, stavamo da Dio ma non apprezzavamo neancora quello che avevamo. La meditazione aiuta a staccarci dalla realtà e lavorare su questo...sulla consapevolezza.