Le Orange - La morte della Regina Oscura (21 parte)

Tento článek byl dočasně přeložen pomocí online překladače. Původní článek je v italštině. Pokud nám chcete pomoci vylepšit překlad do vašeho jazyka, kontaktujte nás prosím e-mailem: info@accademiadicoscienzadimensionale.it nebo prostřednictvím chatu na ACD. Děkujeme vám.

Strana 1 z 6

Na těchto stránkách jsem podrobně vysvětlil, jak cizí vlivy působí na náš život. Technologie používané k ovlivňování našich myšlenek, našich snů, lidí kolem nás a samozřejmě i hmotných událostí, které se odehrávají v našich životech, jsou hluboce vyspělé a byly pak vylepšeny oranžovou přítomností, jakmile dosáhly této planety. Ačkoli zde již před nimi byly přítomny jiné mimozemské rasy, například Reptiliáni a Plejáďané, o nichž budeme hovořit později, Oranžoví s sebou na tento svět přinesli některé velmi pokročilé technologie, které urychlily mimozemskou nadvládu nad lidskou rasou. Problém je v tom, že tyto technologie byly mezi mimozemšťany vyměněny za jiné materiály a pro ně užitečná povolení, a i když budou Oranžoví zcela svrženi, některé z těchto technologií zůstanou a budou je stále používat jiné vládnoucí mimozemské rasy, zejména Reptiliáni a Plejáďané. To znamená, že oranžské technologie se nezhroutí spolu s Oranžskými, ale z velké části zůstanou stále v oběhu, tj. budou je používat i ostatní, kterým Oranžští "půjčili" nebo s nimi obchodovali se zbraněmi a technologiemi. Proto je důležité tuto knihu nepodceňovat: vše, co bylo vysvětleno v předchozích kapitolách, se nestane součástí minulosti, jakmile se Oranžští jednou provždy zhroutí, ale bude i nadále důležité, protože vysvětluje všechny strategie, které mimozemšťané používají a budou používat i v budoucnu a stále drží určité technologie. Proto musíme být a zůstat vždy aktuální. Čas plyne a oni stále aktualizují své technologie, takže musíme zůstat informováni, znát a studovat jejich nové metody každý den a jednat s nimi psychicky, abychom je zpomalili a srazili na kolena. Nyní, když jste mohli mnohem lépe pochopit, jak funguje vliv mimozemšťanů na lidský život, jak mimozemšťané působí i na náš soukromý život, na naše emoce, na naše myšlenky, a to vše s cílem ukotvit nás v umělém životě a stále více nás vzdalovat - a dávat nám zapomenout - na náš skutečný život, stejně jako na Psychiku a Duchovní probuzení, navážeme a uzavřeme téma Pomeranč a upřesníme, co se mezitím stalo. Než se zastavíme u jejich strategií používaných k manipulaci s lidskou myslí, vysvětlil jsem, kdo jsou v současnosti Oranžoví, konkrétně Oranžové království, za které na vrcholu najdeme Královnu, kterou jsme často označovali jako Královnu. Pokračujme tedy od tohoto bodu a vraťme se k historii válek, kterým jsme s Alexandrem čelili s Oranžskými. Po všech oranžových strategiích, které byly použity na můj život a které napáchaly vážné škody jak na mém hmotném životě, tak zřejmě i na překážkách v mém Duchovním životě, jsem se v roce 2015 konečně rozhodl začít jednat vážně. Jestli jsem něco musel udělat víc než cokoli jiného, pak to bylo konečně zlikvidovat ty zatracené Oranžské, kteří na nás útočili a s nimiž válka začala dávno předtím, než jsme zjistili jejich existenci, ale která měla skončit naším vítězstvím. Také proto, že kdyby se tak nestalo a oni vyhráli, situace by se stala skutečně katastrofální. A tak jsme se s Alexandrem pustili do boje proti Oranžským, postavili je na první místo a rozhodli se, že dokud se nezhroutí, nebudeme se věnovat ničemu jinému; museli jsme jednou provždy zvítězit, nemohli jsme dál vzdorovat a vést vyčerpávající válku. Samozřejmě jsme museli brát v úvahu všechny ostatní nepřátele, kteří se na nás mezitím vrhli, aby odvedli naši pozornost a nedali nám čas zaútočit na Oranžské. Celé léto 2015 jsme dnem i nocí cvičili, doopravdy, proti těm temným, kteří celé ty roky ničili životy naše i milionů lidí. Byli jsme nelítostní a dokázali jsme to, když jsme zašli tak daleko, že jsme s vypětím všech sil a schopností svrhli královnu. V žádném případě to nebylo snadné, ale s velkým úsilím jsme svrhli právě toho, kdo držel celé oranžové království. Šli jsme tak daleko, že jsme na ni útočili tak silně, že se už nedokázala opravit, až jsme ji nakonec porazili, jen abychom ukončili její život.

Strana 2 z 6

Rozhodně nečekala, že dostane tak obrovské a agresivní rány od nás, kteří nás podcenili i kvůli našemu nízkému věku a také proto, že lidé se raději rozptylují a honí se za falešnými a umělými událostmi, místo aby vzali věci do vlastních rukou a cvičili je do té míry, aby si určili vlastní pravidla. Měli jsme už opravdu plné zuby toho nekonečného tlaku světa a museli jsme dojít k nějakému závěru, a proto jsme všeho a všech nechali a věnovali se výhradně jí. Je zřejmé a nemusím vám říkat, že mezitím před nás tlačili tisíc situací, které nás měly rozptýlit, abychom ztratili koncentraci, tisíc událostí spojených s lidmi, kteří se objevili odnikud a vrhli se na nás s těmi nejmizernějšími důvody, jen aby nás rozptýlili; aniž bych opakoval mimozemšťany, které vyslalo ředitelství dopředu, jen aby nás rozptýlili, dokonce i z jiných ras, ale s velmi násilným rozptýlením a ne lehkými situacemi. Rozhodli jsme se však, že budeme mít velmi železnou mysl, vycvičenou léty Psychické praxe, a nepřestaneme cvičit proti Oranžovým, dokud nebudeme mít nějaké konkrétní výsledky. Spokojenost nám už nestačila, chtěli jsme, aby tento příběh skutečně skončil, ale k tomu bychom se museli kategoricky věnovat útokům na Oranžové dnem i nocí, a přesně to jsme udělali. Naše strategie spočívala v tom, že jsme útočili na všech frontách Oranžových a každý den jsme cvičili všechny cíle; každodenních cvičení bylo opravdu hodně a dlouhá, ale museli jsme to udělat, abychom z toho vytěžili co nejvíc. Soustředili jsme se na útok na královnu až do vyčerpání - na ni - a zároveň jsme každý den útočili na technologie, které by sousedním Oranžským umožnily královnu "obnovit" a dát jí nové a zdravé tělo. Po mnoho dní a týdnů to probíhalo přesně takhle: útočili jsme na ni, její tělo nakonec zemřelo, ale oranžoví asistenti přesunuli královnino umělé vědomí z jejího starého těla do nového a my jsme začali znovu. Stejné praktiky jsme se stejně pevnými záměry opakovali znovu na novém těle, a když se nám ho konečně podařilo zničit, Asistenti by přenesli vědomí z poškozeného těla do nového. Po čtvrtém a pátém pokusu to vypadalo jako nekonečný kruh, královna se zdála být neporazitelná. Zdálo se, že naše úsilí nestačí, protože i když jsme vyhráli, vracela se s úplně novým tělem, zatímco my jsme samozřejmě byli čím dál unavenější. Cvičit stále na přesně stejný cíl, s takovou intenzitou a stálostí, není vůbec snadné, byly to nelidské rytmy a my jsme je přesto drželi ze všech sil. Pokud chcete něčeho dosáhnout, musíte tvrdě pracovat celý den, každý den, jinak se výsledky nikdy nedostaví. Na druhou stranu právě pomeranče nám do lidské mysli vštípily myšlenku, že i když chceme dosáhnout výsledků, můžeme si dovolit odložit to na další den a zase na další den, abychom těch cílů nikdy nedosáhli, ale naivně si myslíme, že i tak to bude v pořádku. Zdálo se, že jsou samozřejmě nepřekonatelní, zejména poprvé, když královna v těle zemřela, takže velmi sebevědomí Asistenti s arogantními úsměvy přenesli umělé vědomí starého těla do nového těla, identického s předchozím královniným, bezostyšně naklonovaným. Tato těla byla hotová, nebyla vytvořena na místě, ale uchovávána uvnitř velmi vyspělých kapslí, které je udržovaly při životě, ale "vypínaly" je, dokud je nebylo potřeba. Nevěděli jsme, kolik těl mohli mít v záloze: deset, tisíc? Pokud by měli tisíc volných těl, jak bychom je všechny postříleli? Takhle jsme rozhodně nemohli pokračovat. Jakmile bylo sestřeleno druhé tělo, asistenti si byli stále jistí, protože věděli jistě, že se zastavíme, že se vzdáme, protože jsme se stejně snažili sestřelit královnu napoprvé a začínat znovu nebylo nic moc. Neuvědomovali jsme si však, že my dva mezitím získáváme psychické zkušenosti, učíme se pokročilejší techniky, zdokonalujeme své systémy a vymýšlíme nové strategie, aniž bychom si to téměř uvědomovali. Ve skutečnosti, i když to bylo stále obtížné a únavné, jsme královnu sestřelili podruhé a trvalo nám to o něco kratší dobu než poprvé. Asistenti nás museli bagatelizovat a přesvědčovat, že nemáme žádný vliv, že tento příběh bude trvat věčně.

Strana 3 z 6

Tato jejich metoda sloužila k tomu, abychom si mysleli, že naše práce je zbytečná, až nás to demotivovalo, abychom to vzdali a nakonec se vlastnoručně zlomili. Bez ohledu na to, jak dlouho to bude trvat, jsme se nyní rozhodli, že budeme pokračovat až do konce, a tak jsme také učinili. Ti, kdo o psychických válkách nic nevědí, si budou myslet, že celá věc trvala dva nebo tři dny, ale samozřejmě netrvala. Trvalo to měsíce. Královna začala vykazovat první známky porážky v červenci 2015, kdy byla kvůli našim psychickým útokům na její tělo poprvé nucena změnit tělo, poškodit ho a donutit zemřít. Ve velmi krátké době jsme si uvědomili, že válka navzdory Regiině smrti jen tak neskončí, a i když se zdálo, že jsme vyhráli, ve skutečnosti bude příběh ještě pokračovat. Ve skutečnosti její asistenti převzali královnino vědomí a přenesli ji do nového těla, aby se mohla okamžitě vrátit k životu. Vůbec jsme se nenechali odradit, protože jsme věděli, že to nebude snadné, ačkoli sundat královnino první tělo nebylo vůbec snadné, neměli jsme rádi snadné bitvy. Začali jsme tedy znovu, s úmyslem zničit nové a druhé královnino tělo, aby bylo Oranžové království konečně svrženo a jeho porážka umožnila lidem na této planetě žít v míru. Tato bitva trvala poměrně dlouho, ničili jsme jeden korpus za druhým, několikrát jsme proces opakovali a každý z nich trval dlouho. Ačkoli naši historii shrnuji do několika řádků, nikdo si nedokáže představit, jak těžká a dlouhá tato válka byla, než jsme dosáhli vítězství. Uvědomili jsme si, že pokud se asistenti zpočátku cítili pyšní a arogantní ve své sebejistotě, že královnu přemístí z jednoho těla do druhého, od třetího pokusu už tak sebejistí nebyli. Ve skutečnosti začínali mít mnohem větší obavy, než jsme očekávali. A tak jsme si říkali, jestli se nechystáme dorazit všechny jejich klony Královny, ty, které už byly připravené, protože vytvořit nové pro ně také nebylo tak snadné a přímočaré. Sestřelili jsme její páté tělo a pak ještě jednou. Tak jsme dorazili do září 2015, zjistili jsme, že jsme sestřelili její poslední tělo, protože od té doby už ji asistenti nemohli přenést do nového, a pro královnu to opravdu skončilo. Cítili jsme, že její frekvence je pryč, už jsme ji nemohli vystopovat, protože byla definitivně zničena. Na druhou stranu neexistovala žádná Duše, která by opustila její tělo a šla se reinkarnovat jinam, protože vaše "vědomí" bylo tvořeno umělými, digitálními daty, zatímco přirozená energie už neexistovala. Ale pokud jsme tentokrát skutečně uspěli, bylo to proto, že jsme si uvědomili, že k definitivnímu vítězství nad Královnou nestačí donekonečna útočit jen na její tělo, protože se zdálo, že ho lze nahradit milionkrát. Soustředili jsme se tedy na další cíl, kterým bylo zaútočit na stroje, které dokázaly přenášet její umělé vědomí z jednoho těla do druhého, a způsobit jim velké škody až zničení: Asistenti už ji nemohli přenášet z jednoho těla do druhého a bylo to! Nyní už byla válka proti Pomerančům téměř vyhraná. Naše boje netrvaly půl hodiny denně, ale hodiny a hodiny v kuse, ve dne v noci, a samozřejmě jsme byli dlouhodobě unavenější, protože válka nedává datum: je neustálá, každou hodinu. V září jsme se postarali o to, aby těla, do nichž bylo možné Regii znovu vložit, přestala být funkční, útočili jsme jak na nová, dosud nepoužitá těla, tak na přístroje, které umožňovaly přenos vědomí z jednoho těla do druhého, a také jsme se začali zaměřovat přímo na její vědomí, kterého jsme se do té doby tolik nedotkli. Protože ona a její lidé byli odhodláni zničit Duši z lidí, kteří ji měli, museli jsme jí to vrátit útokem na její umělé vědomí, které bylo jediné, co jí skutečně patřilo. Jejich útoky na nás trvaly několik let, ale od chvíle, kdy jsme proti nim my dva začali aktivně bojovat, se všechno změnilo, jak v našem fyzickém životě, tak v našem zdraví, a v událostech, které se staly... jsme zvítězili.

Strana 4 z 6

I když to bylo těžké, zejména proto, že jsme bojovali jen my dva, proti něčemu, co nám nikdo nikdy nevysvětlil a nikdo nám nepodal ruku, naopak veslovali proti nám, nakonec jsme vyhráli. Život Regie skončil, a i když nás čekala ještě spousta práce, výsledky v našich životech se dostavily okamžitě, protože jakmile byla svržena královna, která všechno řídila, zpanikařili i asistenti a ostatní oranžoví a museli se smířit s realitou, na kterou nebyli připraveni. Zatímco Oranžští se tolik let věnovali útokům na nás, my jsme se museli bránit nejen proti nim, ale museli jsme se vypořádat i s mnoha dalšími cizími a obskurními rasami, které proti nám vystoupily, samozřejmě včetně lidí, kteří nám vstoupili do života, vyslaní mimozemšťany, jen aby nám ublížili. Koncem září, kdy válka proti Regii skončila a Oranžští byli už dávno za polovinou, zejména co se týče jejich síly, přičemž je třeba mít na paměti, že jsem při tom všem vedl Akademii a učil studenty, jak reagovat psychicky na psychické i umělé útoky, Rád jsem také vyzkoušel některé ze svých studentů, kteří mě tolik let sledovali a kteří se mě tolik ptali, aby i oni mohli začít získávat zkušenosti proti sestřeleným nepřátelům bez nebezpečí a abych pochopil, na jaké úrovni jsou a zda jsou připraveni na tak důležitý krok. Určitě by mi pomohlo, kdyby mi i v předchozích letech někdo pomáhal, ale nebyl nikdo, kdo by toho byl schopen, a nebyl nikdo, kdo by takové tempo udržel. Doufám, že v budoucnu bude mnohem více Praktikantů schopných akce a toužících vyhrát tuto válku proti Vetřelcům, a to se může stát jen tehdy, když budou Praktikanti. Koneckonců, tohle je Akademie psychických umění. Někteří z nich byli velmi motivovaní a začali cvičit proti Umělým mimozemšťanům, přičemž mohli ve svých životech pozorovat, jak se cítí a jak se mění osobní události po reakci proti mimozemským programům, pozorovat, jak se v jejich životech mnohé události mění z negativních na pozitivní. Moji studenti však tuto zkušenost prožívali jako jednorázovou příležitost, při které se trochu zacvičí a pak se přestane, zatímco pro mě útok a reakce nebyly příležitostné, ale povinnost, kterou je třeba vykonávat každý den. Válka se stala vyčerpávající, ale já jsem se stále držel, protože jsme se s Alexandrem přiblížili ke konci jen díky vlastním silám, rozhodně bych se nevzdával právě ve chvíli, kdy jsme měli vyhrát. S radostí jsem však slyšela, že studenti Akademie jsou ochotni stát se Praktikanty a že někteří z nich mají zájem následovat tuto Cestu a zjistit ve vlastním životě, jak důležité a nutné je reagovat proti psychickým a umělým útokům mimozemšťanů. Nedělali to pro druhé, ale především pro sebe, protože rozdíly po praktikování byly v jejich vlastních životech. Konečně jsem si mohl začít myslet, že Akademie jednoho dne vychová nové Útočníky, že se ten čas stále více blíží a že jednoho dne skutečně zvítězíme nad mimozemskou Umělostí, která vládne tomuto světu. Musel jsem však vzít v úvahu, že mimozemské manipulace působí v myslích všech a pro ostatní bylo velmi snadné se vzdát. Pro ně to bylo ještě velmi brzy, proto jsem je zapojil až poté, co byla královna skutečně svržena, ne dříve, a oni to prožívali jako jednorázovou zkušenost, z níž se měli poučit, a ne jako rutinu, která by trvala dlouho. Na druhou stranu to pro ně byly první zkušenosti a věděl jsem, že bude trvat nějaký čas, než se objeví odhodlaní a silní Praktikanti. Poté, co jsme s Alexandrem porazili Královnu, jsme si dokonce mohli na několik dní odpočinout, což bychom potřebovali, abychom mohli znovu začít s větší energií než předtím. Ale než jsme si odpočinuli, čekala nás ještě práce: Alexander a já jsme se museli ujistit, že Královna není jen v pohotovosti uvnitř nějakého nám neznámého stroje, a museli jsme se ujistit, že se její moc zcela zhroutila, a to jak "duší", tak tělem. Nakonec se to stalo v říjnu 2015: Královna zemřela, a to jen díky naší ochotě pokračovat v útoku na ni, přestože se zdálo, že je po všem, čímž zůstali všichni ostatní Oranžoví nepokrytí. Začalo pro ně špatné období, z něhož se už nikdy neprobrali.

Stránka 5 z 6

Asistenti se ji znovu pokusili obnovit, přivést zpět k životu a mnoho dalšího, ale brzy si uvědomili, že... po královnině smrti přijde řada na ně. Slíbil jsem si, že dokud nebude oranžová rasa, která na nás útočila, zcela zničena, nedám si pokoj. Náš svět si zaslouží úctu a oni se nás odvážili pošpinit. Je spravedlivé, aby nyní zaplatili. Asistenti brzy zjistili, že přes veškerou svou prozíravost jsou mnohem slabší a Oranžský lid zranitelný, protože zmizela jejich královna. Skončila snad válka? Pro nás ne, ještě ne, protože svržení královny nestačilo. Dokud za těmi technologickými stroji, které na nás útočí, bude stát byť jen jeden Oranžský, válka neskončí, a proto jsem dnes tady, abych vyprávěl o jejich existenci a jejich příběhu, přestože jejich královna je mrtvá. Neskončila jen proto, že královna je mrtvá, a neskončí brzy, přestože jsme zaznamenali velmi důležitý krok v historii Oranžských tohoto světa. Smrt královny pro ně byla začátkem konce, ale konec si ještě vyžádá čas a úsilí. Budou utíkat, budou se skrývat, budou nás přesvědčovat, že to vzdali, v naději, že je necháme na pokoji a oni si budou moci dát na čas, aby to dohnali, a jednoho dne - za desítky let - se zase vrátí, možná ještě silnější; v to doufají. Proto rozhodně nemůžeme přivírat oči a budeme na ně muset útočit i v následujících letech, abychom si vždy udrželi kontrolu nad jejich mocí a jejich případným návratem. Musíme zvítězit tím, že zabráníme návratu oranžových. Důvody, proč nesmíme nikdy zapomenout, a to ani v budoucnosti, proč musíme vždy útočit na Oranžské, začínají tím, že to byli lidé, kteří zničili naši existenci, srazili lidstvo na kolena a donutili nás jíst výkaly, které vyvrhli; to je to, co dnes lidstvo zažívá kvůli přítomnosti cizinců a kvůli Oranžským. Za druhé proto, že Oranžoví jsou schopni přesouvat vědomí z jednoho těla do druhého, prakticky by ožili, kdybychom jim na to dali čas a nezastavili je našimi psychickými útoky. Posledním a neméně důležitým důvodem je to, že byli v minulosti velmi chytří, tak chytří, že v minulých letech, zejména v roce 2013, vysílali temné útoky, které cestovaly do budoucnosti, určené pro rok 2015, pak 2017, pak 2019 a pak znovu v následujících letech. Ačkoli byli Oranžoví poraženi, jejich útoky budou i nadále cestovat časem a dorazí na místo určení, pokud je lidé budoucnosti obratem nepověsí na hřebík. Je opravdu důležité, aby se duchovní lidé začali stávat Praktikujícími a reagovali na oranžové útoky, které obdrželi, aniž by o tom věděli. To se však již stalo a bude se dít i v příštích letech. Ačkoli je to těžké pochopit, všichni jsme obdrželi umělé útoky od mimozemšťanů, a jakmile začnete reagovat - napojením se na oranžovou frekvenci a jejich potíráním - začnete pozorovat výrazné změny ve svém hmotném životě, protože zjistíte, že mnoho negativních událostí, které prožíváte, jako by byly normou, do vás ve skutečnosti vložili oni. Reagováním na jejich umělé plány se jich zbavíte a váš hmotný život se zlepší. Uvědomili jsme si, že Pomeranče dokázaly posílat útoky do budoucnosti, protože v samotném roce 2015, ačkoli jsme je nyní odkládali, přicházely z minulosti velmi silné útoky, o nichž jsme zjistili, že začaly v letech 2012/2013, což ukazuje, že to nebyly útoky ze současnosti (tj. vyslané Pomerančemi roku 2015 směrem k Nám roku 2015), ale začaly od zdravých Pomerančů roku 2012, aby dosáhly Nám budoucnosti roku 2015. Tímto způsobem jsme poráželi Pomeranč přítomnosti - rok 2015 -, ale útoky na vysoké úrovni na nás stále přicházely od Pomeranče minulosti. Bylo pro nás velmi důležité uvědomit si, že i když jsme v roce 2015 porazili Pomeranče, jejich útoky vypuštěné do budoucnosti - jako kletby, ale umělé - nás stále zasáhnou. Ukázalo se tedy, že jejich současný stav nepřerušuje útoky vedené směrem do budoucnosti, které budou stále přicházet.

Strana 6 z 6

Uvědomili jsme si, že jediným způsobem, jak tyto útoky směrem do budoucnosti eliminovat, rozhodně není čekat do budoucnosti, kdy přijdou, ale bylo by třeba zaútočit i na Nás směrem do budoucnosti, abychom tyto útoky, které by poškodily naši budoucnost, rozložili. Kdybychom je však vzápětí napadli protiútokem, eliminovali bychom je dříve, než by se staly skutečností. Jak jsme získávali zkušenosti, naučili jsme se útočit i směrem do budoucnosti a nezastavili jsme se jen u přítomnosti a zjistili jsme, že i my můžeme podnikat silné Psychické útoky směrem do budoucnosti. Jde o to, že každý by měl začít Cvičit, aby mohl čelit útokům přijatým od Pomerančů minulosti, které by dnes - bez ohledu na rok, v němž čtete tyto řádky - mohly přijít na vás, aniž byste věděli odkud a proč. Bude nutné, aby každý protiútočil na plány Oranžových ve svém životě, jinak, i když byly v současnosti nebo v budoucnosti sestřeleny - v době, kdy čtete tyto řádky -, mohou stále způsobit vážné škody buď ve vaší minulosti nebo přijdou ve vaší budoucnosti. I když byla královna z roku 2015 svržena, stále je tu královna z minulosti, která na nás útočí ze své doby, a proto stále přijímáme jejich umělé útoky, jejich negativitu, i když drasticky sníženou. Zničením Královny přítomnosti jsme nepřerušili všechna spojení jiných časů a cestování v čase, ale drasticky jsme snížili jejich tok, což lze jistě pozorovat v osobním životě i v životě světa. Tím to však nekončí. Navíc jsme s Alexandrem mohli pocítit velký rozdíl v našich životech od chvíle, kdy jsme zaútočili na Oranžové a porazili je, protože jsme se zbavili jejich útoků, ale to neplatí pro ostatní lidské bytosti, které sice už nebudou napadány Oranžovými z přítomnosti - protože byly poraženy -, ale stále budou dostávat útoky z minulosti do budoucnosti, pokud se také nerozhodnou bránit a konečně se zapojit do reakce. Proto se nesmíme příliš uklidnit a uvolnit tím, že všichni zpívají o vítězství jen kvůli pozitivním zprávám; naopak, stále více lidí musí začít reagovat, aby ve svých životech viděli větší rozdíly. To nejlepší nás teprve čeká. Je pravda, že královna je mrtvá, ale to neznamená, že celá oranžová rasa zmizela z povrchu vesmíru: stále se snaží útočit na nevědomé a nepřipravené a stále výrazně ovlivňuje jejich životy. A my na ně stále útočíme, abychom Oranžským zabránili škodit ostatním lidem. Jestliže se Oranžoví tak dobře bavili tím, že rozptylovali lidi nejrůznějšími životními problémy, aby jim zabránili cvičit a nevyvíjet se, budu se bavit tím, že na ně budu útočit, aby měli stále méně času útočit na ostatní lidi. To bude platit i pro ostatní mimozemské rasy. Závěrem bych chtěl říct, že je mi ctí, že jsem se mohl této mise zúčastnit, a vůbec mi nevadí, že mi ti, kteří mi v těchto intenzivních kapitolách o Oranžových nebudou věřit ani slovo, nebo si budou myslet, že to všechno byl jen výplod jejich fantazie. Abych byl upřímný, nedělám si starosti ani s těmi, kteří mezi vojáky, politiky a těmi, kteří skutečně vědí, že vše, co jsem napsal, je Pravda, zjistí, že jsem tyto poznatky zveřejnil "bez přemýšlení o svých důsledcích", protože jsem o tom přemýšlel a rozhodl se svou povinnost přesto splnit. Vím, že se na mě zaměří, budou mě hledat a pronásledovat, už to dělají. Nebude těžké mě najít, ale vězte, že ve chvíli, kdy se ocitnete přede mnou, najdu i já vás.

Tuto kapitolu končím nutností poděkovat těm, kteří praktikují Časové spojení Akademie, protože v měsíci, kdy jsem se věnoval psaní dlouhých kapitol o Oranžských, stejně jako nejdelšímu tématu těchto svazků (které zahrnuje závěrečnou část 1. dílu a celou první polovinu 2. dílu), jsem věděl, že mě budou muset potkat strašné zprávy, rozpory, válka a katastrofa v mém osobním životě, vzhledem k závažnosti toho, co dělám: odhaluji veřejnosti Pravdy o Mimozemšťanech, zejména o Oranžských. Přes všechny potíže mi však Oranžští nemohli zabránit ve vydání tohoto svazku a s radostí mohu říci, že se mi ozvaly pokorné a laskavé lidské duše z budoucnosti, které se rozhodly působit zde v mé přítomnosti, aby mi pomohly překonat tuto velmi těžkou zkoušku. Neskonale vám za to děkuji. Nezapomeňte jednat, vy, kteří mi rozumíte, neboť každý zapomenutý čin bude činem odčiněným. Pro vás vynaložím veškeré své úsilí, abych vydal tyto svazky a seznámil vás s Pravdami o mimozemšťanech. Jednoho dne se setkáme, já vás poznám a budu hrdý na to, že jsem vás již dříve vnímal... Do té doby budu za vás bojovat ze všech sil, a potom ještě více.

Konec strany 6 ze 6. Pokud se vám článek líbil, napište pod něj komentář, ve kterém popíšete své pocity při čtení nebo cvičení navrhované techniky.