Il grave controllo della Telepatia Artificiale (1 parte)

Tento článek byl dočasně přeložen pomocí online překladače. Původní článek je v italštině. Pokud nám chcete pomoci vylepšit překlad do vašeho jazyka, kontaktujte nás prosím e-mailem: info@accademiadicoscienzadimensionale.it nebo prostřednictvím chatu na ACD. Děkujeme vám.

Strana 1 z 6

V předchozím díle jsem na příkladu youtube vysvětlil, co je to umělá telepatie a jak funguje. Umělá telepatie dokáže sjednotit myšlenky dvou lidí, ale může také vést komunikaci z technologií do myslí lidí. Jinými slovy, počítač může telepaticky komunikovat s člověkem a naopak, a to prostřednictvím všech nanotechnologií zabudovaných do lidského mozku, které mají za cíl učinit naši mysl stále více kontrolovatelnou vládou, zcela nás zbavit soukromí (nemůžeme ani myslet, aniž bychom byli slyšeni a sledováni zevnitř) a přebudovat naše neuronové sítě prostřednictvím stejných nanotechnologií. Mohou se dívat našima očima a poslouchat našima ušima, pokud budou chtít. Když jsem byl dítě, často se mi vracely vzpomínky, v nichž přede mne nějací muži postavili přístroj, který promítal mé myšlenky a sny prostřednictvím videozáznamu na obrazovku. Mnoho let jsem si myslel, že jsou to jen vzpomínky na sny, doufal jsem, že to nejsou vzpomínky na události, které se skutečně staly. Později jsem si zpětně uvědomil, že to nebyly sny, protože přesně to dnes dělají: promítají naše myšlenky a sny na obrazovku a rekonstruují je prostřednictvím obrazů umělé inteligence. Na druhou stranu se jedná o technologie, které se používají už více než sto let, ale v očích dnešních lidí stále působí podivně. Takže v průběhu desetiletí byly tyto technologie rozhodně aktualizovány. 

Přesto si nyní každý uvědomuje "nahodilost", která se v jeho dnech stále častěji opakuje, až se stává velmi otravnou. Mám na mysli ty náhody, kdy něco řeknete ústně, třeba při důvěrném rozhovoru se svým životním partnerem, a krátce nato se vám na mobilním telefonu objeví reklama na ten výrobek, o kterém jste se zmínili, na to město, do kterého byste rádi cestovali, nebo videa na to téma, které jste právě zmínili. Stane se to jednou, stane se to dvakrát, stane se to každý den, samozřejmě vás to začne obtěžovat. Dostali jsme se na tak šílenou úroveň boje proti soukromí, a to tak rychle a invazivně, že jsme si ani nestačili postěžovat na to, že nás špehují kvůli tomu, co píšeme na mobilu, že nás teď špehují kvůli tomu, co si myslíme v duchu, že mluvit o tom, jak nás špehují na mobilu, nám teď připadá skoro jako ten nejmenší problém, a jako by to už nebylo tak vážné. Místo toho to zůstává vážné, jenže další úrovně, na které se rychle dostaly, jsou tak šílené, že většině lidí dělají potíže pochopit, jak na to reagovat nebo co dělat, aby to přestalo. Zrekapitulujme si na chvíli úrovně, kterých bylo dosaženo, i když velmi rychle, od boje proti soukromí přes technologie až po projekty, které jsou dnes realizovány, vládou proti nám. 

Nejprve začali špehovat historii našeho vyhledávání na internetu. Pokud jste například v prohlížeči vyhledali "jízdní kolo v nabídce", prohlédli si různé možnosti a pak v určitém okamžiku všechny stránky zavřeli, protože jste byli na kolo pouze zvědaví (ale třeba jste si ho ani nechtěli koupit, šlo jen o prohlížení cen), pak následující dny, ať už jste navštívili kteroukoli stránku, jste našli jako reklamní banner právě tu o kole, na kterou jste se předtím dívali. A se zřejmě děje i dnes. Na začátku to byly neznámé technologie, takže jste si nemysleli, že vás ta reklama pronásleduje, ale naopak jste si mysleli, že ty stránky nastavily reklamní bannery na jízdní kola! A že všechno byla jen náhoda. Místo toho tyto weby nastavily "zrcadlové bannery", tj. bannery, o kterých ani dotyčné weby nevědí, o jaký banner se jedná (protože reklamu nevybírají ony, ale společnosti, které bannery vlastní). 

Tyto zrcadlové bannery odrážejí to, co daný uživatel po vstupu na danou stránku předtím hledal na jiných stránkách, a tak mu znovu zobrazují jeho vyhledávání ve snaze přesvědčit ho ke koupi. V sérii "zapomněli jste, že chcete kolo? Připomeneme vám to, budeme to opakovat stále dokola, abyste byli přesvědčeni si ho koupit!" a tím utratit peníze a vůbec. Je to velmi invazivní metoda prodeje, je to jako když vám chce promotér prodat kávovar, a i když ho nechcete, honí vás po všech obchodech v nákupním centru, které navštívíte (i když to nejsou jeho obchody), aby vás přesvědčil, že si ten zatracený kávovar máte koupit. Je tak vtíravý, že i když opustíte nákupní centrum a zastavíte se v nedaleké kavárně, tam do kavárny vstoupí promotér a stále se vás snaží přesvědčit, abyste si ten kávovar koupili. To je to, co dělají reklamní bannery: je to velmi vtíravá reklama, protože když opustíte nákupní stránku a přejdete na stránku s recepty nebo na stránku se zvířaty, a tedy na jinou stránku, stále tam najdete ten reklamní banner, který se vám snaží prodat to kolo, na které jste se před mnoha dny dívali. Je to nadměrně vtíravá reklama. A pak to proti soukromí vzali ještě o stupeň výš. Předtím to bylo "jen" špehování vašeho vyhledávání, vaší historie, ale mohli jste si myslet, že je to "nevtíravé" od chvíle, kdy vám to tisíckrát znovu nabídlo produkt, který jste hledali poprvé. Existuje tedy tendence ospravedlňovat protisoukromí invazivních reklamních bannerů tvrzením, že jsme stejně poprvé vyhledávali z počítače nebo mobilního telefonu, takže "to není tak hrozné". Problém není v tom, že nám stránka o jízdních kolech nabízí kolo, které jsme si již prohlédli; problém je v tom, že pokud zavřeme okno této stránky o jízdních kolech a přejdeme na jinou stránku, například na stránku o zvířatech nebo na stránku o letecké dopravě, nabídne nám opět kolo. 

Konkrétně jde o to, že váš počítač není váš, protože to, co píšete na počítači nebo mobilním telefonu, nečtete jen vy, ale i "ostatní". A kdo jsou ti druzí? A proč mají právo číst, co píšeme na svém soukromém mobilním telefonu, když je teoreticky jen náš, protože za něj platíme svými penězi a tolik stojí? Takže si koupíme mobilní telefon, koupíme si SIM kartu na naše jméno, platíme měsíční dobíjení nebo předplatné, abychom mohli telefonovat nebo používat wi-fi připojení, a navzdory všem těmto výdajům náš mobilní telefon není ve skutečnosti náš, ale může ho špehovat a sledovat kdokoli, kdo chce, a to na naše náklady? Platíme tedy za nástroj, který slouží někomu jinému k tomu, aby měl naprostou kontrolu nad naším podnikáním. Špehování naší historie v podstatě znamená špehování našich myšlenek, protože pokaždé, když na webu hledáte například jízdní kolo, znamená to, že přemýšlíte o tom, že si ho možná chcete koupit; ať už si ho chcete koupit teď nebo v budoucnu, ať už si ho chcete koupit pro sebe nebo pro svou vnučku, na tom nezáleží, ale v podstatě to znamená, že si ho pravděpodobně chcete koupit. Vyjadřujete tedy své myšlenky přímo na webu. Pokud na internetu vyhledáváte informace o domech k pronájmu, znamená to, že přemýšlíte o změně domu, ať už nyní, nebo v budoucnu, ale přemýšlíte o tom, takže vyjadřujete své myšlenky přímo na webu. Pokud si na internetu vyhledáváte informace o tom, jak zhubnout, znamená to, že si myslíte, že jste přibrali a že potřebujete zhubnout; je jedno, jestli opravdu držíte dietu, nebo jestli jsou to ty aktivity, o kterých říkáte, že je chcete dělat, ale pak je zavrhnete... protože to mezitím znamená, že si myslíte, že jste přibrali a že potřebujete držet dietu, a vystavujete své myšlenky na webu, kde si je může přečíst někdo jiný bez vašeho vědomí. Že někdo jiný, kdo ví, že si myslíte, že nejste ve formě (a možná to ani není pravda, ale myslíte si to a to se počítá), by mohl tyto negativní myšlenky o sobě využít a uměle je zvýšit, stejně jako by mohl uměle zvýšit vaši fyzickou poruchu a udělat vás ještě tlustšími, aby vás dostal do limbu, ze kterého se těžko dostává. 

Mezitím vám budou nabízet "zázračná" řešení, jako jsou pilulky na hubnutí (které jsou plné látek, jež blokují vaše smysly a psychiku, a také jsou plné syntetických nanotechnologií), prostřednictvím reklamních bannerů, které se vám budou objevovat až do vyčerpání, ale vy si budete naivně myslet, že je to "hezká náhoda", že se objevily právě ve chvíli, kdy jste hledali řešení na hubnutí. 

Proč si ale myslíte, že správným řešením jsou pilulky na hubnutí? Ti samí lidé, kteří si přečtou vaše myšlenky (ať už správné, nebo nesprávné) o vašem přesvědčení, že jste přibrali, budou tuto posedlost uměle posilovat, takže budete věřit, že máte mnohem, mnohem větší nadváhu, než ve skutečnosti máte, a budete se cítit nuceni k rychlému a nucenému řešení, jako jsou pilulky na hubnutí. Každý ví, že nefungují a že přinášejí mnohem horší výsledky, ale vy si budete myslet, kdo ví proč, že vám budou fungovat a že i když stojí spoustu peněz, stojí za to je vyzkoušet. Tyto myšlenky možná nejsou vaše, ale vnutili vám je ti, kteří chtějí, abyste si kupovali a krmili se syntetickou "potravou", která v sobě obsahuje nanotechnologii a ještě více vás uzpůsobuje pro umělou komunikaci člověka s počítačem. A tady se kruh uzavírá, protože to vše by vládě umožnilo dostat se mnohem více do vaší mysli a špehovat vaše myšlenky, a tak vědět více o tom, co chcete udělat nebo koupit, ještě předtím, než to napíšete na web. 

Když jsme dosáhli tohoto bodu, špehování naší soukromé historie už nestačilo, museli jsme zvýšit laťku. Dnes mnoho rolí virtuální špionáže plní umělá inteligence, ale je třeba jasně říci, že umělá inteligence nemůže dělat všechno sama, ale je neustále monitorována operátory pracujícími pro agentury právě proto, aby kontrolovala, zda jsou údaje lidí shromažďovány správně. Ještě před několika lety však tuto práci téměř výhradně zastávali operátoři (ti samí, aby bylo jasno, z call center, kteří vám tisíckrát volají, aby o vás shromáždili údaje, a kladou vám tisíc otázek, zatímco se vám snaží něco prodat; mezitím o vás shromažďují informace, aniž byste si toho všimli!"), což je ještě závažnější, takže to nepodceňujme. Příliš mnoho lidí zapomíná, že operátoři call center, stejně jako operátoři prodávající nebo propagující jiné činnosti, stejně jako miliony operátorů pracujících uvnitř fb nebo uvnitř youtube nebo uvnitř google, jsou fyzické osoby, které mají povinnost - na základě podepsané smlouvy! - zachovávat přísnou mlčenlivost o své práci, protože nemohou nikomu říct, že pracují uvnitř fb nebo uvnitř youtube (nemám na mysli youtubery, což je jiná věc! Ale spíše na ty, kteří pracují uvnitř administračního panelu a spravují skryté funkce youtube!), právě proto, aby se zabránilo úniku zpráv. Jistě však dobře chápete, že všichni ti, kteří pracují na fb nebo na youtube a kteří jsou známí porušováním soukromí a čtením soukromých chatů a prodejem soukromých údajů třetím stranám (samozřejmě včetně vlády, pro kterou pracují), mohou velmi snadno špehovat i váš osobní profil, pokud budou chtít. Pokud váš soused nebo váš bývalý přítel nebo kdokoli jiný dnes pracuje na fb, může - stačí mu znát vaše jméno a příjmení nebo vaši přezdívku na sociálních sítích nebo jen vaši IP - sledovat váš profil a dostat se nejen ke všem vašim soukromým informacím (o kterých si myslíte, že jste je dali jako "soukromé" nebo "viditelné jen pro přátele" podle vašeho výběru), ale také k vašim soukromým chatům atd. To vše slouží vládě k tomu, aby vás mohla neustále špehovat, ale mezitím se k vašemu profilu může dostat a špehovat vás i obyčejný jedinec, který je vámi posedlý, je na vás zvědavý nebo vám závidí, například bývalý přítel vašeho současného přítele nebo ten člověk, kterého jste viděli jen jednou v životě, ale který si pamatuje vaše jméno, nebo který ví, jak vás vystopovat (např. tím, že se podívá na přátele přátel svého přítele, a tak najde váš profil tím, že vás pozná podle fotografií, které zveřejňujete! 

Abyste si uvědomili, jak moc už naše "soukromí" neexistuje, povím vám anekdotu ze svého života, která vám umožní ujasnit si představy o tom, že si s vašimi údaji může dělat opravdu každý, co chce. 

Před několika lety, když jsem ještě bydlel ve starém domě, jsem měl nějakou dobu problémy s připojením u starého poskytovatele internetu, se kterým jsem měl smlouvu. Mějte na paměti, že jsem pobýval v severní Itálii, i když by se mohlo zdát, že to s tím nemá nic společného. Stále jsem měl problémy s připojením k internetu, a tak jsem začal volat operátorům podpory, aby problém vyřešili, ale ti mi stále tvrdili, že žádná chyba není, že je vše v pořádku, že s připojením není žádný problém. Pořád jsem jim říkal, že mám problémy s připojením , že si to rozhodně nevymýšlím! Ale oni stále, každý, s kým jsem mluvil, pokaždé několik lidí, tvrdili, že v jejich počítačích žádný problém s připojením není, a že se tedy mýlím. Jak se ale může někdo mýlit nebo si představovat, že má problémy s připojením? Jejich řešením bylo připojit mě k internetu a navštívit jejich webové stránky, ale musel jsem jim - decerebrálním lidem - vysvětlit, že se nemohu připojit na jejich stránky, protože mě nepřipojí k internetu! Žádal jsem je, aby alespoň zkontrolovali můj modem, případně ho poslali do servisu, a oni by zjistili, že je rozbitý, nebo že je něco špatně s anténami u mého domu (v době, kdy jsem ještě nevěděl, že problémy s anténami poté, co jsem je používal..., byly dobrou událostí; stále se bavíme o době před mnoha lety) a oni by nakonec všichni odpověděli, že podle jejich počítače je připojení a modem v pořádku (nikdy to nezkontrolovali naživo! Kontrolovali to na dálku a podle nich to fungovalo dobře) a že si to zkrátka vymýšlím. 

Nakonec jsem to po mnoha a mnoha telefonátech vzdal a nechal si nefunkční modem, takže jsem ho vypnul a šel pryč, telefon jsem používal jako modem, i když roční předplatné už bylo zaplacené a oni nechtěli vědět, jak mi pomoci, vrátit utracené peníze nebo opravit modem. Doma jsem měl ten modem, který nefungoval nebo mi alespoň neumožňoval připojení k internetu, takže byl úplně k ničemu. Jednoho dne, o několik měsíců později, už si ani nepamatuji, kolik času uplynulo, při rozhovoru se studentkou, kterou jsem v podstatě právě potkal, mi prozradila, že pracuje právě pro tu společnost, se kterou jsem měl smlouvu o připojení k internetu. Tak jsem jí při povídání tu anekdotu vyprávěl, jen tak pro popovídání, samozřejmě s myšlenkou, že ona určitě nemohla udělat nic pro to, aby se situace změnila, jsem jí o tom řekl jen tak na kus řeči. Načež se mě zeptala, jestli nechci pomoci s obnovením internetového připojení. Absurdně, s myšlenkou, že jsem to už tisíckrát zkoušel u tisíce různých operátorů, jsem téměř odmítl a řekl jí, že to nemá cenu, protože nikdo nebyl schopen problém vyřešit, takže není třeba, aby se snažila. Navíc jsem nevěděl, jaké údaje bych měl té osobě, kterou jsem beztak právě potkal, poskytnout, abych se pokusil získat zpět svůj internet, a která by mohla být jen záminkou - aby mi pomohla - starat se o své vlastní záležitosti. Ačkoli se to špatně říká, tolik lidí se mě každý den snaží zneužít pod těmi nejabsurdnějšími záminkami a dokonce předstírají, že mi chtějí pomoci nebo že mi chtějí udělat dobře, takže musím být vždy opatrný a nebýt naivní. Nicméně mě potěšilo, že jsem jí nemusel poskytnout prakticky žádné údaje, protože tvrdila, že může vystopovat mé internetové připojení (tedy můj domov, mou adresu a přesné připojení, které používám) pouze prostřednictvím mého jména, které už měla. Samozřejmě jsem věděl, že už tehdy existovala anti-soukromí, ale bylo zajímavé mít tenhle umpirový důkaz.

Než něco udělala, zkusil jsem se znovu připojit k internetu, ale samozřejmě byl opět nefunkční, i když jsem zaplatil předplatné na celý rok (což mi operátoři nechtěli proplatit!), takže zřejmě nebyl problém v tom, že bych platil v červených číslech, ale byla to linka, která byla nefunkční. Tato studentka se vrátila do svého města v jižní Itálii a druhý den šla do práce, do telefonní a internetové společnosti, pro kterou pracovala jako operátorka. Zavolala mi telefonem a požádala mě, abych jí zapnul modem, protože se jí na počítači ukazovalo, že jsem ho odpojil; samozřejmě to byla pravda, ani nestihla odejít do práce, že už byla připojená na mou adresu a ze svého počítače viděla stav mého internetového připojení, aniž bych jí vůbec sdělil adresu svého bydliště nebo jiné informace. 

Podle jejích pokynů jsem tedy modem zapojil a ona mi řekla, že nyní ukazuje, že je modem zapnutý. Řekla mi, abych počkal několik minut a připojení k internetu bude opět fungovat. Trvalo to jen pár minut? Měsíce a měsíce jsem obvolával tisíce operátorů, aby mi "opravili" připojení, a ona mi na to měla věnovat jen pár minut? Bylo to absurdní a skoro jsem tomu nevěřil, do této chvíle se jich o to pokusilo tisíc! Nebo mi spíš operátoři tvrdili, že to zkoušeli, ale později jsem si uvědomil, že to vůbec není pravda. No, o pár minut později se připojení podařilo a od toho dne jsem mohl připojení používat každý den perfektní rychlostí, dokonce lepší než rychlostí, kterou jsem jel v minulosti! Zeptal jsem se jí, co udělala, a ona mi jednoduše odpověděla, že "někdo" záměrně zablokoval mé připojení k internetu , aby mi zabránil v jeho používání, a že ona tento blok jednoduše zrušila a klikla na upgrade, aby mi zvýšila rychlost, protože rychlost se dá zvýšit nebo snížit pouze klikáním na tlačítka. To vše dělala ze svého města, z jižní Itálie, zatímco já jsem byl na severu, a teoreticky neměla vědět, kde bydlím a co dělám, přesto na mě mohla tyto informace "vyzvídat", jen když o mně měla trochu informací. 

Ta paní, která byla zároveň mou studentkou, mi vysvětlila, že za vylepšováním internetu se skrývá spousta podvodů, tj. operátoři vám tvrdí, že když zaplatíte víc, tak vám vylepší připojení a udělají ho lepší, ale ve skutečnosti jsou to ti samí operátoři, kteří vám předtím, než vám zavolají, na několik dní sníží rychlost vašeho připojení a tím sníží rychlost, za kterou už platíte předplatné, a pak vám po několika dnech zavolají, abyste zaplatili víc, že budete mít vyšší připojení, ale ve skutečnosti je to úplně stejné připojení, které už jste platili roky! Někdo mi ze zlomyslnosti nebo z jiných důvodů zablokoval připojení k internetu a ona tuto blokaci jednoduše odstranila a odstranila také "zpomalovače" rychlosti, které mi někdo do linky vložil, čímž mi vrátila rychlost připojení, kterou jsem již léta platil. 

Tato anekdota vám především umožní pochopit, že není třeba nikomu poskytovat všechny své údaje, aby mohl cokoli dělat: pro operátory je tak snadné dohledat vaše údaje (které jste poskytli nebo uložili i před mnoha lety!Pro operátory je tak snadné dohledat vaše údaje (které jste poskytli nebo dali do oběhu i před mnoha lety!) tím, že je vyloví z jiných společností (např. ze společnosti, se kterou jste uzavřeli smlouvu na elektřinu a plyn, nebo s telefonní společností, nebo se jménem, na které jste si zaregistrovali dům, a tak dále) a z těch údajů, které jste podle vás operátorovi neposkytli - ale které on snadno najde z jiných zdrojů - si on nebo oni mohou dělat, co chtějí, bez vašeho vědomí. Vlastně jsem nejdřív nevěděl, kdo a na jak dlouho mi zablokoval internetové připojení (i když jsem ho pak šel psychicky tak tvrdě napadnout, abych mu dobře připomněl, že kdyby si na mě chtěl hrát na zlomyslného, mohl bych se stát také velmi zlomyslným, aby si to pamatoval celý život) nebo z jakého důvodu, ale rozhodně to udělal tak, že dohledal moje údaje, aniž bych si uvědomil, že jsem je nedal jemu, ale jiným společnostem, ze kterých pak čerpal moje soukromé informace. 

Naštěstí jsem se později setkal s člověkem, který se stal mým studentem a který mi nabídl pomoc, a zjistil, co všechno se skrývá za zdánlivým selháním mého internetového připojení, které ve skutečnosti skrývalo mnohem víc. Dokonce i ona, osoba, kterou jsem právě poznal a které jsem o sobě zřejmě nesdělil žádné informace kromě svého jména, které znala už tím, že nás představila, dokázala místo toho vypátrat můj domov, a tak zjistila, kde bydlím, co mám doma, zapsala si mou adresu (a samozřejmě nás zastihla za pochodu, k dokonalosti) a rozhodla se vyřešit "technický" problém na mém připojení, přestože jsem nebyl jejím klientem a ona z řešení tohoto problému nic neměla. Jinými slovy, nebyl to pracovník podpory, kterého jsem zavolal, aby vyřešil můj problém, ale externí osoba, která se dobrovolně rozhodla vyhledat v databázi mé soukromé informace a získat přístup k mému připojení, aby vyřešila můj problém. Tato událost, která se stala před více než deseti lety, mi hodně otevřela oči a umožnila mi uvědomit si, že k našim informacím se může dostat opravdu kdokoli a například technologické předměty v našem domě nechat porouchat nebo opravit, pokud chce... ale většinou jde o znalosti, které jsou využívány spíše k tomu, aby nám škodily, než aby nám pomáhaly. 

Je tedy mnohem pravděpodobnější, že se k naší síti připojí bývalá nebo závistivá osoba, aby nám ze zlé vůle zkazila technologie, a ne naopak. Tyto "geniální nápady" pocházejí spíše ze závisti než z altruismu. Každopádně jsem byl velmi rád, že se mi podařilo obnovit internetové připojení, a mnohem více jsem dbal na zachování důvěrnosti svých osobních údajů. To je to, co učím všechny své studenty a co stále dokola opakuji. Člověk nesmí být naivní a naopak musí pochopit, že naše data mají obrovskou hodnotu a mohou být neustále využívána proti nám i těmi, od kterých to nejméně očekáváme. Existují případy, kdy se stalo velmi obtížným nezveřejnit své citlivé údaje, například když podepíšete smlouvu s energetickou společností, poskytujete tím spoustu svých údajů, které pak nezůstanou pouze u společnosti dodávající plyn, elektřinu nebo vodu, ale budou samozřejmě zveřejněny všem, kteří budou moci tyto informace o vás vyhledat a získat. Nicméně existuje mnoho dalších situací, kdy opravdu není nutné, abyste poskytovali své osobní údaje , i když vás operátoři, promotéři nebo kdokoli, koho máte před sebou, budou přesvědčovat, že jste k tomu nuceni. Nemusíte! A pokud můžete, je nezbytné, abyste se vždy rozhodli své citlivé údaje neposkytovat. Mnoho lidí zcela správně vystavuje všechny účty na jméno jednotlivce v domácnosti, aby se vyhnuli udávání jmen a osobních údajů všech přítomných. Stejně tak mnoho lidí používá stejnou "věrnostní kartu" ze supermarketů nebo obchodů, všechny je vystaví na jméno jednoho člena domácnosti a pak je předá několika lidem, aby je použili, až je budou potřebovat. I to je chytrý způsob, jak se vyhnout sdělování všech soukromých údajů všech členů rodiny. Mnoho lidí opět uvádí čísla mobilních telefonů na jméno jedné osoby v domácnosti, přestože všechny tyto sim karty nebudou patřit jemu, ale budou je používat ostatní členové rodiny. Všichni tito lidé si samozřejmě počínají dobře! Tohle všechno by vláda ráda zablokovala (a už se o to nějakou dobu snaží!) a určitě by se jí to podařilo s podkožním čipem, aby všechny tyto "přechody" byly zablokovány a každý mohl používat jen to, co je napsáno na jeho jméno; to znamená, že se dostaneme k tomu, že dítě nebude moci jít nakupovat za peníze své matky, ale nejprve bude muset být zajištěn přechod peněz z čipu matky na čip dítěte, přičemž důvod bude dobře a podrobně vysvětlen, a pak bude moci dítě jít nakupovat za svou matku. 

To je jen jeden z příkladů, abychom pochopili, kam by nás vláda ráda dovedla, čemuž se samozřejmě musíme vyhnout. 

Konec stránky 6 z 6. Pokud se vám článek líbil, napište prosím níže komentář, ve kterém popíšete své pocity při čtení nebo procvičování navrhované techniky.