Differenza fra Coscienza e Anima (1 parte)

Tento článek byl dočasně přeložen pomocí online překladače. Původní článek je v italštině. Pokud nám chcete pomoci vylepšit překlad do vašeho jazyka, kontaktujte nás prosím e-mailem: info@accademiadicoscienzadimensionale.it nebo prostřednictvím chatu na ACD. Děkujeme vám.

Strana 1 z 3

Může být velmi těžké přijmout skutečnost, že jste žili v minulých životech, když nemáte představu o tom, jak reinkarnace funguje a jak probíhá proces obnovování vašich vzpomínek při každém převtělení, zejména proto, že nechápete důvod této události. Dnes tedy poznáváte pouze svou fyzickou podobu, aniž byste sebeméně přemýšleli o možnosti, že jste v jiné době byli někým jiným, dokonce někým zcela odlišným od vás. Samozřejmě, že pokud si nic nepamatujete, nemůžete mít představu o tom, jaké to je být někým jiným, kdo byl vámi, ale s jinou hlavou, ale jste zde právě proto, abyste se naučili metody, jak vidět své minulé životy bez použití představivosti, ale s reálnými schopnostmi a vzpomínkami. Jsem si vědom toho, že bys chtěl vědět všechno najednou, ačkoli jsi viděl hloubku této knihy, chtěl bys, abych ti vše vysvětlil na pouhých dvou řádcích, jako by to bylo možné. Ale abyste pochopili funkci minulých životů a mohli je sami vidět a pamatovat si je, musíte pochopit princip Duše, od jejího zrození až po její růst. Mezi Vědomím a Duší je totiž důležitý rozdíl. Ačkoli jsem až dosud používal tyto dva pojmy, jako by byly synonymem, ve skutečnosti existuje rozdíl, který vám umožní pochopit, co je to mladá duše od duše o něco zralejší. Nerad definuji duši přídavným jménem "stará", protože každý na světě se nazývá starou duší, takže tento termín ztrácí svou hodnotu a vážnost. Místo toho mluvíme o mladé duši a duši, která je zralejší, to znamená schopnější vést svůj život správným a evolučnějším směrem, na rozdíl od duše, která není schopna klást pravidla svému lidskému egu. Každý člověk na světě má Vědomí, nebo spíše vyšší část Mysli, takového vyvinutého průvodce, který vás tlačí spíše k jedné volbě než k jiné, která se vždy ukáže jako správná, i když byste na ni nevsadili, protože je vedena vyšším instinktem, bez ohledu na to, zda mu pak nasloucháte, nebo ne. Vědomí je to, kým skutečně jste, je to vaše pravé já, je to to, co jste uvnitř, a ne to, jak vypadáte navenek. Jste Vědomí žijící uvnitř lidského těla a uvnitř lidského života, ale Vědomí je něco mnohem většího a mnohem pravdivějšího než vše kolem vás, co bychom mohli nazvat světem iluzí. Každá lidská bytost a každé zvíře tedy vlastní Vědomí, ve skutečnosti ho mají dokonce i rostliny, protože i když se nám to nemusí zdát, jsou živé a cítí bolest nebo emoce, i když velmi odlišné a vzdálené od těch, které zjevně cítíme my; to jim však neubírá na skutečnosti, že jsou živé. Život, kterým prochází rostlina, se samozřejmě velmi liší od života, kterým prochází člověk, takže je nemůžeme srovnávat a předpokládat, že obě zkušenosti jsou stejné nebo na stejné úrovni jako duchovní vývoj. Mluvíme o tom, že i rostlina je živá, ale to neznamená, že její duchovní vývoj je na stejné úrovni jako u průměrného člověka, který je schopen myslet, uvažovat, jednat a vytvářet něco z ničeho. Lidské vědomí je tedy mnohem vyvinutější než vědomí rostliny, ale také než vědomí zvířat. Ačkoli se dnes mnoho lidí domnívá, že zvířata jsou mnohem lepší než člověk, a věří, že jsou lepší, hodnější, inteligentnější a láskyplnější, protože nás k tomu nutí naše láska ke zvířatům, nesmíme ztratit objektivitu a zapomenout, že člověk je nejvyspělejší živočich, protože jsme schopni uvažovat a rozhodovat se po pečlivém uvážení, místo abychom se nechali unášet zvířecími instinkty. I když mnoho lidí miluje zvířata více než lidi, je třeba být objektivní a uvědomit si, že když potřebujete vyřešit nějaký problém, může vám pomoci jiný člověk, nikoliv zvíře. Když potřebujete lékařské ošetření důležité nemoci nebo viru, jdete za lékařem, ne za psem; když potřebujete odbornou radu, jdete za právníkem, ne za koněm. I když můžeme mít zvířata rádi ještě více než lidi, nesmíme ztratit objektivitu a věřit, že zvířata mohou být duševně a duchovně vyspělejší než člověk, protože toto myšlení příliš přebírá vládu a vede mnoho lidí k přehnané životní filozofii, v níž je zvíře v nouzi zachráněno, zatímco člověk v nouzi je ponechán napospas smrti. Tato koncepce je důležitá pro pochopení toho, že i zvířata mají Vědomí, protože jsou živá, mají pocity a disponují vzpomínkami, ale navzdory lásce, kterou k nim můžeme cítit, nesmíme přestat být objektivní a uznat, že zvířecí Vědomí nelze srovnávat s lidským Vědomím.

Strana 2 z 3

Je jasné, že vždy existuje výjimka, ale výjimka není pravidlem. Lidské Vědomí je mnohem vyvinutější než Vědomí zbytku živočišné říše, bez ohledu na rozhodnutí, která činíme a která mohou být pro ostatní lidi dobrá nebo špatná, to nic neubírá na skutečnosti, že lidé mají vyvinutější Vědomí než všechny ostatní živé bytosti na této planetě. Ve skutečnosti je člověk druhem, který je nejvíce náchylný k reinkarnaci, zatímco u zvířat nebo stromů je reinkarnace mnohem vzácnější. Když mluvíme o reinkarnaci, člověka hned napadne, že se ze stromu může přenést do lidského těla, ale reinkarnace není tak chaotická, protože jde o přenos energie z ideálního těla do jiného, stejně vhodného těla; člověk se z dubu nestane člověkem s naprostou jednoduchostí, to by bylo nemyslitelné. Reinkarnace rostliny se týká přenosu energie a vzpomínek rostliny, která umírá, na jinou, která se rodí nebo již vyrostla poblíž, což této rostlině umožní prožít svou existenci v nové podobě, s balíkem vzpomínek z nějakého předchozího života. Ačkoli nám byla vštípena zcela mylná teorie o reinkarnaci, podle níž se strom převtělí do člověka, jako by se nic nestalo, pravdou je, že reinkarnace je přenosem dat. Reinkarnace neznamená, že se jedno tělo jakoby kouzlem promění v jiné tělo, ale znamená, že dochází k přenosu dat z jednoho těla do druhého, takže vzpomínky a paměť umírajícího se přenášejí do nového těla plného života, aby mohl pokračovat vývoj. Jedině tak se můžeme dále vyvíjet, místo abychom zůstávali po tisíciletí nehybně na stejné úrovni: existuje totiž reinkarnace, která nám umožňuje, abychom se svou myslí posouvali vpřed, jednoduše měnili těla, ale pokračovali v evoluci. Zcela jiné by bylo, kdyby pokaždé, když člověk zemře, zemřely s ním i všechny jeho vzpomínky, myšlenky a výtvory. I když to nevidíme, nechápeme nebo v to nevěříme, v určitém okamžiku svého života se pokusíme jít dál, tj. pokračovat se svými vzpomínkami a znalostmi tím, že je přeneseme do nového těla, místo abychom navždy zemřeli. Smrt nás děsí, protože vlastně nechápeme, co je to reinkarnace, ale když ji pochopíme, smrt nás už nebude děsit, protože si uvědomíme, že umírá pouze fyzické tělo, zatímco Vědomí pokračuje dál a pokračuje ve svém procesu, jen se přesune do nového těla. V rostlinné i živočišné říši tedy dochází k přenosu vzpomínek a paměti z jednoho těla do druhého, i když je mnohem syntetičtější než v lidské říši. Můžeme tedy pochopit, jak se malé Vědomí rostliny může s nutností svého času přenést z těla nemocné nebo umírající rostliny do těla jiného souseda, který právě začíná svůj život a má možnost pokračovat ve svém osobním vývoji. Stejnou situaci můžeme najít u zvířete, které umírajíc může přenést své vzpomínky na jiné zvíře, které se právě rodí, a tento přenos nazýváme reinkarnací. Ačkoli v rostlinné a živočišné říši k tomu dochází jen zřídka, podobné případy se vyskytnout mohou. Zcela jinak je tomu u člověka, který je k reinkarnaci mnohem náchylnější a vhodnější. Ani v tomto případě však není reinkarnace pravidlem, které by se podařilo dodržet všem lidem, protože jsou tací, kteří nedosáhnou odpoutanosti nebo vědomí vhodného k tomu, aby mohli vstoupit do nového těla, a tak zde končí svůj život, protože jejich Vědomí se postupně opotřebovává, až se zcela rozpadne. Jsou lidé, kterým se reinkarnace podaří, a jiní, pro něž je tento život považován za poslední. Reinkarnace je akt, který se provádí znovu a znovu, což znamená, že uspět v reinkarnaci jednou neznamená uspět pokaždé. Ve skutečnosti můžeme v tomto životě znát několik lidí, kteří mají minulé životy, takže to znamená, že se jim podařilo reinkarnovat se z předchozích životů a dostat se do tohoto; to však neznamená, že se jim podaří reinkarnovat se i v tomto životě a že se s nimi v podstatě znovu setkáme v příštím životě. Pro některé z nich může být ve skutečnosti tento život jejich posledním, přestože mají za sebou minulé životy. To platí i pro nás včetně, protože reinkarnace není povinná a pro některé z nás může být tento život poslední.

Strana 3 z 3

Reinkarnace však není hazard a není to překvapení, o kterém nikdy nevíte, zda se do něj dnes převtělíte, ale je to důsledek našeho evolučního růstu, takže pokud pochopíme, jak funguje a co je skutečně nutné pro pokračování naší existence, můžeme pokračovat v posloupnosti budoucích životů. Není tedy o co hrát ani v co doufat, protože existují kroky, které lze realizovat, abychom v našich životech pokračovali. Možná vás to na chvíli vyděsí, ale není se čeho obávat, protože ať už to víte, nebo ne, nebo ať už to přijímáte, nebo ne, reinkarnaci se na konci života pokusíme realizovat všichni, i ti, kteří ji celý život popírali. Důležité je dostat se tam s vědomím toho, jak to funguje, aby nedošlo ke škodám. O životě tedy můžeme uvažovat jako o volbě, protože si můžete vybrat, zda budete pokračovat a zvyšovat svůj vývoj, nebo zda budete regresovat. Reinkarnace je zcela přirozená skutečnost, kterou by mohli zvládnout všichni lidé, kteří mají Vědomí, i když by bylo lepší říci, že jde o přenos dat z jednoho těla do druhého. Všem lidem by se reinkarnace mohla podařit, ale mnohým se to bohužel nepodaří. Je to proto, že uspět jednou může být poctěno tím, že se v té chvíli dokážete natolik dobře odpoutat od svého nyní ukončeného života, že se vše srovná tak, abyste byli schopni vstoupit do nového těla. Uspět jednou v reinkarnaci však nestačí k tomu, abyste uspěli pokaždé. Můžete uspět i dvakrát nebo třikrát po sobě, ale mít dva nebo tři minulé životy není nic ve srovnání s tím, když jste žili ve stovkách nebo tisících minulých životů. To je hlavní rozdíl mezi Vědomím a Duší. Každý člověk má Vědomí a každý se možná dokáže po smrti prvního těla přenést do nového, ale Duše je něco, co daleko přesahuje pouhý přenos dat: Duše prošla stovkami, ne-li tisíci reinkarnací. Každý člověk na světě má Vědomí, a proto by každý mohl být vhodný pro reinkarnaci, ale je jen málo lidí, kterým se daří pokračovat a opakovat reinkarnaci život za životem, protože většina se opotřebovává, místo aby reinkarnaci využila k vývoji. V důsledku toho je na světě jen málo lidí, kteří mají Vědomí natolik vyvinuté, že je lze definovat pojmem Duše.

Konec stránky 3 z 3. Pokud se vám článek líbil, napište níže komentář, ve kterém popíšete své pocity při čtení nebo praktikování navrhované techniky.