Buddha: La nascita del Buddha (2 parte)

Tento článek byl dočasně přeložen pomocí online překladače. Původní článek je v italštině. Pokud nám chcete pomoci vylepšit překlad do vašeho jazyka, kontaktujte nás prosím e-mailem: info@accademiadicoscienzadimensionale.it nebo prostřednictvím chatu na ACD. Děkujeme vám.

Strana 1 z 4

Buddha byl a je jedním z nejvýznamnějších božstev, která žila a pomáhala tomuto světu, a zanechal obrovskou stopu, pokud jde o laskavost vůči ostatním i osobní duchovní vývoj. Mnohá dnes existující Duchovní učení byla předána Mistrem Buddhou, ačkoli buddhismus, který známe dnes, je od skutečného učení Buddhova Božstva nesmírně vzdálen. Ti, kteří se rozhodnou jít cestou Probuzení a začnou mít vlastní zkušenosti, objeví duchovní pojmy, které Buddha učil již před tisíci lety, jako jeden z mála Bohů, který se rozhodl stát se také Mistrem, tj. rozhodl se učit své vědomosti ostatní a nenechal si je pro sebe. Jeho příběh je neuvěřitelný a čerpáme z něj učení a výroky, které používáme dodnes, dokonce nevědomky, žijeme v kultuře a rozhodujeme se pod vlivem jeho pozitivního učení, aniž bychom o tom věděli. Než pochopíme, proč se Buddha stal celosvětově tak významným a jak dosáhl osvícení, a než poznáme učení, které nám zanechal, abychom se mohli těšit ze stejného poznání, měli bychom ihned začít vyvracením některých mýtů, které byly záměrně použity k manipulaci myslí a k odvedení nás všech od skutečné Buddhovy existence. Za prvé bychom měli vědět, že Buddha, který pocházel z Indie, nebyl obézní holohlavý muž, protože tato postava byla vytvořena až později v Číně, aby ho napodobila. Za druhé, Buddhův život je historicky doložen, neboť předtím, než se stal tím, koho dnes známe pod názvem Buddha, byl mladým princem jménem Siddhártha Gautama. Tento chlapec se narodil v bohaté a přepychové rodině a historie uznává existenci tohoto mladého prince díky důkazům o skutečné existenci jeho rodiny a také díky četným stopám, které Mistr zanechal při svém putování různými kraji díky svým výzkumným a učitelským cestám. Siddhártha Gautama, ten, který se stal ikonickým Buddhou, se narodil 566 let před existencí Ježíše, dalšího velmi důležitého Božstva, o němž často hovořím v různých Knihách a článcích na webových stránkách Akademie, přestože se jednalo o dvě velmi odlišné Duše. Siddhártha byl mladý princ, který neměl v úmyslu jít cestou, kterou mu diktoval jeho otec, a proto byl vlastním rodičem uvězněn v luxusním příbytku, v němž sídlilo jeho království, odtud pochází rčení "zlatá klec", které se dodnes používá k označení falešného života, zdánlivě krásného a naplňujícího, který je však ve skutečnosti skutečnou klecí. O Siddhárthově početí existuje zajímavý příběh, který také stojí za to znát. Než se Buddha narodil, kolem roku 560 př. n. l. v Kapilavastu (na nepálském území, blízko indických hranic), Buddhovi rodiče, Šuddhodana a Mája, ačkoli byli manželé tak dlouho, nemohli mít děti, až se zdálo, že to vzdali. Jednoho rána však k překvapení všech královna Sakhja otěhotněla. Stalo se to náhle: Máju, královnu a zároveň Buddhovu budoucí matku, obestřela podivná ospalost, která způsobila, že náhle upadla do mystického spánku. Během tohoto stavu bdělosti-spánku královna spatřila, jak se před ní objevili muži, které identifikovala jako "čtyři strážce hlavních bodů" (tj. Brahmu, Váju, Nirótiho a Anantu), kteří se k ní přiblížili, pak ji zvedli a přenesli "přes himálajské pohoří", kde byla Mája uložena u paty stromu. Na tomto místě se jí dostalo přípravného obřadu (umytí a ozdobení), který byl obecně určen pro přípravu páření - nebo sňatku, který po páření následoval -, ale také v případě příchodu někoho velmi důležitého, který se měl oslavit; poté byla královna donucena lehnout si na bok. Když byla královna připravena, na obloze se náhle objevila velmi jasná hvězda, která se stále více přibližovala, až se dotkla země a proměnila se v bílého slona. Tento Slon s královskými a elegantními postoji přistoupil ke královně, utrhl lotosový květ a položil jej vedle ženy, poté tento květ pronikl do jejího lůna a zmizel jí z očí, aniž by jí způsobil jakoukoli bolest. 

Strana 2 z 4

Jiná, mnohem častější a vyprávěná verze však vysvětluje, že Bílý slon z oné podivné hvězdy, která přišla z nebe, měl na tváři šest klů a jedním velmi ostrým probodl (nebo pronikl, to není jasné) královně břicho, ale opět jí nezpůsobil žádnou bolest. Právě poté, co ji bílý slon probodl svým klem, královna zázračně otěhotněla. Královna se "probudila" z tohoto podivného snu, který se zdál být tak skutečný, a odhalila svou velmi realistickou vizi celému dvoru a skutečně zjistila, že právě toho dne královna skutečně otěhotněla. Dvorní kněží (bráhmani) se rychle shodli na tom, že sen byl znamením, že se budoucí nenarozené dítě stane velkým Osvíceným, velmi mocným a významným mužem. Tento příběh lze a je třeba analyzovat z hlediska psychiky, protože jakkoli se vypráví o dva a půl tisíce let později, jistě má reálný základ, který vysvětluje, co se stalo. Hvězda, kterou královna spatřila na obloze a která se k ní poté stále více přibližovala a "stávala se" slonem, nám ukazuje, že hvězda byla UFO a slon/humanoid byl ve skutečnosti mimozemšťan, v tomto případě velmi explicitně z rasy slonů a také obecně velmi pozitivní mimozemské rasy. Vyprávěla o zážitku, který se jí skutečně stal a při němž viděla, jak ze "zářící hvězdy" sestoupil Vetřelec vypadající jako Slon, a také UFO, z něhož pocházel, z čehož můžeme říci, že měla velmi blízký zážitek. Musíme mít na paměti, že starověká Indie měla s mimozemskými rasami a UFO neuvěřitelné zkušenosti (stačí jen rychle zmínit Vimanu, létající objekty a dokonce celá létající města, popsaná zejména v Mahábháratě a Rámájaně) a sloní mimozemská rasa měla na indické území velký vliv. Ostatně sám Krišna měl s mimozemskými slony velké zkušenosti a právě díky přítomnosti této mimozemské rasy se slon (zvíře) stal v Indii tak důležitým a posvátným symbolem. Existenci této rasy Vetřelců podrobně popisuji ve 3. díle knihy "Uvědomme si Vetřelce - Anděl Jeanne".

Vrátíme-li se k zázračnému těhotenství královny, budoucí Buddhovy matky, je zřejmé, že ji uspali sami mimozemšťané (proto ta podivná, netypická ospalost, která ji přivedla k onomu "mystickému snu", který vůbec nebyl snem), kteří ji pak "unesli", aby ji odvezli tam, kde jí bytost Bílého slona umožní počít dítě. Není jasné, zda došlo k pohlavnímu styku, protože královna vyprávěla, že byla probodnuta ostrým nástrojem do břicha, ale necítila žádnou bolest, což nesvědčí o skutečném fyzickém styku. Avšak přestože páni ze Sakji nemohli mít děti po mnoho let, právě v den, kdy se jim zdál onen podivný "sen", královna Maya otěhotněla. Žena dítě porodila a o týden později bohužel zemřela. Později Buddha tvrdil, že žil v předchozích životech, v nichž byl sám bílým slonem. Šest klů Mimozemského slona se týkalo technologií, které vlastnil; čím výše byl Slon-Humanoid ve svém rodu, tím více technologií vysoké úrovně vlastnil, a tento konkrétní Bílý slon mohl být zcela jistě velitelem, ne-li králem Mimozemské rasy, o čemž svědčí skutečnost, že vlastnil vlastní UFO a disponoval mimořádně pokročilými technologiemi, které nízko postavení Mimozemšťané nemohou používat pro své vlastní touhy, ale pouze na příkaz svého vůdce. Buddha s reinkarnací spěchal a nemohl déle čekat, proto použil technologie, které měl v ruce, aby svůj čin urychlil. 

Strana 3 z 4

Z tohoto příběhu jistě vyplývá, že je velmi pravděpodobné, že Cizinec, který toho dne dovolil královně otěhotnět, byl tentýž Buddha, který se připravoval na svou budoucí reinkarnaci v lidském těle. Použití tesáku k jejímu probodnutí nám umožňuje spojit s použitím jednoho z technologických nástrojů rasy Vetřelců, který změnil zdravotní stav ženina lůna, a umožnil jí tak okamžitě otěhotnět. Na druhou stranu není známo, jakého původu bylo sperma, s nímž žena otěhotněla, zda pocházelo od Buddhova otce, nebo od sloní rasy, možná proto, aby se v nenarozeném Siddhártovi zachovala genetika, a tedy DNA sloní rasy, a on tak mohl vyvolat svůj původ. Ve skutečnosti Bílá slonice přenášela sperma prostřednictvím technologického nástroje, který vyprávěla ve tvaru klu, a vstřikovala ho do dělohy ženy, aby se Buddha narodil. Její početí nám dává nahlédnout do naléhavosti Buddhova zrození, a to natolik, že mimozemská rasa musela použít svou technologii, aby těhotenství urychlila a zajistila, že se dítě i budoucí Mistr světa narodí bez dalších průtahů a překážek. Mezi Strážci, o nichž se královně onoho dne "zdálo" a kteří ji odvedli pryč, jen aby zjistili, že je těhotná, byl i bůh Brahma, což je všeříkající, protože pokud se nejmocnější bůh podílí na Buddhově příchodu, umožňuje nám to pochopit, jak důležité pro ně všechny bylo, aby se Siddhártha Buddha konečně narodil. K tomuto příběhu se váže i další vize, která vyprávěla o tom, že Siddhártha se narodil přímo z matčina lůna a pak byl položen po matčině boku, jako by se zázračně narodil. Dnes bychom to jednoduše nazvali císařským řezem, ale před 2,6 tisíci lety ještě neexistoval a lidé si existenci této možnosti ani nepředstavovali. Ve skutečnosti se tato chirurgická praxe poprvé objevila v roce 1500 (tedy dva tisíce let po Buddhově narození!) a poté byla opuštěna až do roku 1876, kdy ji do praxe zavedl italský gynekolog. Přesto se říká, že termín císařský řez je odvozen od jména Julia Caesara. V té době (v roce 715 př. n. l.) se již císařský řez praktikoval, ale u mrtvých žen, právě proto, aby se zachránilo dítě matkám, které zemřely při porodu. Tak se zrodil "césares" neboli "řez", který umožnil vyjmout plod z břicha ženy. Z historie se však dozvídáme, že teprve po roce 1500 umožnila chirurgie vyjmutí dítěte při zachování života matky i dítěte. Přesto se uvádí, že Julius Caesar se narodil císařským řezem v době, kdy se císařský řez prováděl pouze u mrtvých žen; přesto matka Julia Caesara zůstala naživu ještě několik let. Z tohoto důvodu se historie ptá, zda je pravda, že se narodil císařským řezem, když počítáme, že všechny ženy v té době zemřely, ale nemůžeme popřít, že Julius Caesar byl božský, a tudíž jeho zázračné narození mohlo proběhnout pouze císařským řezem, který skončil dobře, i když byl jediný, který tehdy umožnil jeho matce přežít. Nemůžeme však popřít, že císařský řez byl a stále je velmi nebezpečný a nepřirozený, takže přirozený porod by měl být vždy upřednostňován, pokud je možnost volby. Mnoho žen při císařském řezu zemřelo a pravděpodobně i z tohoto důvodu Buddhova matka bohužel zemřela. V Indii bylo v Buddhově době velmi nepravděpodobné, že by existovala jakákoli představa o možnosti, že by žena mohla rodit císařským řezem namísto klasického přirozeného porodu. Dnes disponujeme velkým množstvím poznatků o existujících technologiích, které jsme tehdy nemohli pochopit jinak, než že jsme je viděli a zažili na vlastní kůži. 

Strana 4 z 4

Buddhova matka tyto zážitky jasně viděla a zažila na vlastní kůži, aby se Buddha mohl narodit. Věrna svému snu měla žena porodit doma, ale protože byla s manželem na cestách, nemohla se včas dostat domů a ocitla se při porodu v Lumbinském lese, pravděpodobně bez náležité pozornosti okolí. Ve skutečnosti Buddhova matka týden po porodu zemřela, což nám umožňuje pochopit, jak moc Buddhovi v porodu bránila, a to natolik, že se Temnota několikrát pokusila matku zabít, zatímco nosila dítě, aby je oba zabila. Smrt Buddhovy matky byla jistě činem Temnoty, protože otec sám měl naprostou kontrolu nad životem svého syna; Buddha však znal i další ženské postavy, které se o něj staraly, zejména matčinu sestru. Můžeme si také představit, že Siddhárthova matka se mohla rychle převtělit do jiného těla, aby se znovu narodila co nejblíže Siddhárthovi, stejně jako budoucímu Mistru světa, v naději, že díky souběžnosti jejich existence bude moci užívat jeho nejlepšího učení. 

Jiní se k tomuto osudu přiznali. Zejména během obřadu Siddhárthova narození, kdy všichni oslavovali, chtěl jeho otec a král Suddhodana, který vládl jednomu ze severoindických států, znát budoucnost svého dědice s dostatečným předstihem. Požádal proto Asidu, starého mudrce, kterého všichni znali a obdivovali, aby mu prozradil osud dítěte. Muž, který to dobře uměl, králi prostřednictvím horoskopu prozradil, že Siddhártha se stane nesmírně mocným, a to natolik, že jeho budoucnost může být budoucností univerzálního monarchy, nebo askety, který se bude ubírat cestou Probuzení a dosáhne jí, čímž se stane Buddhou (termín znamenající "Probuzený"). Starý mudrc se rozplakal, když předpovídal výjimečnou a neobyčejnou budoucnost novorozeného dítěte, což všechny přítomné zaujalo a znepokojilo. Král se zeptal, proč proboha mudrc pláče, dělá si starosti nebo se trápí, a muž odpověděl, že je to jistě způsobeno jeho radostí z toho, že na světě objevil tak neuvěřitelnou bytost, jakou se stane Siddhártha, tedy něco jedinečného a výjimečného; ale pláče také ze smutku, protože ví, že jeho příliš pokročilý věk mu nedovolí naslouchat Buddhovu učení a těžit z něj právě v tomto životě. Ásida si byl natolik vědom obrovské celosvětové změny, kterou Siddhártha přinese, jakmile se stane Probuzeným, že ho zarmoutilo pomyšlení, že nebude moci být této události přítomen. Byl si natolik jistý, že Siddhárthovo učení bude nejlepší na světě, že přiměl svého synovce (Nálaku), aby mu přísahal, že bude následovat Mistra Buddhu, jakmile začne učit, a že se bude učit a praktikovat veškeré jeho učení, ať se děje, co se děje. Synovec to tedy slíbil a učinil tak; byl to velmi šťastný mladý muž, protože díky tomuto slibu mohl živě následovat učení nejlepšího Mistra na světě. Není pochyb o tom, že i Ásida se po své smrti bez váhání naléhavě reinkarnoval, aby se narodil dostatečně blízko Buddhy a mohl živě přijímat jeho učení a měl tu čest být svědkem tak jedinečného Mistra. Během obřadu na oslavu narození novorozeného Siddhárthy všichni znali jeho budoucnost, jak ji popsal moudrý muž, možná ho podcenili, možná ne, ale jedno bylo jisté: otec tuto předpověď nepodceňoval natolik, že se nedokázal smířit s tím, že jeho jediný syn jednoho dne opustí plány, které pro něj král chystal, aby následoval jeho vůli k Probuzení. Král chtěl, aby jeho syn žil přesně takový život, jaký pro něj zamýšlel, a nechtěl se smířit s tím, že Siddhártha změnil plán. Na jeho osudu v otcových očích vůbec nezáleželo, Siddhártha musel žít tak, jak chtěl král. Proto král, aniž by o tom jeho syn věděl, podrobně organizoval svou vládu, aby se pokusil zabránit Buddhovu Probuzení v jakékoli podobě. Každá jednotlivá událost a každé drobné gesto, každé slovo, které kdokoli, kdo chodil po království, pronesl, muselo být precizní, aby Buddhovu Probuzení zabránilo. 

Konec stránky 4 ze 4. Pokud se vám článek líbil, napište prosím níže komentář, ve kterém popíšete své pocity při čtení nebo procvičování navrhované techniky.