arrow-up-circle
Vyberte část textu, kterou chcete objasnit (max. 80 slov).
Step 1 - N° 7

Co je duchovní cesta - Světlo ve tmě (1. část)

Tento článek byl dočasně přeložen pomocí online překladače. Původní článek je v italštině. Pokud nám chcete pomoci vylepšit překlad do vašeho jazyka, kontaktujte nás prosím e-mailem: info@accademiadicoscienzadimensionale.it nebo prostřednictvím chatu na ACDDěkujeme vám.

 

Strana 1 z 3

Předkládám Akademii malou analogii, která vám pomůže pochopit, zda je to cesta pro vás. 

Celý život jste byli zvyklí žít uvnitř toho, čemu říkám nízká frekvence, což si můžete představit jako tmavou místnost, která vám brání vidět, co je kolem vás. Vždy jste byli zvyklí žít ve tmě, v naprosté tmě, která vám neumožňuje poznat, co se v této místnosti nachází, barvy, výzdobu, nábytek nebo dveře; nic nevidíte. Svým způsobem se však cítíte téměř uklidněni tím, že nevidíte, protože jste na to byli celý život zvyklí, takže se cítíte bezpečně a nějak se vám to líbí. Žít zavřený v té tmavé místnosti je vše, co znáte a co jste kdy dělali, takže vás ani nenapadne, že byste chtěli jít ven a objevovat víc. 

Hluboko uvnitř víte, že vám ta temná místnost brání žít svůj skutečný život, protože se cítíte uzavřeni a utlumeni v realitě, která je pro vás příliš úzká. Ale rutina, každý den stejný, kdy se nikdy nestane nic, co by otřáslo vaším životem, vám dává pocit bezpečí. Pak v určitém okamžiku, když sedíte a dotýkáte se podlahy v naprosté tmě, najdete sirku, kterou si pravděpodobně spletete s jednou z těch malých hraček nebo zábav, kterými se v té místnosti rádi rozptylujete. S touto tyčinkou si hrajete a trávíte s ní nějaký čas, až ji jednoho dne z instinktu a sotva víte jak, potřete a ona vzplane. Rozsvítí se velké světlo, pak pohasne, ale ve vašem životě je to jako výbuch adrenalinu. Najednou zjistíte, že existuje něco víc než obvyklá tma: je tu světlo! Tato zápalka by mohla symbolizovat meditaci. 

Zápalka však vydrží jen krátce, takže se na ni chvíli díváte, aniž byste pořádně pochopili, jak to, že je v místnosti úplná tma a vy držíte v ruce tyčinku, která má zvláštní reakci, vyzařuje světlo, na které nejste zvyklí! A to vás vzrušuje, ale zároveň zneklidňuje, skoro jako byste se toho báli. Oslepující, i když malé světlo z té zápalky vás dusí, protože je to pro vás něco úplně nového, a jakmile zhasne, zíráte téměř do prázdna. Snažíte se pochopit proč, snažíte se přijít na to, jak se to mohlo stát, snažíte se podat logické vysvětlení, až si raději myslíte, že jste si to úplně vymysleli. "Všude kolem je tma, vždycky tu byla tma, nic se nezměnilo," myslíte si a snažíte se vybavit si pocit, který jste měli, když jste zírali na ten malý plamínek; "Nikdo mi o světle neřekl, to znamená, že světlo neexistuje! Kdyby existovalo, věděl by o něm celý svět..." pokračuješ v duchu a snažíš se podat vysvětlení toho, co jsi zažil. A tak se na nějakou dobu rozhodnete vrátit k životu ve tmě a zapomenete, co se stalo s onou zápalkou. Vracíte se do své rutiny, do své komfortní zóny, v níž využíváte čas předstíráním, že něco děláte, a přitom se pomalu pohybujete ve tmě ze strachu, abyste si neublížili. Tolikrát se rozhodnete dlouho sedět v klidu, bez pohybu, dokonce po velmi dlouhá období svého života, ze strachu, že byste pohybem mohli na něco šlápnout nebo narazit do zdi a zranit se kvůli tmě. A tak se rozhodnete stát na místě ze strachu, že si ublížíte kvůli zraku, který vám brání vidět ve tmě, místo abyste si uvědomili, že skutečným problémem, skutečnou překážkou, která vám brání v pohybu vpřed, je tma, nikoli váš zrak. 

Náhodou jednoho dne, když se plazíte po zemi a snažíte se něco najít, najdete něco jiného: další sirku. Víte, že je to opět on: on je tím, co osvětluje, co vytváří nesmírné světlo v té temnotě. 

Strana 2 z 3

Víte, že kdybyste ji otřeli o zem, rozsvítila by se a umožnila by vám znovu zažít ten pocit mimo rutinu: zvláštní vzrušení, které vás téměř děsí, ale uvnitř po něm toužíte, protože cítíte, že těch pár minut světla ve vás vyvolá emoce, které by vám připadaly téměř jako znovuzrození. Vezmeš si ho, potřeš a je to... To světlo ti rozzáří tvář! Rozzáří se vám jím oči a vy se navzdory počátečnímu strachu rozhodnete, že se na něj budete chtít podívat znovu, že ho budete chtít pozorovat mnohem déle. Zpočátku se soustředíte pouze na pohodu, kterou vám pohled na to světlo přináší. Čas od času se tedy vydáte hledat nové zápalky, abyste je zapálili a sledovali jejich světlo, dokud nezhasnou a vy se nevrátíte do úplné tmy, která vám brání vidět místnost. Hledání zápalek je srovnatelné s hledáním toho prostoru během dne, kde si můžete dovolit cvičit. Celý den trávíte mezi závazky, prací, tisíci myšlenkami, které vás nutí žít v nevědomí, tedy ve tmě, ale čas od času hledáte prostor, v němž se můžete věnovat své každodenní meditaci. 

Hledání zápalek se nyní stává rutinou, které se nechcete vzdát, protože cítíte, že vám to dělá dobře, a tak trávíte den ve tmě, ale čas od času sáhnete rukama kolem sebe a snažíte se najít zápalku, kterou byste mohli použít, ale ne vždy je najdete, ve skutečnosti jsou dny, kdy nenajdete způsob, jak meditovat. Každý prožívá svou cestu jinak, takže jsou tací, kteří se již dříve zastavili, zmateni silným světlem první sirky, jsou tací, které hledání zápalek unavuje, protože mají pocit, že jejich zapalování je příliš namáhavé, a jsou tací, kteří vždy měli v rukou zápalky, ale nikdy nepochopili, jak je používat, protože je vždy používali jako obyčejné klacíky, aniž by je napadlo je zapálit. Ještě jiní si téměř okamžitě uvědomí, jaké měli štěstí, že onu sirku našli, ale přesto ji zapálí a pozorují její světlo, aniž by šli dál. Jediné, co dělají, je, že stojí na místě a zírají na světlo a čekají, až dohoří, a pak zhasnou. Na druhou stranu jsou i tací, kteří po více či méně dlouhé době pozorování a pohody, kterou zažili díky světlu malé zápalky, začnou uvažovat o tom, jak užitečné a prozíravé by bylo využít světlo této zápalky k hledání ostatních, čímž by se jejich hledání v místnosti stalo méně obtížným, protože díky osvětlení zápalky by lépe viděli, kde leží všichni ostatní. Odtud se odvíjí skutečná duchovní cesta: od okamžiku, kdy se už nezastavíte před pohledem na krásu světla, ale rozhodnete se tuto energii využít k dosažení vyšších cílů. 

Přemýšlet o tom, že to uděláte, není totéž jako to udělat, takže jsou dny, kdy ztratíte chuť, dny, kdy raději hledáte na zítřek, dny, kdy i když chcete, nemůžete kolem sebe najít sirky, to znamená, že nemůžete najít čas na meditaci; tak plyne čas. S vytrvalostí se vám však podaří uskutečnit svůj plán a jakmile najdete novou zápalku, kterou chcete zapálit, místo abyste čekali, až účinek vyprchá, a světlo tak zhasne, využijete každou vteřinu jeho trvání k hledání dalších zápalek v místnosti. Vašim očím se světlo zápalky zdá obrovské, protože je to první světlo, které jste kdy v životě viděli, ale ve skutečnosti je to malé světlo opravdu malé, ve skutečnosti trvá jen krátkou dobu a osvětluje jen několik centimetrů od vašeho obličeje, takže je příliš malé na to, aby vám ukázalo vše, co je k vidění. Vám to však bude připadat dostatečné, ve skutečnosti budete věřit, že teď, když jste viděli to malé světýlko, znáte celý svět, takže se můžete cítit spokojeni, jak to je. 

Čas plyne a vy den za dnem používáte nasbírané zápalky, abyste našli další, ale kvůli různým závazkům a ztrátě času zapalujete jen po jedné, aniž by vás napadlo, že kdybyste je zapálili všechny dohromady, vytvořili byste mnohem větší světlo. Každou chvíli na to myslíte, až jednoho dne zapálíte jednu první, ale mezitím, co se snažíte zapálit další, ta předchozí už zhasne. A tak si nakonec myslíte, že je to jen zbytečné plýtvání časem a energií. Trvá však nějakou dobu, než si uvědomíte, že jednou sirkou byste mohli zapálit i všechny ostatní a že by dohromady tvořily jedno velké světlo. Jednoho dne se však zamyslíte a... Páni, to je ale skvělý nápad! Vezmeš jednu sirku, potřeš ji a rychle jejím plamenem zapálíš všechny ostatní najednou, čímž vznikne velké, obrovské světlo! 

Strana 3 z 3

Jejich světlo je tak velké, že tě fascinuje, stojíš tam a nechápavě na něj zíráš, aniž bys hnul prstem, a aniž by sis to uvědomil, sirky jedna po druhé zhasínají a ty se vracíš do tmy. Přesto se stále cítíte ponořeni do velmi příjemného pocitu, který vám to obrovské světlo poskytlo, a to do té míry, že si sotva všimnete, že jste se na několik vteřin a pak na několik minut vrátili do tmy. Stále si myslíte, že jste ve světle, protože si vás jeho záře podmanila, ale nevšimnete si, že jste se na chvíli vrátili do tmy. Jistě stálo za to zapálit všechny sirky dohromady, protože se vám ukázalo to skvělé světlo, které vás nadchlo, na druhou stranu jste nevěděli, jak ten okamžik využít, a stáli jste bez hnutí, zírali na světlo a čekali, až vyprší čas. Navíc jste spotřebovali všechny sirky ve své zásobě, takže už nemáte žádné další, které byste mohli použít, a musíte začít hledat znovu, potmě. Samozřejmě však hledání ve skutečnosti nezačne znovu, protože tentokrát už mnohem lépe víte, co hledáte a co chcete najít, na rozdíl od doby, kdy jste našli sirku poprvé a ani jste nevěděli, jak by se měla zapálit, natož proč byste ji měli zapalovat. 

Mnozí lidé se zastaví u vzpomínky na záři světla, kterou v daném okamžiku zažili, a nechají se tou krásnou vzpomínkou ukolébat, aniž by je napadlo, že by mohli zápalky hledat znovu (tj. čas na meditaci) a prožívat ten krásný zážitek znovu, jak často budou chtít. Jiní však navzdory temnotě a navzdory tisícům důvodů, jimiž jsou prostoupeni jako všichni ostatní lidé, mají oko, které vidí dál, a rozhodnou se znovu se vydat hledat nové zápalky, zapálit je, aby našli další, zapálit je všechny najednou a vytvořit velké a silné světlo, tentokrát však s úmyslem ho využít, a ne jen nečinně stát a zírat na něj. Někteří lidé se pak stávají stratégy: uvědomují si důležitost tohoto světla a chtějí najít způsob, jak v této vibraci žít co nejdéle, protože život ve tmě už pro ně není to jediné, na čem záleží: přestávají se světla bát, proto už necítí potřebu schovávat se ve tmě. Tak se někteří lidé rozhodnou, že se zinženýrují, najdou si během dne více času, ať už jakýmkoli způsobem, aby cvičili o něco více než dříve a každý den se vyvíjeli o krok dál. Tak se některým lidem při hledání nových zápalek podaří najít celou zásobu svíček. Svíčky, jak známo, vydrží mnohem déle, než by vydržel malý plamínek zápalky, takže svíčka v tomto příběhu představuje nejhlubší meditaci. Nemluvíme již o meditaci založené pouze na relaxaci, ale o meditaci, která přesahuje pouhou relaxaci a umožňuje vám duchovně se rozvíjet. 

Někteří lidé jdou ještě dál, protože chtějí poznat, jak silné světlo vycházející z několika společně zapálených svíček dokáže osvětlit mnohem větší prostor, než byli zvyklí, když zapalovali několik zápalek najednou. Světlo několika zapálených svíček by bylo silnější, jasnější, širší a především déle trvající než zápalky, které znali předtím. To je teprve začátek vaší duchovní cesty. Zapálili jste zápalku a jste stále ještě na samém počátku, kdy vás ještě trochu děsí to silné světlo, které narušilo vaše vidění zvyklé žít v naprosté tmě: v nevědomí. Mezitím však s vidinou tohoto světla máte téměř pocit, že jste dorazili do cíle, tedy že jste již objevili vše, co objevit lze, jen proto, že jste měli první zkušenost s malou zápalkou. Cesta však ještě ani nezačala, protože to je jen první ochutnávka poznání, kterou jste mohli vychutnat. 

Právě taková je duchovní cesta Akademie dimenzionálního vědomí: zpočátku možná pocítíte otřes z hroucení rutiny, ale čím více budete ochutnávat světlo poznání, tím více se budete chtít učit dál, takže budete chtít toto světlo využít k dosažení vyšších cílů. Duchovní cesta není jen hledání světla, abyste se zastavili a pozorovali ho, dokud se nespotřebuje. Duchovní cesta vás učí, jak toto světlo používat k vytváření dalšího světla, aby nekončilo, ale naopak se rozšiřovalo. Prostřednictvím akademie získáte přístup k novým poznatkům, které vás jako světlo ve tmě znejistí a pak si vás podmaní, protože si uvědomíte, že se bez poznání už nechcete obejít. Poté, co ochutnáte poznání, už se nebudete chtít zastavit v temnotě nevědomí. 

To není jen cesta čtení, to je Akademie Dimenzionálního Vědomí. 

Konec strany 3 z 3. Pokud se vám článek líbil, napište níže komentář, ve kterém popíšete své pocity při čtení nebo praktikování navrhované techniky.

2460 komentáře
  • Jobo
    warning-solid

    Sei sicuro?

    Il commento verrà eliminato

    Conferma
    07:36 30/05/25

    Questa, “metafora” ha descritto i miei ultimi 12 anni di vita. Quel fiammifero mi ha ricordato la mia prima meditazione guidata. Grazie

  • Laura
    warning-solid

    Sei sicuro?

    Il commento verrà eliminato

    Conferma
    11:03 29/05/25

    Rileggo questo articolo e comprendo meglio la similitudine. Effettivamente ho percepito nel procedere con le letture il senso di una crescita. Si ha come la sensazione che le porte della mente ad una ad una vengano aperte. Dico sempre che bisogna utilizzare i nostri sensi vedendo orizzonti e non confini ed iniziando questo percorso di confini non ne voglio più percepire. Quindi ritengo che il primo passo del percorso, in realtà, nasca dentro noi, per il senso che vogliamo dare alla vita e per la nostra disponibilità ad aprirci e ad accendere il primo fiammifero; è chiaro che poi che quando il discepolo sarà pronto il Maestro si materializza.

  • fra4
    warning-solid

    Sei sicuro?

    Il commento verrà eliminato

    Conferma
    23:37 28/05/25

    La metafora del fiammifero mi fa capire ciò che mi è successo nel momento in cui ho deciso di allontanarmi dalla pratica… pensavo che la luce fosse ancora con me e invece ero tornata al buio e più passava il tempo e più non me ne accorgevo e più ritornavo anche fisicamente indietro abbasando il livello di coscienza e ora sono tornata per accendere non solo fiammiferi e candele ma la scintilla del mio cuore per essere portatrice di luce ovunque io vada nella mia vita

  • Sisa72
    warning-solid

    Sei sicuro?

    Il commento verrà eliminato

    Conferma
    18:57 28/05/25

    Questo percorso è strutturato veramente bene, so che i miei dubbi piano piano verranno chiariti e io continuerò a restare sveglia, questo è il mio intento GRAZIE

  • nanni777
    warning-solid

    Sei sicuro?

    Il commento verrà eliminato

    Conferma
    17:38 21/05/25

    Di percorsi spirituali ce ne possono essere tantissimi ma strutturati come quello che possiamo trovare qui con step specifici non ne ho mai visti . Speriamo che la luce interiore di tutti quanti si espanda ed il fuoco interiore continui sempre a bruciare

  • Oriana
    warning-solid

    Sei sicuro?

    Il commento verrà eliminato

    Conferma
    01:40 20/05/25

    Buon articolo sulla consapevolezza e costanza. Il fiammifero deve bruciarti dentro così che vuoi e vuoi quel calore sempre più spesso. Cerchi il calore di quella luce che illumina il vero mondo dietro il buio, sperando di superarlo per sempre

  • Jane
    warning-solid

    Sei sicuro?

    Il commento verrà eliminato

    Conferma
    00:51 16/05/25

    La meditazione è come un fiammifero, meraviglioso, consapevolezza e ingegno. Ho pensato subito ad accendere uno e utilizzare quella luce fioca per trovarne altri, sono grata di questa nuova consapevolezza

  • Massimo
    warning-solid

    Sei sicuro?

    Il commento verrà eliminato

    Conferma
    17:46 12/05/25

    Mi riconosco molto in questo articolo. Ho vissuto istanti di luce , per poi ritornare al buio, istanti che nel percorso poi si sono trasformati in periodi più lunghi, quando meditavo più in profondità e con maggior frequenza nell’arco della giornata, per poi ritornare al buio. Talvolta la luce è stata talmente forte e intensa da provare paura per quel che mi accadeva, in altri momenti mi sono sentito a casa, radicato in me stesso, convinto che quella luce non potesse sfuggirmi , per poi ritornare al buio. Ora ho la sensazione che anche quando torno al buio, qualcosa continui a cercarmi per farmi evolvere, una serie di quelle che mi piace chiamare fortuite coincidenze, mi abbia ancora una volta riportato alla meditazione.Infatti sono qui , in questa accademia con una sensazione di crescente fiducia.

  • morphy
    warning-solid

    Sei sicuro?

    Il commento verrà eliminato

    Conferma
    09:14 03/05/25

    articolo veramente meraviglioso. mentre leggevo sono entrato in quella stanza e mi osservavo seduto al buio con un bastoncino in mano. ho ripercorso tutti i momenti in cui ho acceso uno o più fiammiferi. ho risentito quelle emozioni e quello stupore meravigliato ma anche quel ritornare a smarrirsi al buio. quella luce ti entra dentro e ti spinge a volerne ancora ma è davvero difficile avere consapevolezza del fatto che potresti viverci in quella luce e soprattutto che è reale e possibile.

  • Giuseppe
    warning-solid

    Sei sicuro?

    Il commento verrà eliminato

    Conferma
    18:50 29/04/25

    A quanto pare qualsiasi sia il percorso che si intenda seguire l'elemento in comune resta la costanza. Ciò presume una motivazione ed una determinazione per uscire dalla matrix che danno la forza e la spinta anche quando tutto sembra restare fermo. Non ricordo chi disse: " non intraprendere il percorso è un male.... Ma peggio è intraprenderlo e non portarlo a termine"..

  • leo2000
    warning-solid

    Sei sicuro?

    Il commento verrà eliminato

    Conferma
    04:04 28/04/25

    Grazie per questa analogia per far capire la potenza di questo percorso! Sembra un percorso molto faticoso ma che porta a grandi cambiamenti!

  • andy.
    warning-solid

    Sei sicuro?

    Il commento verrà eliminato

    Conferma
    00:20 28/04/25

    Certamente quando non si hanno informazioni è molto difficile vedere un orizzonte lontano. Non c'è nulla oltre a quello che ci circonda quotidianamente. Si da ascolto ad una sensazione leggera, a un bisogno confuso di qualcosa che...Si fanno delle prove e poi si dimentica tutto. Il tempo passa e di nuovo il nostro interesse va in una dimensione più spirituale. Si certo, bisognerebbe incamminarsi e mantenere la rotta

  • sole15
    warning-solid

    Sei sicuro?

    Il commento verrà eliminato

    Conferma
    23:19 26/04/25

    È un pò come quando sei abituato a non uscire mai dal tuo paese e quando un giorno per caso ti capita di andare altrove, ti rendi conto che in realtà ti dà emozioni positive che non sapevi neanche di provare, tanto da sentire la spinta a ricercarle di nuovo. Le novità ci 'accendono' qualcosa dentro che per molto tempo è stato spento. Accontentarsi di rimanere nella propria zona di confort, perché convinti che è più sicuro e facile, non è libertà. Senza rendertene conto è come se ti stessi ingabbiando di propria volontà.

  • Laura
    warning-solid

    Sei sicuro?

    Il commento verrà eliminato

    Conferma
    16:27 25/04/25

    Si profila un percorso lungo e non facile ne sono consapevole. Spero di riuscire a vincere le forze e le emozioni opposte che spingono a perdere la speranza in un cambiamento positivo

  • Nina84
    warning-solid

    Sei sicuro?

    Il commento verrà eliminato

    Conferma
    11:49 18/04/25

    La mia luce, il mio fiammifero, è possibile che sia stata una persona inizialmente? Dopo un trauma relativo alla morte di persone e anime a me care (il mio cane) all'età di 14 anni, ho iniziato a costruire un muro tra me e le spiritualità, tra me e la fede...tra me e tutto quello che non era "tangibile"...la mia visione era veramente chiusa e ho portato avanti questa cosa per moltissimi anni. Se sentivo qualcosa lo ignoravo o usavo questa cosa per sentirmi io sbagliata in questo mondo, dicevo sempre di essere un pesce fuor d'acqua ,ma non andavo mai ad approfondire, anzi cercavo di adeguarmi sempre di più alla "normalità". È inutile dire che questa cosa messa in atto per piu di 20 anni mi ha piano piano sgretolata, emotivamente, fisicamente ed energicamente.