Existuje Bůh? (1. část)

Tento článek byl dočasně přeložen pomocí online překladače. Původní článek je v italštině. Pokud nám chcete pomoci vylepšit překlad do vašeho jazyka, kontaktujte nás prosím e-mailem: info@accademiadicoscienzadimensionale.it nebo prostřednictvím chatu na ACD. Děkujeme vám.

Strana 1 z 4

Než se vydáme na další cestu, považuji za důležité věnovat několik minut zamyšlení nad pojmem Bůh. Než vám začnu vysvětlovat svou definici toho, co je Bůh, požádám vás, abyste odložili stranou vše, co jste o něm věděli nebo jste si mysleli, že víte, alespoň na minutu, abyste pochopili, co mám na mysli, když zmiňuji slovo Bůh. Nezáleží na tom, jaké je vaše náboženství, víra nebo kultura; všichni jsme od dětství indoktrinováni, abychom si slovo "Bůh" spojovali s významem, který mu ve skutečnosti nepřísluší. Díky tomuto programu už nejsme schopni přemýšlet o pojmu "Bůh", aniž bychom s ním spojovali přesvědčení, které jsme byli nuceni studovat, takže nemáme žádnou svobodu myšlení ani osobní zkušenosti. Jsme mentálně nuceni spojovat Boha s vírou, která nám nepatří. Být věrný trestajícímu bohu, bohu, který bohatne tím, že šlape lidem po hlavách, bohu, který nám přikazuje zabíjet druhé, to není naše přirozenost. Ve skutečnosti máme k Bohu mnohem blíž, než by se nám zdálo, jen s ním neumíme komunikovat, proto ho neslyšíme. 

Odložte stranou to, co jste se celý život učili o pojmu Bůh, a poslouchejte, co se ve vás ozve, když na něj myslíte. Pokud se soustředíte na přemýšlení o významech, které jste si celý život spojovali s pojmem Bůh, vynoří se ve vás mnoho protichůdných - a někdy i negativních - pocitů, které vás téměř přivedou k myšlence, že v Boha nevěříte, a že kdyby skutečně existoval, byl by určitě zlou, trestající, sobeckou entitou. To není Bůh, to je církev. Bůh má velmi daleko k definici, které jsme byli po celá ta léta nuceni věřit. Nesoustřeďte se tedy na teoretický význam, který vás o Bohu učili; soustřeďte se na to, co cítíte, když na něj myslíte. Jediný způsob, jak se na chvíli odpoutat od toho negativního významu, který nám o pojmu Bůh vtloukli do mysli jako hřebík, je přestat tento pojem na chvíli používat a pochopit, co to skutečně je. Tolik duchovních lidí po určitou dobu své cesty v sobě cítilo, že už tento pojem nechtějí pojmenovávat, aby jej mohli očistit a přeprogramovat na mnohem pozitivnější pocity. Tolik duchovních lidí se rozhodlo nazývat ho Vesmír, Univerzální energie, Síla nebo dokonce Prána, aby zapomněli na ty negativní pocity, které jim životní zkušenosti nebo náboženská studia s tímto pojmem spojily. Mluvme tedy o tom, čím je, o té pozitivní přítomnosti, aniž bychom pojmenovávali tento termín, který byl pošpiněn samotnými náboženskými věřícími. 

Existuje? Vycházejme z principu, že: Vesmír existuje, a není to muž ani žena, není to stařec s plnovousem, který nás soudí a odsuzuje, ale je to Vesmír: nemá pohlaví, protože je to Všechno. Vesmír má tělo a mysl, má tedy hmotný aspekt a velmi rozsáhlé Vědomí. Fyzické tělo Vesmíru už víceméně známe: je to vše, co nás obklopuje, všechny planety, galaxie; naše planeta je jeho součástí, my sami jsme součástí Vesmíru, protože ho tvoříme a jsme jeho součástí. Vesmír má kromě fyzického těla také velmi velké a vznešené Vědomí, nesmírně silné a pozitivní. Zkuste si představit nejčistší a nejpozitivnější vibraci, která ve Vesmíru existuje, nejlaskavější, nejpozitivnější, život milující a chránící přítomnost vůči němu: to je Vědomí Vesmíru. Prána, kterou dýcháme a která nám umožňuje žít, je energií Vesmíru, tou nejzářivější a nejčistší energií, která nám umožňuje přiblížit se k pochopení toho, co je to Vesmírné Vědomí, které se nám dává pocítit už miliony let. V posledních několika tisíciletích ovládlo lidi náboženství, které nás nutí věřit verzi Boha, jež se zcela liší od toho, co o něm učila skutečná božstva, včetně Ježíše. Náboženští lidé nedokážou pochopit, co je Bůh zač, a tak ho polidšťují a spojují Boha s lidskými city a podobami, které ve skutečnosti nemá. A tak nás přivedli k přesvědčení, že Bůh je víceméně jen trochu odrostlejší člověk, který nás shora z nebes pozoruje, celý den nás špehuje, a to nikoli proto, aby nám pomáhal, ale aby nás soudil. Když uděláme chybu, je tam proto, aby nás potrestal; když máme dobrý den, je tam proto, aby nás odsoudil, aby nám dal pocítit vinu za to, že jsme šťastní, zatímco na světě jsou trpící lidé. To všechno Bůh není, není ani vzdáleně podobný lidskému člověku, ani nechová tak nízké city jako my. Pokud si tedy pojem Bůh spojíte se všemi těmito nesprávnými definicemi, je normální, že nakonec uvěříte, že "Bůh neexistuje, je to jen lidský výmysl", protože ve skutečnosti máte pravdu: polidštěný Bůh neexistuje, to je jen výmysl, který má ve jménu "víry" udržet slabomyslné v područí. To, co skutečně existuje, je vesmír, který má fyzické tělo a Vědomí, jež si je vědomo naší existence.  

Strana 2 z 4 
 
Vesmír existuje, o tom není pochyb, ale to, co se největší Psychičtí mistři snaží lidem vysvětlit již po tisíciletí, je, že Vesmír má Vědomí, že si je vědom naší existence. Nezkušený člověk se pak snaží tento pojem teoretizovat a vkládá do něj všechny své obsese a duševní onanie. Ale ti, kdo mají zkušenost, ti, kdo mají s touto Přítomností skutečnou osobní zkušenost, vědí, že se velmi liší od jakékoli lidské struktury a představy, kterou můžeme mít. Žijeme ve vesmíru, jsme jeho součástí, tvoříme ho, a i když nejsme jeho jedinou nebo nejdůležitější složkou, jsme stejně zásadní jako každá jiná planeta a živá bytost v něm. V očích vesmíru jsme velmi důležití; ne nejdůležitější, ani ne nejméně důležití. Vesmír je trochu jako naše fyzické tělo: skládáme se z miliard buněk a každá z nich je pro nás velmi důležitá, protože nás tvoří; kdyby jich nebylo, neexistovali bychom. Naše buňky tvoří naše orgány a části těla, které jsou pro nás velmi důležité. Neexistuje žádná část našeho těla, která by byla důležitější nebo méně důležitá, protože všechny jsou v našich očích zásadní: je jasné, že byste mohli žít bez ledviny, ale pokud vaše ledviny nyní fungují bezchybně, proč byste se kdy rozhodli jednu z nich odstranit? To by bylo nemyslitelné, protože ačkoli teoreticky víme, že bez ledviny můžete žít, vůbec se nám nechce ji odstraňovat, abychom zjistili, zda žijete dobře, nebo ne. Víme tedy, že kdyby ledvina onemocněla a my byli nuceni ji odstranit, mohli bychom bez ní žít; ale bylo by mít jednu ledvinu opravdu úplně stejné jako mít dvě? Samozřejmě že ne, a proto bychom se nikdy nevzdali části svého těla, pokud by to nebylo skutečně nezbytné pro záchranu našeho života. Kdybychom se měli rozhodnout, zda odstranit nemocnou část těla, abychom si zachránili život, pak bychom se rozhodli pro odstranění této části těla; ale pokud není nemocná a funguje naprosto dobře, proč bychom se tohoto orgánu vůbec vzdávali? Odpověď je stejná, jako proč se vesmír nikdy nevzdal planety Země a následně pozemšťanů, protože my lidé jsme pro jeho tělo stejně zásadní, jako jsou pro nás ledviny, nohy, ruce, jakákoli část těla. Kdyby život Země skončil, vesmír by stále přežil, ale nebylo by to totéž, stejně jako bychom mohli přežít bez ruky nebo bez sleziny, ale nebylo by to totéž. Z toho vyplývá, že vesmíru na planetě Zemi a na Nás velmi záleží, a to kvůli němu samotnému, protože ačkoli může bez Nás v pohodě přežít, dává přednost tomu, abychom žili a měli se dobře. Na druhou stranu by planeta Země bez nás nebyla stejná, protože by jí chyběla základní část její existence. Nejsme jen mravenci chodící po zemské půdě, jsme Vědomí, které se vyvíjí a díky nám se vyvíjí Vědomí Země. Jsme mnohem důležitější, než by si ostatní, ti, kteří se nás snaží ovládat a znevažovat, mysleli. 

To si nelze vykládat jako sobecké myšlení, jako by se o nás Vesmír staral "jen proto, že jsme jeho součástí"; mnohem sobečtější by bylo myslet si, že v celém Vesmíru myslí jen a pouze na nás a kašle na všechny ostatní živé bytosti, které existují. Zajímá se o všechny, nejen o nás, ale ani nás nevylučuje ze své mysli. Když vás bolí nějaká část těla, například důležitý orgán, nezlobíte se na něj a neobviňujete ho z bolesti, kterou cítíte, ale děláte si o něj starosti, snažíte se zlepšit svůj životní styl a návyky (např. stravovací), abyste tomuto orgánu pomohli, aby se zotavil a zlepšil své zdraví. Neobviňujete tedy orgán za to, že vás trápí, netrestáte ho ani neodsuzujete, ale děláte vše pro to, aby se zlepšil, a děláte si starosti o tu bolest, která byla varováním, protože by mohla být začátkem horšího problému. Nezlobíte se tedy na orgán, ale soustředíte se na to, abyste zlepšili svůj životní styl, aby se jeho vlastní zdraví mohlo obnovit. Orgán se pak jistě neurazí, když to všechno děláte pro sebe, abyste přestali cítit tu bolest, protože orgánu je jedno, proč to děláte, jemu jde o to, aby byl zdravý a neonemocněl. To je to, co s námi, velmi stručně řečeno, dělá vesmír. Netrestá nás ani neodsuzuje, když jsme nemocní nebo děláme chyby, ale snaží se nám pomoci vyřešit tento problém tak, abychom se cítili dobře. To je však jen velmi stručný popis toho, co vůči nám vesmír skutečně dělá, protože je mnohem víc. Je onou pozitivní přítomností , kterou jsme někdy ve svém životě pocítili, ale pravděpodobně jsme ji jako takovou nepoznali, protože nám byl pojem "Bůh" vysvětlen jinak, než jaký ve skutečnosti je. Vytvořili jsme si tak představu o Bohu, který neexistuje, abychom vynechali přítomnost, která existuje a kterou jsme někdy pociťovali kolem sebe. 

Strana 3 z 4 
 
Byly ve vašem životě velmi bolestné chvíle, kdy jste Ho "vzývali" a "modlili se k Němu", lidsky i nábožensky, a přesto jste cítili, že k vám skutečně přichází něco, co by vaše modlitby "přijalo". Jindy se to však nestalo a při těchto příležitostech jste si raději mysleli, že Bůh neexistuje nebo že není dobrý, místo abyste si uvědomili, že chyba je ve vás, nebo spíše ve vašem způsobu komunikace s Ním, protože vám nikdy nebyl vysvětlen pravý správný způsob, který máte používat. Náboženství nás komunikaci s Bohem neučí a ani nás jí učit nemůže, protože to není v jejich zájmu: náboženství bylo vmanipulováno do přesvědčení, že bez prostředníka (v případě katolického náboženství kněze) se k Bohu nedostaneme. Jinými slovy, náboženství nás nutí věřit, že nejsme nikdo, kdo by byl schopen komunikovat s Bohem, že jediný způsob, jak se k němu dostat, je požádat o svolení prostřednictvím kostela v našem městě - kterému dáváme své peníze -, který nám "otevře" jeho milosti. Tak se nám vnucuje přesvědčení, že pokud nechodíme do kostela, nemůžeme s Bohem komunikovat přímo z domova, že pokud nejsme pokřtěni knězem, Bůh by si nás ani nevšiml, a mnoho dalších nepravd, o které pravý Bůh vůbec nestojí. Tyto představy nám vnutili jednotlivci, kteří využili našich slabostí, aby se na našich zádech obohatili: Bůh to nechce! 

Pravý Bůh, ten, který nám nikdy nebyl vysvětlen ve školních učebnicích nebo náboženských knihách, je přítomností, která je přirozeně přítomná v nás a kolem nás. My ho tvoříme a zároveň on tvoří nás. Je však jasné, že věta "Bůh je v nás, abychom ho našli, musíme ho hledat v sobě" nám zanechává více otázek než odpovědí, což není dobře. Skutečným způsobem, jak Ho najít a komunikovat s Ním, tedy není modlitba ani mluvení, protože vesmír lidské řeči nerozumí. Metodou, jak komunikovat s Bohem, je používat přesné techniky, jako je především Meditace, která je základem univerzálního jazyka; pak můžeme hovořit o tom, jak se krok za krokem naučit zbytek univerzálního "jazyka", abychom s Ním mohli komunikovat. Kdyby bylo snadné vysvětlit, co je Bůh, na dvou stránkách, nebylo by nutné napsat celou knihu, v níž jsem vylíčil všechny své zkušenosti, které mi umožnily pochopit především Jeho existenci, Jeho moc a to, jak je k nám skutečně milující, pokud se jen rozhodneme Ho vzývat. Bůh je vlastně jako prána, nebo spíše prána je součástí Boha: existuje odjakživa, ale dokud se nerozhodnete meditovat o pránickém dýchání, nepřiblíží se k vám a nenaplní vás uvnitř. Stejně jako je třeba pránu vyvolat, a to prostřednictvím praxe, je třeba vyvolat i Boha, aby se stal součástí vašeho života a pomohl vám čelit těžkým chvílím, ale nejen jim; může nám totiž pomoci nejen ve chvílích strachu a těžkostí, ale i ve šťastných okamžicích, aby nám je pomohl učinit lepšími a také trvalejšími. Proto Bůh není člověk, který nás soudí nebo trestá; to jsou představy, které jsme si o něm vytvořili. Je něčím mnohem větším a inteligentnějším, než je lidská mysl schopna pochopit pomocí logiky, protože vesmír a život se neřídí lidskou logikou, a už vůbec ne logikou těch, kteří o něm nemají žádné znalosti a zkušenosti. Vesmír se řídí svým instinktem, tvoří a dává život tomu, co chce, a teprve potom se my lidé snažíme tyto události vysvětlit pomocí racionality; ale ať je nám jasné, že opak se nikdy neděje! Měli bychom pochopit, jak se Bůh neřídí našimi představami, ale svými instinktivními a pozitivními rozhodnutími, která se můžeme pokusit pochopit na základě zkušenosti a přímé komunikace s ním. Při absenci přímé komunikace bychom pouze donekonečna vymýšleli další teorie, aniž bychom se kdy dopracovali k pravdě. 

On je tím, co je v tomto vesmíru nejpozitivnější, neboť je Vědomím tohoto vesmíru. Zná nás už dlouho, protože pro mnohé z nás to není první život. I když si nepamatujeme, kdo jsme, a nevíme, proč jsme tady, On nás zná a poznává nás znovu a znovu, protože je nesmírně inteligentní a vyvinuté Vědomí. Nezáleží na tom, jestli mu chcete říkat Vesmír, Kosmická energie, Síla nebo jakýmkoli jiným termínem, který raději používáte, abyste se vyhnuli termínu Bůh. Záleží jen na tom, abyste se s Ním spojili a pochopili, jak důležité je poznat Pravdu o Něm, která byla zamlžena a zcela převrácena, aby nám zabránila v Probuzení. Poznání Boha nám umožňuje Probudit se a vystoupit z této obrovské iluze, která nás dusí. Vesmír není rutina, není to chaos a není to každodenní utrpení. Vesmír je nejpozitivnější esence, která existuje, nejvyšší vibrace, nejlaskavější přítomnost, která, pokud jí dáte svolení vstoupit do vašeho života, vám umožní pochopit, jak je vším, co jste kdy hledali. 
 
Stránka 4 z 4 
 
Je to proto, že to, co jste vždy hledali, je ta pozitivní přítomnost ve vašem životě, která vás naplňuje silou, když se cítíte slabí; která vám dává pocit pohody, i když čelíte těm nejtěžším a neznámějším zkouškám. To, co hledáte, je ta esence, díky níž si uvědomíte, kdo jste, proč jste tady a co musíte udělat, abyste se cítili skutečně užiteční, naplnění, realizovaní. Pokud mu dovolíte, aby tu pro vás byl, může vám dát pocit, že jste pro tento svět důležití, i když se všichni kolem vás snaží, abyste se cítili jako přítěž. Ví, kdo jste, a proto vám může pomoci vzpomenout si na pravdu o sobě samých. Možná jste mu odmítli dát jméno kvůli negativním asociacím, na které jste možná byli zvyklí, a to je v pořádku, protože není důležité, jak mu říkáte, důležité je, že jste ho našli. Jeho dobrota charakterizuje jeho přítomnost, protože když poznáte jeho pravou identitu, uvědomíte si, že ji nikdy nedoprovází jiné negativní pocity a činy, jako je trestání nebo odsuzování, protože není tím, čím ho nazývají fanatici. Vesmír nechce nic jiného než žít a rozšiřovat se, a aby tak mohl činit, dává život a nadále chrání ten, který již existuje. Pokud je však Vesmír tak zaneprázdněn ochranou života, znamená to, že se mu něco neustále snaží postavit do cesty, a to je Temnota. Samozřejmě nemluvíme o "ďáblu", který není ničím jiným než představou démona, ale ne skutečnou temnotou, která se také velmi liší od toho, co nás učí náboženství. 

To, co páchá zlo, co způsobuje bolest nebo nám způsobuje události, rozhodně není Bůh: je to Temnota, zcela jiná a oddělená přítomnost od toho, co je Bůh. Lidé si nejvíce mylně spojují Boha s Temnotou, jako by to byly dvě strany téže mince, ale není teorie, která by byla vzdálenější pravdě. Bůh je jedna přítomnost, Temnota je jiná. Když trpíte, když se cítíte opuštěni, není to Bůh, kdo vás trestá: je to Temnota, která vás zasahuje. Vinit Boha z našeho utrpení je špatné, protože to není On, kdo nám je posílá: je to Temnota, jediný viník našich špatných zkušeností a smutných okamžiků. Bůh bojuje proti Temnotě, aby ji od nás odehnal, ale není to tak snadné, jak se nám zdá: ve skutečnosti nás Temnota zasáhne během našeho života mnohokrát, což dokazuje, že probíhá mnohem větší psychická válka, než si představujeme. Aby toho nebylo málo, my lidé stále jdeme proti Bohu, a dokonce ho obviňujeme ze svého utrpení, jako by už tak neměl dost těžkostí, s nimiž se musí během svých bojů s Temnotou vypořádat. Ale i tato naše přesvědčení, která nás nutí věřit, že Bůh nemá celý den nic jiného na práci, než nás sledovat z nebe a posuzovat každý náš čin nebo vyřčené slovo, pramení z náboženské indoktrinace. Tak či onak jsme byli nuceni věřit, že Bůh nemá nic jiného na práci, než nás neustále trestat a pozorovat, soudit. Pravda o Bohu je na hony vzdálená jakémukoli náboženství: žádné o něm neřeklo absolutní pravdu, a to není náhoda! O náboženstvích rozhodovali lidé, kteří zneužívali víru lidí, aby si je podřídili své moci; čteme-li pozorně dějiny, uvědomíme si, kolik lidí už před staletími a věky odhalilo, jak jsou náboženství zkažená a vytvořená k tomu, aby nás držela spoutané. Boha peníze nezajímají, někteří lidé jsou jimi naopak zaslepeni do té míry, že se rozhodli lidi od pravdy a evoluce zcela odvrátit. Moc nad lidskou myslí je něco velmi temného, co jsme celý život naivně podceňovali a ignorovali tak mříže nevědomosti. Jinými slovy, raději jsme věřili náboženské verzi o Bohu, místo abychom naslouchali svým skutečným instinktům, které by nám umožnily poznat pravdu, nebo ještě hůře, věřili jsme, že Bůh neexistuje, protože nám ho náboženství představilo. Nyní máme možnost naslouchat svým instinktům prostřednictvím Meditace a vnímat skutečnou přítomnost Boha, bez ohledu na to, jaký termín chceme použít k jeho identifikaci. Pokud vám termín Bůh stále ještě příliš připomíná polidštěného Boha, pak mu říkejte Vesmír nebo jakkoli chcete: ale naslouchejte své srdeční čakře a spojte se s ním prostřednictvím Meditace, protože jen tak o něm můžete objevit pravdu. 

Toto je jen stručný úvod, který nestačí k vysvětlení toho, co Bůh skutečně je, ale pomůže vám pochopit, že Jeho svět je mnohem širší, než jste se dosud domnívali. Z tohoto důvodu se budeme tímto pojmem zabývat znovu a znovu, a to nejen teoreticky, ale i prostřednictvím řízených technik, které vám umožní, budete-li chtít, cvičit se ve spojení s Bohem, abyste ho mohli sami pocítit a vnímat jeho přítomnost. Cesta, kterou vás prostřednictvím této Akademie učím, není zaměřena na Boha, takže i když se rozhodnete, že o něm nechcete nic vědět, není to žádný problém: stále můžete pokračovat ve své cestě v ACD s vynecháním tohoto tématu, jak dlouho budete chtít. Pokud se naopak chcete do tohoto tématu ponořit hlouběji a cvičit se v technikách, abyste sami objevili jeho existenci, vaše touha po poznání bude uspokojena. Samozřejmě, pokud se vám nechce čekat a spěcháte na poznání, najdete spoustu odpovědí v knize Existuje Bůh? Ano, a ví, kdo jste vy, ale vy nevíte, kdo je on. 

Nyní, když jste se seznámili - byť stručně - s mou definicí Boha, můžeme pokračovat v hlavních tématech tohoto 1. kroku, protože každé z nich je nesmírně propojeno s druhým, a to natolik, že se navzájem umocňují. V příštích článcích se budeme hlouběji zabývat čakrami, myšlením a meditací a poté objevíme nová témata, která jsme dosud neprobírali a která vám pomohou odpovědět na vaše širší otázky. Čtěte dál a nezapomeňte nám níže zanechat komentář, abyste nám sdělili své uznání. 
 
Konec stránky 4 ze 4. Pokud se vám článek líbil, napište pod něj komentář popisující vaše pocity při čtení nebo praktikování navrhované techniky.